(15.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Přitom vzpomeňte, že tu zazněl tehdy z hlediska ústavně politického názor vskutku zvláštní, že jedněch sto poslanců nemá stejnou váhu jako jiných sto poslanců. To jsou věci, které nelze zapomenout. To jsou věci, které skutečně ohrožují normální fungování parlamentní demokracie v této zemi.
Pan ministerský předseda zde démonizoval předsedu strany, k níž patřím, Jiřího Paroubka. Kdybychom to brali vážně, tak za vším je Jiří Paroubek, a stačila by tedy personální změna a všechno by to fungovalo normálně. Ale copak jsme zapomenuli na slova nejbližšího přítele a poradce pana premiéra, který na podzim 2006 řekl: Budeme jednat se sociálními demokraty a pak je pošleme do p… Příslušný počet dalších písmen si doplňte, nerad na parlamentní půdě užívám jistých slov a nemyslím si, že musím být v tomto směru cool, vaše inteligence je dostatečná, abyste věděli, co tam patří. Takže to je ten obraz politiky pana ministerského předsedy představované Markem Dalíkem, to je to jiné patro, které tak jevově není patrné, ale které se znovu prosadilo teď v rámci kauzy pana poslance Wolfa.
V tomto směru, jak se říká - nalijme si čistého vína, nepředstírejme něco, co tu není, nehrajme si na něco, na co nemáme. Já jsem kolikrát hovořil o tom, že divadlo, které tu předvádíme, má povahu vesnické šmíry. Musím bohužel říci, že jakkoli výkon pana ministerského předsedy dnes byl jistě přesvědčivý, ale byl to výkon nepochybně ochotnický. To, co nám tady líčil, ty hrůzy se Savoyem - copak opravdu pan Václav Klaus se stal prezidentem republiky důsledkem komplotu? Pokud ano, pak zřejmě z vaší strany, když jste vy působili na ty, kteří ho volit nechtěli, aby ho zvolili. Co se to tady vytváří? Jaké chcete před veřejností klást otázky? Jakou na ně dáte odpověď?
Pan místopředseda Kasal hovořil o tom, že jsme nechtěli zbavit mlčenlivosti celou skupinu. Bylo třeba zbavit mlčenlivosti pana Tichého. Co bude dál, se ukáže. Hrajme trošku normálním způsobem.
Dnes zde pan ministerský předseda pochválil poslance komunistické strany, že se chovali řekl bych slušněji, nevím, jakého použil obratu, než sociální demokracie. Včera jsem slyšel ono vystoupení, kde opět varoval před nebezpečím komunistů, jaké hrozí nebezpečí od komunistické strany a jejích poslanců. Myslím, že po dvaceti letech budování kapitalismu - teď neříkám mafiánského, nebo jakého, to si doplňte charakteristiku, jakou chcete - je zřejmé, že nebezpečí, které hrozí lidem této země spolu s hospodářskou krizí, je nebezpečí z nekontrolované moci finančního kapitálu, jeho chamtivosti, který bez pravidel a bez rámce se chová způsobem, který ohrožuje normální existenci společnosti. Jestli na straně pravice bude pokračovat ona představa, kterou šíří pan prezident, že za krizí není jako hlavní faktor nekontrolovaný trh finančního kapitálu, ale že to je stát, tak to se myslím dočkáme dobrých výsledků, které do jisté míry shledáváme i v opatřeních, která navrhuje vláda proti důsledkům hospodářské krize.
Vážení kolegové, jde o to, jestli vládnoucí koalice si uvědomí, že v situaci, kdy v parlamentu byla rovnost hlasů, se nedá z hlediska demokratického vládnout spolehlivě bez jednání s opozicí a bez respektování stanoviska druhé poloviny občanů, kterou opozice představuje. Pak skutečně se vládne jenom za pomoci přeběhlíků, což je velmi nedemokratický způsob vlády, který samozřejmě nekorumpuje jenom prostředí uvnitř Poslanecké sněmovny, ale vysílá velmi negativní signály do celé veřejnosti, do toho, jak se vyvíjí celý společenský veřejný život.
Doporučoval bych vám, abyste si přečetli z minulého týdne v Salonu stať Erazima Koháka Myšlení národa, který tam velmi přesně charakterizuje politicko-ideový vývoj českého národa a jeho peripetie v posledních dvaceti letech.
Miroslav Grebeníček zde velmi kriticky mluvil o Václavu Havlovi. Já bych se Václava Havla v určitém ohledu zastal. Jeho heslo Pravda zvítězí nad lží a nenávistí, které pro ODS je předmětem opovržení, mělo svůj velmi pozitivní význam v době listopadové a bezprostředně po ní. Samozřejmě potom Václav Havel svými postoji příliš moralizujícími svou roli do jisté míry ztratil - nebo prohrál, posuďte, jak chcete - ale v tomto směru tato dimenze v této politice po listopadu byla. Bohužel se zcela vytratila právě tím, jak se tu zavádělo to, co sám Václav Havel svého času nazval mafiánským kapitalismem.
Vlády sociální demokracie včetně akce čisté ruce se pokusily těmto praktikám učinit přítrž. Zcela se jim to nepodařilo, ale ten pokus tu byl. Kdežto vy, za vlády Mirka Topolánka, jste tyto praktiky obnovili v plné míře, a proto je důvod, aby vláda skončila. (Potlesk z levé strany sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Grospič, připraví se pan poslanec Maršíček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, několikrát tady dnes zazněla slova o mafiánském kapitalismu, o velkém finančním kapitálu a nabízí se otázka, jestli kapitalismus může být vůbec jiný než mafiánský a jestli sám o sobě nevytváří prostředí, které přímo podbízí politickou korupci už svou samotnou podstatou, a nakolik i ten sociální aspekt, který mnohdy je spojen i s tzv. státní regulací kapitalismu, může trvale prosadit demokratické hodnoty ve společnosti a hodnoty, které budou vždy zobecňovat základní životní zájmy lidí nad úzkými zájmy materiálního zisku.
Česká ekonomika se stala součástí světové hospodářské krize z nadvýroby. Jak upřímně a zároveň falešně zněla slova předsedy vlády, když tady hovořil o hospodářské krizi, o nezodpovědnosti vyslovovat nedůvěru vládě v tak tíživé ekonomické situaci, v níž se Česká republika a lidé nachází. Když v říjnu poprvé na půdě této Sněmovny z úst poslanců Komunistické strany Čech a Moravy zazněla otázka hospodářské krize ve spojitosti s problémy sklářského a porcelánského průmyslu, tak on přímo řekl, že žádná krize ve světě není, Česká republika je stabilní ekonomikou a hospodářská krize se nás nedotkne. Je to vývoj názorů, který má určité své opodstatnění.
***