(15.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Na její nečinnost a neodpovědnost nemusí těžce doplatit jen české sklářství a jeho zaměstnanci. Ne, tady opravdu nepomůže změna pro změnu, ale změna pro hledání těch východisek a postupů, které současná vládní sestava vždy dříve odmítala a o kterých prohlašovala, že je nikdy dělat nebude, protože je to v rozporu s jejími koncepty a údajným odborným založením i přesvědčením.
Ta málo kulturní vnější slupka kabinetu má bohužel daleko vážnější pokračování pod povrchem. Je to devastační pokračování, které nelze při odpovědnosti k republice a občanům ani podporovat, ani tolerovat. Ne, nejsem pesimista zahlcený střepinami iluzí, když však tu a tam poslouchám komické, ale v jevové podobě velmi bezcharakterní výpady špiček některých politických uskupení na adresu Komunistické strany Čech a Moravy, kladu si otázku: Jsou tyto trapně účelové invektivy projevem dočasného emociálního vyšinutí? Nebo je to ta známá hra, která má zdůvodnit občanům a především klamaným voličům neobhájitelné selhání a trapné kotrmelce pravicových vlád?
I tak jsem přesvědčen, že pro skutečně ekonomicky efektivní a sociálně citlivou politiku, pro politiku navenek mírovou a respektující mezinárodní právo je žádoucí, aby v České republice vzniklo dostatečně silné a věrohodné spojenectví stran levice a některých uskupení politického středu. Jinak změna asociálního, korupčního a promilitaristicky orientovaného stylu vládnutí opravdu možná není.
Nepřežije-li dnes vláda hlasování o nedůvěře kabinetu, bude to nepochybně skvělá zpráva pro všechny slušné a rozumné občany České republiky, zejména pak pro ty, kteří mají hluboko do kapsy a stále více a více existenčních starostí. Ano, tady už opravdu končí v trpké grimase všechny žerty. Nelze proto vyloučit, že se možná dočkáme doby, v níž poctivost bude devizou, práce bohatstvím a grázlové konečně narazí na něco, čemu se říká právní stát.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně, pojednáváme tu o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka, a to, jak už bylo konstatováno, nikoli poprvé, ale popáté. V tomto směru určité skutečnosti, které jsou s tímto návrhem spojeny, jsou zřejmě konstantní, protože jsou za podáním tohoto návrhu. Ale přesto jsou tu ještě některé věci nové, které jsou odůvodněním toho, že tento návrh byl v této době podán znovu.
Já jsem se díval na své vystoupení - ne z důvodů egocentrických, ale z důvodu historické souvislosti - které bylo na podzim minulého roku. Argumenty, které jsem uvedl tehdy pro vyslovení nedůvěry vládě, bych mohl opakovat. Mohl bych tady prakticky celé vystoupení přečíst znovu, protože všechny ty argumenty platí a bohužel v jednání této vlády žádná sebereflexe na vytýkané chyby a vady se neprojevila. Naopak, projevily se jevy nové, které jsou za podáním tohoto návrhu nyní, a tím je něco, co sice už v té době existovalo, ale nyní to dostalo opravdu novou dimenzi. Jestliže premiér vlády považuje za možné zasahovat nevybíravým způsobem do svobody tisku nebo svobody projevu a ovlivňovat veřejnoprávní média, jestliže považuje za možné zasahovat do průběhu vyšetřování, a jak on řekl,bránit mediální kampani proti poslanci Wolfovi, pak to skutečně ohrožuje základy fungování právního státu v této zemi.
A to, co se tu konstatovalo - konstatoval to soudce Cepl, který nyní byl neústavně odvolán z řešení této kauzy, víte, kterou kauzu mám na mysli, konstatoval závěr o justiční mafii, tak jsem minule řekl, že se obávám, že s jistou nadsázkou nejde jen o justiční mafii, ale přímo o zločinné spolčení. A to, co provádí paní Vesecká a jí jmenovaní a jí sloužící vrchní zástupci, jako je paní Hojovcová a pan Rampula, to opravdu rozkládá zbytky důvěry ve státní zastupitelství. To, že se dějí věci, které se dějí, že zástupci Unie státních zástupců i zástupci Soudcovské unie zaujímají v této věci dost jednoznačná stanoviska, že paní Vesecká už v této funkci nemá co dělat, to je nový jev.
A víte, že jsem nejednou hovořil o tom, že za této vlády zažíváme jevy, které jsme tu za celých předchozích sedmnáct let trvání ČR - spočítejte to přesně do těch voleb 2006 a do jmenování Topolánkovy vlády - nezažili. Ale skutečně nejsou to žádné nové jevy, které by pozitivním způsobem obohatily politický život u nás, ale jsou to jevy, které vedou k tomu, že důvěra občanů v politiku a politiky se dále rozkládá a oslabuje. Pan premiér si liboval, že stoupá důvěra občanů v jeho vládu, v to, jak si vede v době českého předsednictví. Ale ty základní údaje o tom, jaký je stav důvěry české veřejnosti, jsou trvalé a je to klesající důvěra v politiku. Je to asi 20 procent. A to je skutečně velmi málo. Přitom značná část občanů si stěžuje na to, že má pocit, že na chod věcí veřejných nemá žádný vliv. Takže tady jsou důvody, nad kterými by se měl pan premiér a jím vedená vláda včetně jeho koaličních spojenců zamyslet, protože jsou to jejich způsoby vládnutí, které tu důvěru, byť nevelkou a nepevnou, dále oslabují a rozkládají.
Těch důvodů, proč tomu tak je, je mnoho. Já jsem včera se zájmem sledoval vystoupení pana premiéra, jemuž sekundoval ministr vnitra Langer jako místopředseda ODS, kde se vyslovili k tomu, jaký případně bude scénář, pokud by tato vláda dnes důvěru nedostala. A tam oba mluvili o tom, že nepochybují o tom, že pan prezident bude postupovat v duchu standardních postupů a že tedy opět bude jmenovat předsedu nejsilnější strany, to je Mirka Topolánka, k sestavení nové vlády. Panu ministru Langerovi bych připomněl, že byl účasten a on to hlavně prosazoval, když jsme v roce 1999 připravovali návrh na změnu ústavy v rámci dohody ODS a ČSSD, a tam byl navržen oproti té dosavadní ústavní formulaci takový postup při jmenování nové vlády, že má být pověřen předseda nejsilnější strany. Pokud neuspěje, předseda druhé nejsilnější strany a pak třetí jmenování je tedy v rukou předsedy Sněmovny. Já jsem si vědom toho, že teď jde o jinou situaci. Ale jde o to, že po volbách 2006, a je to třeba znovu připomenout, když vznikla rovnost hlasů, nebyly respektovány - a je to líto, ale musím to konstatovat znovu - ze strany pana prezidenta základní postupy parlamentní demokracie. Pan prezident vůbec nepovažoval na potřebné jednat se všemi zástupci stran v Parlamentu zastoupených, aby se poradil o tom, jaké tedy jsou šance pro vytvoření té nebo oné vlády, ale hned jmenoval předsedu ODS.
***