(pokračuje Škromach)
Přitom celkový dopad do veřejných rozpočtů bude poměrně velký. Můžeme si samozřejmě položit i otázku v tom, že firmy, které budou ve finančních problémech, tak mnohdy právě sociální pojištění je první věcí, kterou neplatí, takže stejně stát mnohdy od těchto firem jen těžko toto pojištění vymáhá, obzvláště pokud takové firmy jdou například do konkursu.
Tady je potřeba také upozornit na jev, na který by asi bylo dobré reagovat, protože se začínají objevovat případy, kdy jedna firma vlastní budovy, výrobní prostředky a vše, co je hmotné, jiná firma, personálně provázaná, si tyto výrobní prostředky a budovy pronajímá a zaměstnává lidi, kteří v těchto pronajatých prostorách na pronajatých strojích pracují. Tady potom nastává problém, že pokud se taková firma dostane do problémů, zkrachuje, velmi těžko se dochází k vyrovnávání pohledávek vůči zaměstnancům, vůči věřitelům apod., protože ty firmy nevlastní většinou dokonce ani ty propisovačky, kterými v úřadě píší.
To trošku souvisí i s dalším zákonem, který budeme projednávat. To je zákon o insolvenci, protože tam problém nároku pro zaměstnance vzniká.
Já bych chtěl zdůraznit, že je potřeba hledat opatření, která pomohou zaměstnavatelům, ale která také pomohou zaměstnancům a lidem, kteří v důsledku krize ztratí zaměstnání. Myslím si, že pokud by se našlo určité provázání v zajištěnosti lidí, kteří celý život poctivě pracují, a teď díky tomu, že firma padne v důsledku dopadů ekonomické krize na Českou republiku, tak by tito lidé měli mít možnost si najít lepší zaměstnání, mít vyšší podporu v nezaměstnanosti, mít možnost se za lepších podmínek rekvalifikovat, vzdělávat. Dnes ráno jsem poslouchal v rádiu tiskového mluvčího Ministerstva práce, když hovořil o více než třech miliardách z evropských peněz na programy, které by měly lidi udržet v zaměstnání, ale tady je otázka času. Tyto věci musí nabíhat poměrně rychle a tady zatím během posledního půlroku se o těchto programech hovoří, ale neběží. Je potřeba hledat způsoby, aby se tyto zdroje uvolnily a aby byly k dispozici pro firmy.
Úplně na závěr chci říci, že nebudeme vetovat, nebo nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení. Chceme otevřít prostor k diskusi. Nicméně tím neříkáme, že s tímto návrhem souhlasíme. Chceme, aby tato věc byla diskutována a abychom hledali způsoby, jak skutečně pomoci a jak pomoc spíše směřovat k těm, kteří ji skutečně potřebují, to znamená pro firmy, které jsou spíše menší a malé, a pro firmy, které ztratily nebo nemají zakázkovou náplň.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Dalším přihlášeným v rozpravě je pan poslanec Sobotka. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, osobně musím říci, že pokládám za největší problém tohoto návrhu jeho nízkou efektivitu a velmi obtížnou prokazatelnost toho, do jaké míry skutečně tento návrh může nebo nemůže zachránit nějaká pracovní místa v současné ekonomické recesi.
Chtěl bych poukázat na to, že primární problém, to znamená prudké snižování volného počtu pracovních míst, které nastalo v posledních dvou měsících roku 2008 a pokračovalo v lednu, v únoru a v březnu letošního roku, tak hlavní příčinou nejsou vysoké náklady práce, hlavní příčinou nejsou odvody na sociální pojištění, nejsou tím ani daně z příjmů - hlavní příčinou je výpadek poptávky v zahraničí po našem zboží a službách, který je dán globální ekonomickou recesí, která byla způsobena výraznou, velkou a hlubokou finanční krizí.
