(pokračuje Říman)
A poslední věc. Jestliže vy se tady v těch svých projevech x-krát oháníte situací nízkopříjmových skupin, tak ten váš návrh na šrotovné je vůči nízkopříjmovým skupinám, když navrhujete strop na nové auto, na cenu toho nového auta, jeden a půl milionu korun? To jako je cena, která je přijatelná pro ty vaše takzvaně nízkopříjmové skupiny? Víte vy vůbec, co jste do toho zákona dali? To si jako za tu stodvacítku budou ti lidé kupovat béemváky a audiny a tato auta? To jako myslíte vážně? To navrhujete? To chcete? To je opatření pro nízkopříjmové skupiny? Takže bavme se o tom, ale přemýšlejte nad tím, co říkáte a co děláte.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan ministr Nečas, připraví se pan poslanec Škromach. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, myslím si, že by všem prospělo, kdyby míra vášnivého tónu v jejich hlase poněkud poklesla a míra exaltace byla spíše vyměněna za snahu naleznout například rozumnou dohodu mezi vládním návrhem a tímto návrhem České strany sociálně demokratické. Na druhé straně musím říci, že opravdu celá řada argumentů, která tady zazněla především od pana poslance Sobotky, je argumentací, kdy se pohybujeme na pomezí úvah, zda prostě pan Sobotka pouze nezná ty konkrétní údaje, anebo je zná a pak tady vědomě říká nepravdu.
Část toho tady řekl pan ministr Říman. Já bych jenom chtěl připomenout, že tempo ekonomického růstu v době, kdy sociální demokracie odcházela od vlády, to znamená ve třetím kvartále roku 2006, v té době již klesalo a klesalo v podstatě po celou dobu až do třetího kvartálu roku 2008 setrvale o 0,2 až 0,6 procentního bodu každý kvartál. To znamená cyklický pohyb ekonomiky, zpomalení ekonomického růstu začalo v roce 2006 a reforma veřejných financí od 1. ledna 2008 neměla na tento vývoj vůbec žádný vliv. Mohl bych tady přečíst časovou řadu po kvartálech - pane poslanče Sobotko - od třetího kvartálu roku 2006 až po třetí kvartál roku 2008, kde to přesně splňuje ono kritérium, kdy jsem říkal, po celou tu dobu se pohyboval pokles po kvartálu tempa růstu od 0,2 až 0,6 procentního bodu. Samozřejmě, že pak přišel náraz v podobě ekonomické recese v eurozóně poklesu poptávky po českém zboží ve čtvrtém kvartále loňského roku, kde ta čísla, tam již byla skutečně skoková změna. Takže velmi prosím, abychom argumentovali korektně a argumentovali skutečnými pravdivými údaji, ne smyšlenkami.
Za další. Základní strategie, která tady byla řečena a obhajována představiteli sociální demokracie, to znamená povzbuzování spotřeby, je samozřejmě strategii legitimní, já ji nezpochybňuji, nicméně bych ji očekával od státu, který má velký vnitřní trh v řádech několika desítek milionů spotřebitelů, nikoliv od trhu, který je velmi malý, který má potenciálně 10 milionů spotřebitelů a navíc je velmi otevřenou ekonomikou. Ekonomikou, kde 75 % spotřebního koše pochází z importu, to znamená, že z každé koruny, kterou stimulujeme spotřebu v této zemi, 75 haléřů odtéká do zahraničí. Takže to je věc, která je velmi diskutabilní.
Třetí pofidérní údaj, který tady zazněl, byl údaj, který podsouval vládě to, že způsobila, vláda způsobila rekordní inflaci v loňském roce. Každý, kdo se podívá podrobně na analýzy České národní banky a Českého statistického úřadu a porovná si například debatu o vládním stabilizačním balíčku s tím, co říkal například pan ministr Kalousek nebo co jsem říkal já, tak přesně tyto údaje potvrzují tehdejší slova. To znamená ano, my jsme jasně řekli, že tam určitý inflační impuls bude, že bude ve výši zhruba 1,6 procentního bodu. Přesně takto to bylo vykázáno Českým statistickým úřadem, to znamená zvýšení snížené sazby DPH, úprava spotřebních daní měly přesně tento vliv, všeho všudy 1,6 procentního bodu, a zbytek této inflace byly exogenní vlivy trhu plus administrativní změny cen jdoucí mimo vliv vlády, jako je např. zvyšování nájemného, zvyšování cen energie, plynu, elektrické energie a podobně. Čili mimo rozhodování vlády. Čili z té loňské rekordní inflace vedle rekordního nárůstu cen surovin vláda způsobila 1,6 procentního bodu, ty analýzy jsou k dispozici v České národní bance, Českém statistickém úřadě, jsou k dispozici na Ministerstvu financí i na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože mimo jiné právě od vývoje inflace se odvíjí výše valorizace, především důchodů.
