(pokračuje Pospíšil)
Právě v období tohoto moratoria filozofií je, aby se ještě více nesnižovala možnost dlužníka zaplatit, uhradit dluhy a aby dlužník nebyl připravován o své finanční prostředky. Proto například navrhujeme, aby v tomto období byla omezena možnost jednostranného započítávání pohledávek proti vzájemným pohledávkám dlužníka. To znamená věřitel nebude moci své pohledávky započítat proti pohledávkám dlužníka jednostranně, bez dohody. Důvodem tedy je jednoduchá věc, aby dlužník v období moratoria, kdy je snaha jej pozvednout z úpadku a standardizovat jeho situaci, nebyl jednostrannými úkony věřitele připravován o své finanční prostředky.
Další věc, kterou chci zmínit, je omezení zákonných podmínek, za kterých je dlužník povinen podat na sebe insolvenční návrh. Do budoucna se počítá s tím, a je to na přechodnou dobu řekněme hospodářské krize, že dlužník nebude mít povinnost podat na sebe insolvenční návrh při předlužení. To znamená samotný stav předlužení - nikoli, zdůrazňuji, platební neschopnosti - nepovede k tomu, že dlužník je ex lege, ze zákona, povinen podat na sebe insolvenční návrh. Důvod je opět jednoduchý. Cílem není za každou cenu dlužníka, který se dostane do ekonomických těžkostí, zlikvidovat a rozprodat jeho majetek. Cílem je tam, kde to je trošku možné, dlužníka zachránit. A tedy samotné předlužení v případě, kdy dlužník je schopen splácet své závazky, by nemělo vést k tomu, že má být hned zahájeno takovéto insolvenční řízení. Takže snaha je ochránit dlužníka, a tedy povinnost podat na sebe insolvenční návrh bude vázána na platební neschopnost, nikoli na samotné předlužení.
Důležitou filozofií změn, které jsou v zákoně obsažené, je obecné posílení principu oddlužení. Víte, že nový insolvenční zákon přišel s tzv. oddlužením, které se zvláště vztahuje na fyzické osoby i fyzické osoby nepodnikatele. Jednoduchý princip oddlužení je takový, že v zásadě je zde jakási dohoda mezi věřitelem a dlužníkem a dlužník ve splátkách splácí určitou část dluhu, na které se s věřitelem dohodl. Naším cílem je, aby oddlužení bylo užíváno co nejvíce, a tedy chceme rozšířit možnosti i určité modifikace institutu oddlužení, protože v těžké ekonomické situaci nemusí být hned od počátku zjevné, že dlužník nastavené a soudem uznané splátky bude schopen po celou dobu splácet. Dnes pokud dlužník při nastavení pravidel oddlužení není schopen splácet, tak to samozřejmě má pro něj následky takové, že oddlužení je ukončeno a nastupují radikálnější formy vypořádání jeho dluhů. Teď počítáme s tím, že by byla dána možnost soudu, aby v případě nepředvídané nepříznivé situace u dlužníka, která může být v této chvíli dána objektivními okolnostmi, tak aby automaticky v případě, že dlužník není schopen krátkodobě splácet splátky, nedošlo k ukončení oddlužení, ale počítáme s tím, že soud bude moci ve vymezeném rozsahu upravit výši splátek při oddlužení. To znamená dává se mu právo moderace, tak abychom princip oddlužení co nejvíce posílili.
Důležitá věc u oddlužení, která má i velkou řekněme politickou váhu, je to, že dosud, pokud bylo zahájeno oddlužení, tzn. dlužník splácel své dluhy v daných splátkách, tak to vedlo k tomu, že byl automaticky zpeněžen jeho zajištěný majetek. Do budoucna se počítá s tím, že bude záležet na dohodě všech účastníků - věřitelů, dlužníků a soudu - zda ke zpeněžení zajištěného dlužníkova majetku dojde, či nedojde. Počítá se s tím, že k tomu často nebude muset docházet, pokud se ukáže, že pro věřitele není výhodné v řekněme nepříznivé době v zásadě za nízkou cenu prodat dlužníkův majetek. Filozofií této úpravy je ochrana hypotečních úvěrů, to znamená chceme nastavit taková pravidla, která povedou k tomu, že když se občan dostane do dluhů a zahájí své oddlužování formou tzv. oddlužování, tak automaticky, má-li hypotéku, o ni nepřijde, automaticky nedojde k prodeji domu, ale bude si moci vyjednat s věřiteli to, že mu hypotéka bude zachována a bude mu tak zachováno vlastnictví k nemovitosti, která je takto zajištěna. Velmi důležitá věc, která může mít výrazné sociální dopady v případě prohlubování ekonomické krize.
