(pokračuje Sobotka)
Tento návrh zákona je velmi jednoduchý. Má dva paragrafy, se kterými jste jistě měli možnost se seznámit.
Tento návrh zákona odkazuje na článek 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého zákon může stanovit, který majetek nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Podle tohoto ustanovení zákon může stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice.
Vzhledem k tomu, že vláda České republiky zahájila první přípravné kroky k privatizaci největšího českého letiště Praha-Ruzyně, navrhují předkladatelé, aby bylo natrvalo možné ponechat letiště Praha-Ruzyně ve vlastnictví České republiky. Chtěl bych připomenout, že mezinárodní veřejné letiště Praha-Ruzyně je největší civilní letiště v České republice. Má klíčový dopravní, jakož i strategický význam. Domnívám se, že by takto strategický majetek státu neměl být ani v současné době, ani v budoucnosti privatizován.
Chtěl bych také připomenout, že v situaci, kdy byla převáděna regionální letiště v České republice na jednotlivé kraje, byla těmto krajům dána omezující podmínka, že tato letiště nesmějí po deset let prodat a v případě prodeje po uplynutí této desetileté lhůty si musí ponechat alespoň 51% spoluvlastnický podíl. Jestliže tedy vláda v minulosti zavázala kraje k tomu, aby si ponechaly alespoň 51% podíl na těchto regionálních letištích, pak má podle mého názoru také logiku, abychom dnes usilovali o to, aby klíčové mezinárodní letiště, největší mezinárodní letiště v České republice, zůstalo nyní i do budoucna ve vlastnictví státu.
Je také zřejmé, že vláda zvolila velmi zvláštní a v Evropě ojedinělou metodu privatizace. Vláda připravuje prodej letiště včetně pozemků, na kterých se letiště nachází, včetně veškeré infrastruktury. Neponechává tedy žádnou vlastnickou garanci budoucího vývoje a budoucího rozvoje pražského letiště.
Já jsem se obrátil na Parlamentní institut, aby shromáždil informace o tom, jak vypadá situace v hlavních městech jednotlivých členských států Evropské unie, a chtěl bych vás informovat o tom, že dvě třetiny členských států Evropské unie mají svá klíčová strategická letiště, letiště v hlavních městech, ve vlastnictví státu. Zbylá třetina členských zemí Evropské unie má tato letiště ve vlastnictví obcí, zemí nebo má tato letiště pronajata. Nejčastější formou privatizace letišť v civilizovaných zemích, v zemích Evropské unie je pronájem letiště, nikoli prodej - nenávratný prodej a nenávratná ztráta veškeré klíčové letištní infrastruktury.
Pro vaši informaci: Ve Francii mezinárodní letiště Charlese de Gaulla je ve vlastnictví státu. Ve Španělsku mezinárodní letiště v Madridu je ve vlastnictví státu. Ve Švédsku mezinárodní letiště ve Stockholmu je ve vlastnictví společnosti státního podniku, to znamená zcela ve vlastnictví státu. V Portugalsku mezinárodní letiště v Lisabonu je ve vlastnictví státu. Mezinárodní letiště v Antverpách v Belgii je ve vlastnictví státní společnosti. V Lucembursku mezinárodní letiště v Lucemburku je ve vlastnictví státní společnosti, kterou z 99 % vlastní lucemburský stát. Irsko - letiště v Dublinu je ve vlastnictví státu. Slovensko - letiště v Bratislavě je ve vlastnictví státu. Polsko - mezinárodní letiště ve Varšavě opět ve vlastnictví státu. Estonsko - mezinárodní letiště v Talinu opět je ve vlastnictví estonského státu. Litva - mezinárodní letiště je státním podnikem. Lotyšsko - mezinárodní letiště v Rize je akciovou společností stoprocentně vlastněnou státem. Letiště v hlavním městě Rumunska - opět vlastněno státem. Bulharsko - mezinárodní letiště v Sofii opět vlastněno státem. Pokud jde například o mezinárodní letiště v Římě, toto je vlastněno státem, ale provoz je pronajat na delší časové období.