Čtvrtá poznámka, kterou jsem chtěl říci, byla poznámka, která se týkala podpor v nezaměstnanosti. Opět velmi prosím, aby tady bylo argumentováno pravdivě. Ano, došlo ke zkrácení podpůrčí doby ze šesti měsíců na pět, ale to je pouze A, pokud neřeknete B, že toto rozhodnutí současně vedlo k tomu, že byly zvýšeny výše podpory v prvních dvou měsících na 65 %. Jinými slovy, že tímto opatřením vůči konkrétnímu člověku to zůstalo naprosto neutrální proti stavu, který tady byl předtím. Ten člověk tedy za pět měsíců dostane stejný objem finančních prostředků, jako dostal za šest měsíců. A já považuji za naprosto legitimní debatu o tom, nakolik tato nezaměstnanost bude dlouhodobějšího charakteru, nakolik případně nabude strukturální charakter, nakolik mimochodem bychom neměli reagovat prodlužováním podpůrčí doby, ale aktivizací těch lidí především v podobě rekvalifikací, což je mimochodem vázáno na vyplácení podpory v rekvalifikaci, což umožňuje prolongovat dobu podpůrčí doby touto cestou, větší podporou veřejně prospěšných prací především poté, co to umožní klimatické podmínky. To je podle mého názoru správný přístup, nikoliv ty lidi zachovávat v pasivitě, na pasivních dávkách v sociální síti tím, že jim prodlužujeme podporu v nezaměstnanosti, ale naopak umožnit jim navýšit jejich příjem tím, že budeme více rozšiřovat programy rekvalifikací, že budeme více zavádět veřejně prospěšné práce. Bavme se o tom, zda náhodou, než posilovat navýšením těchto dávek pasivní politiku zaměstnanosti, zda náhodou tyto prostředky nemáme přesměrovat na aktivní politiku zaměstnanosti. Ano, je skutečností, že nezaměstnanost od loňského prosince se vyvíjí dramaticky jinak, než byly předpoklady, které tady byly v létě loňského roku, když se sestavoval rozpočet. Legitimní debata o tom, jak např. navýšit prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti, je naprosto na místě, logicky jsme museli navýšit i prostředky na pasivní politiku zaměstnanosti. Vláda rozhodla o navýšení o více než 5 miliard korun, takže prostředky na pasivní politiku zaměstnanosti v tomto roce jsou již rozpočtovány v částce, která přesahuje 10 miliard korun, ale tím správným krokem, než prodlužování podpůrčích dob, je umožnit těm lidem, aby dostávali finanční prostředky v podpoře na rekvalifikaci, případně mzdy za veřejně prospěšné práce. Protože toto člověka nedrží pasivně v sociálním systému, aktivizuje ho to, je to i společensky přínosnější krok.
Ale já chci zdůraznit - pojďme se o tom seriózně bavit, a ne zneužívat situace globální ekonomické recese, neštěstí desetitisíců lidí, kteří přicházejí o práci, k tomu, abychom se tady mlátili verbálními baseballovými pálkami po hlavě a vytřískávali z toho politický kapitál. Pojďme se bavit o tom, jak těm lidem pomoci, ne jak zneužívat jejich situace.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Škromach, připraví se pan poslanec Hrnčíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych volně navázal na pana ministra Nečase a možná bych se ho tady přímo zeptal. Ano, je dobře podporovat různé formy aktivní politiky zaměstnanosti, ale pak mi není jasné, proč, když přišli prácechtiví lidé, kteří dostali šanci, že by mohli dostat veřejně prospěšné práce na Městském úřadě v Hodoníně, tak proč z úřadu práce došla informace, a mimochodem je to jeden z okresů, kde je největší nezaměstnanost, že nejsou peníze, že peníze jsou jenom do pololetí. Tady se trošku rozchází to, co říkáte, pane ministře, a to, co se ve skutečnosti děje. ***