Dále zákon upravuje sérii změn, které bych nazval administrativní, to znamená v zásadě zjednodušení a ulehčení v rámci insolvenčního řízení. Například se lépe nastavují pravidla, kdy může být a kdy nemusí být užit znalecký posudek, tak aby opravdu se celé řízení urychlilo a aby tam, kde to není nutné a zákon dosud počítal se znaleckými posudky, v zásadě nemusely být realizovány.
Co je důležité a co podle mého názoru dlužníci zvláště ocení, je to, že se navrhuje zrušení soudních poplatků pro podání návrhu na moratorium. To je přechodné období, kdy je zde snaha před zahájením samotného insolvenčního řízení najít řešení pro dlužníka a zachránit jej. Rušíme zde soudní poplatky, které dneska dosahovaly výše až 50 tisíc korun a tím fakticky pro malé subjekty se moratorium stávalo nevýhodným. Takže opět filozofie - posilujeme ty instituty, které umožňují řešit pozici dlužníka, aniž pro něj byly likvidační, a tedy u těchto institutů dokonce jdeme i na to, že tam rušíme soudní poplatky, aby si je takříkajíc dlužníci mohli dovolit.
Dámy a pánové, tolik několik vybraných institutů, které jsou obsaženy v novele insolvenčního zákona. O té druhé části a navazujících zákonech bude hovořit pan místopředseda vlády doktor Nečas. Já jsem považoval za nutné to říci trošku obšírněji, abyste vnímali filozofii a snahu navrhovatelů opravdu zavést taková pravidla, byť třeba dočasně, která budou lehkým způsobem bonifikovat dlužníky ve snaze je zachránit, nezavést řekněme řešení úpadku v zásadě likvidační formou a umožnit tak, abychom za prvé zachovali dlužníky, ale hlavně abychom zachovali pracovní místa pro ty, kteří by v případě likvidace dlužníka o ta pracovní místa přišli. Novela insolvenčního práva má tedy též výrazný sociální akcent.
Prosím vás o podporu a jsem připraven se na ústavněprávním výboru o tomto návrhu dále bavit, protože vím, že byly vzneseny ještě určité další návrhy a doplňky, a předpokládám, že se o tom budeme ještě bavit na ústavněprávním výboru a že najdeme nad tímto návrhem všeobecnou shodu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane ministře, a požádám druhého ze zástupců předkladatelů, a to místopředsedu vlády a ministra práce a sociálních věcí pana Petra Nečase. Vážený pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, s návrhem novely insolvenčního zákona úzce souvisí problematika ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, kterou upravuje zákon č. 118/2000 Sb. Návrh novely tohoto zákona tvoří část druhou předloženého vládního návrhu zákona.
Podle dosud platné právní úpravy lze uspokojit ty mzdové nároky zaměstnanců zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, které spadají do rozhodného období, kterým je doba šest kalendářních měsíců předcházejících měsíci, ve kterém byl podán insolvenční návrh. Takto vymezené rozhodné období se v praxi ukázalo jako nedostačující, protože mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem ve většině případů nespadají pouze do období před podáním insolvenčního návrhu, ale i do období po jeho podání. Z výše uvedeného důvodu byly v zájmu zvýšení ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele navrženy zejména tyto změny zákona č. 118/2000 Sb.:
Nejdůležitější změnou zákona je nová úprava rozhodného období, za které mohou zaměstnanci uplatnit své mzdové nároky. Nově navržené rozhodné období zahrnuje kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh, a dále tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. Uvedenou úpravou rozhodného období dochází i k jeho celkovému prodloužení ze šesti na sedm měsíců.***