Z tohoto velmi krátkého výčtu, a to jsem nezmínil všechny státy, kde je letiště ve vlastnictví státu, je tedy zřejmé, že návrh české vlády na privatizaci letiště prodejem veškeré infrastruktury je velmi neobvyklý, minimálně v zemích Evropské unie.
Já se domnívám, že Poslanecká sněmovna má odpovědnost za klíčové zájmy České republiky. Má odpovědnost za naše priority, rozvoj v oblasti dopravy, v oblasti podpory turistického ruchu, v oblasti bezpečnosti, v oblasti zajištění strategických zájmů, a z tohoto důvodu se domnívám, že by se Poslanecká sněmovna v této speciální věci měla vyslovit v podobě zvláštního návrhu zákona, který v tuto chvíli jménem předkladatelů předkládám.
Chtěl bych také jasně říci, že by takováto iniciativa nebyla nutná, pokud by se vláda ještě předtím, než zahájila privatizaci Letiště Praha, pokusila o širší konsensus ve věci způsobu privatizace pražského letiště. Tím, že vláda jednala bez dohody s opozicí, tím, že zvolila nejméně šťastné řešení, to znamená prodej letiště jako celku, podle mého názoru vzbudila oprávněnou kritiku a vzbudila oprávněné obavy z toho, že vláda při privatizaci není schopna zajistit a zabezpečit ty rozhodující zájmy, které má Česká republika v souvislosti s rozvojem budoucnosti a provozem pražského letiště.
Tolik tedy k povaze této normy.
Za druhé. Já myslím, že je velmi významným důvodem, proč nyní zastavit privatizaci pražského letiště, je současná světová, evropská, česká ekonomická situace. Svět se nachází v globální recesi. Svět je v době bezprostředně následující po velmi těžké finanční krizi a je zřetelné, že jakákoli privatizace bude v tomto směru poznamenána ať už z hlediska počtu uchazečů, nebo z hlediska kvality uchazečů o takovýto klíčový strategický státní majetek. Já se domnívám, že v této době vláda riskuje, že bude prodávat pod cenou, a to je podle mého názoru také argument pro to, abychom nyní zákonem prodej pražského letiště znemožnili. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím vás, abyste se posadil ke stolku předkladatelů. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Zdeněk Lhota. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Lhota: Vážený pane předsedo, milé dámy, ctění kolegové, vážená vládo, vážený pane premiére. Sešli jsme se zde na mimořádné schůzi. Stejně mimořádným způsobem lze nahlížet na právě předložený návrh zákona. Zákona, který si klade za cíl, trvale zamezit probíhajícímu privatizačnímu procesu pražského letiště Ruzyně. Připomínám, že důvodová zpráva návrhu se paradoxně opírá o argument, že se tak děje na základě veřejného zájmu. Letiště civilní dopravy je srovnáváno s nerostným bohatstvím, ba dokonce i se sídlem Parlamentu České republiky.
Dovolte mi několik otázek na úvod. Byl předkladatel tohoto návrhu obeznámen, že je tomu pár dní, co byl podobný zákon týkající se rovněž Ruzyně shozen Ústavním soudem pro jeho rozpor s ústavou? Ví předkladatel, že Ústavní soud podobné jednání označil za zasahování do principu dělby moci a všech souvisejících práv? A konečně - je na straně předkladatele alespoň minimální ochota si vzpomenout, že první kroky k privatizaci pražského letiště byly spuštěny usnesením vlády již v roce 2003?
Smyslem mé zpravodajské zprávy není přetahovaná o slovíčka. Fakt, že uvedený návrh se dostal až na toto plénum, svědčí o tom, že v mnoha situacích jsme víc než racionální rozvahou vedeni subjektivními dojmy a předsudky, z nichž alespoň ty největší je dobré uvést na pravou míru. Rozdělím je do čtyř částí - bezpečnost, rozvoj, strategie a správnost privatizace v době krize. ***