Tento výpadek poptávky podle mého názoru nelze nahradit nebo kompenzovat zavedením slev na sociálním pojištění. Tady by vláda měla reagovat jiným způsobem. Já se domnívám, že vláda by měla především hledat všechna možná opatření, aby podpořila konkurenceschopnou výrobu v České republice ve formě proexportních opatření, ve formě velmi dravé aktivní ekonomické diplomacie, ve formě řekněme podpory kontaktů na ty trhy, které byly krizí postiženy o něco méně než trhy jiné. Toto opatření nedodá firmám nové zakázky a primárním důvodem, proč dnes firmy zeštíhlují, je obava z toho, že nebudou schopny zvládnout financování v důsledku prudkého poklesu poptávky po jejich zboží a službách.
Já bych rád požádal pana ministra Nečase, aby řekl, kolik si myslí přesně, že toto opatření může zachránit pracovních míst a na základě čeho Ministerstvo práce a sociálních věcí k takovémuto číslu došlo. Já se totiž obávám, že když poskytneme plošnou slevu na sociálním pojištění, tak vlastně nebudeme schopni nikdy alespoň trochu exaktně, přesněji, doložit, kolik pracovních míst díky tomuto opatření zůstalo zachováno. Myslím si, že je to tak trošku otázka očekávání, představ, ale chybí mi tady vazba na reálnou ekonomiku, chybí mi tady možnost zpětného ověření účinnosti tohoto opatření. Jestliže vedeme debatu o tom, že by se toto opatření případně mělo po nějaké době zhodnotit, říci, jestli je, nebo není efektivní, tak já prostě postrádám kritéria, postrádám měřítka a postrádám schopnost vlády, aby to vůbec vyhodnotila. Trošku mi to připomíná jiné opatření z dílny téže Topolánkovy vlády, jímž bylo snížení daní pro nejvyšší příjmové kategorie a zastropování odvodů zaměstnanců na sociální a zdravotní pojištění.
Také se mluvilo o tom, že když zavedeme rovnou daň ze superhrubé mzdy, zvýší to motivaci investovat, že to tím pádem podpoří českou ekonomiku a zvýší hospodářský růst, ale už nikdy vláda nepřišla, aby doložila, co toto opatření ve skutečnosti pro českou ekonomiku znamenalo. Já jsem neviděl jedinou analýzu z Ministerstva financí nebo z Ministerstva práce a sociálních věcí, která by ukazovala, jak snížení daní pro nejbohatší, které tato vláda realizovala, pomohlo české ekonomice nebo zvýšilo míru investic u nás. Jediné, co vím, je to, že česká ekonomika po zavedení tohoto opatření dále pokračovala ve zpomalování hospodářského růstu, a není jasné, jestli toto opatření spíše nepřispělo k tomu, že česká ekonomika od přelomu let 2007 a 2008 velmi prudce zpomaluje.
Já se domnívám, že 19 miliard korun ročně je poměrně velká suma. Vláda nenavrhla žádnou kompenzaci. Znamená to tedy, že to jde čistě na vrub deficitu. To bych chtěl jasně připomenout, protože velmi často tady členové vlády, zejména ministr financí Kalousek, vystupují jako "ostražití" strážci státní pokladny. Teď tady máme útok na deficit v rozsahu 19 miliard korun ročně a přešlo se to tady v tichosti, šeptem, jen tak je to uvedeno úplně vzadu malými písmenky v důvodové zprávě a nikdo tady kolem toho nevede debatu. Když my tady jako sociální demokraté navrhujeme některá opatření proti krizi, která mají mnohem menší dopad, než je toto, tak zde hystericky vystupují představitelé vládní koalice, Kalousek, Topolánek a další, a vykřikují tady o nezodpovědnosti sociální demokracie k veřejným rozpočtům. Tak chci poukázat a znovu zopakovat, že tento návrh není rozpočtově žádným způsobem kompenzován a znamená ročně zhruba čistý výpadek do 19 miliard Kč, když to dobře dopadne. To je poměrně významná otázka.***