(15.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Další věc, která se tady promítla, byly ekonomické kroky vlády, včetně těch, které byly prohlášeny za protiústavní. Pan premiér se tady pochválil, jakým perfektně silným způsobem, přestože má slabou vládu, se pokusil stabilizovat veřejné finance. Ano, Ústavní soud prohlásil jeden jediný krok ve stabilizaci veřejných financí za protiústavní, a to že první tři dny se nemocenská neplatí. Když jsem u Ústavního soudu argumentoval, že tento princip u nás platí od roku 1922, že je to systém pojištění, a když nastane pojistná událost, že člověk má právo na pojistné plnění, tak mi dal Ústavní soud zapravdu. Co udělala tato vláda? Opakovala ten protiústavní krok a opět zrušila placení prvních tří dnů. Ptám se, jestli vůbec vnímá ústavní rámec České republiky.
Pan premiér tady prohlásí, že to je jediný funkční orgán - vláda České republiky. Pravděpodobně zapomíná, že podle Ústavy České republiky je Česká republika parlamentní demokracií a přes všechny hádky v Poslanecké sněmovně samozřejmě docházíme k výsledku, včetně těch výsledků, že nemáme v úmyslu projednávat zákony, které škodí občanům České republiky.
A třetí věc, kterou bych chtěl připomenout při tomto kroku projednávání vyslovení nedůvěry, jsou výmluvy. Mají dvě základní charakteristiky. První výmluvou je, že v době krize chceme odvolat vládu. Myslím, že nejsem první a jistě nejsem ani poslední, který z tohoto místa připomene - myslím, že to říkal Jiří Paroubek v úvodním slově, když říkal, že o té krizi se nesmělo mluvit. Vláda v říjnu loňského roku, aby udržela svůj volební výsledek, odmítala přiznat, že tady je krize, a byli jsme už dva roky v hluboké krizi, která pocházela z finanční krize ve Spojených státech, dokonce jsme slyšeli ony výmluvy, že nás to mine. Přitom pokles průmyslové výroby v říjnu loňského roku jasně konstatoval i Český statistický úřad a vláda o tom věděla. Přesto občanům v klidu lhala, vodila je za nos, a já jsem svým způsobem nechtěl být vtipný, jen jsem připomínal panu ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi, že je v pozici, když tady vzpomínáme minulých prezidentů, Antonína Zápotockého, kterému nic jiného nezbývalo, než říkat, že měna nebude, a ona druhý den byla. Ale pan ministr financí tady není od toho, aby šířil poplašné zprávy, a jistě by bylo poctivé, kdyby v září loňského roku při projednávání velmi důležitých zákonů, které se týkaly státního rozpočtu, alespoň přiznal, v jakém stavu je finanční situace České republiky, jakým způsobem dopadne krize na Českou republiku, a neprosazoval tady státní rozpočet, o kterém musel vědět, že je zcela nesmyslný.
A druhý důvod, pro který bylo jasné, že jde o výmluvu, je české předsednictví. O českém předsednictví věděla vláda od svého vzniku. A vymlouvat se, že je předsednictví, a že je tedy nelogické, aby vláda nepokračovala jako předsedající země Evropské unie - no nezlobte se na mě, ale to je trochu směšné. Přece pokud chtěla mít vláda České republiky klid na předsednictví, tak samozřejmě měla jednoduchý krok před sebou - konzultovat každý krok poctivě s opozicí, protože věděla už při svém vzniku, že je vládou slabou, která stojí na hlasech velmi pochybných a z ústavního hlediska málo legitimních.
Víte, mně připadá i trochu nelogické a věřím, že pan předseda vlády to jenom trochu přehnal, když říkal, že kolegové v Evropě oceňují, jak dobře zvládáme předsednictví. Kdyby to oceňovali, tak místo nás neřeší krizi v Gaze francouzský prezident jednáním v Káhiře, kdyby to tak bylo, tak by si samozřejmě nepřičítala ve svých projevech německá kancléřka paní Angela Merkelová zásluhy na tom, že ona dojednala cestu pro ruský plyn přes Ukrajinu. Jestli si pan premiér a ostatní kolegové tady ve Sněmovně myslí, že nečteme zahraniční tisk, tak se malinko mýlí. Možná že na něj máme méně času než ostatní občané České republiky, ale každé tvrzení, vážení pánové a vážené paní, si ověřte, protože lidé si myslí úplně něco jiného.
Víte, představovat si, že v české společnosti jsou lidé, kteří slepě poslouchají slova z této Sněmovny, je velmi naivní. Já se jen divím, a doufám, že pan premiér to myslel zcela vážně, když říkal, že předložené návrhy zákonů ve zdravotnictví stáhne ze Sněmovny a předělá je, protože takové hlouposti, které se dozvídáme ze současného Ministerstva zdravotnictví, už jsme dlouho neslyšeli. V době, kdy tady přibývá občanů jak České republiky, tak těch zahraničních, kteří se sem přistěhovali nebo tady dlouhodobě pracují, s otevřenou tuberkulózou, paní ministryně zdravotní nevidí nic lepšího než zrušit přeočkování našich dětí v jedenácti letech. Já myslím, že takovou pitomost jsme tady nezažili už hodně dlouho. Pravděpodobně paní ministryně neví, co se ve společnosti děje.
A tím jsem došel ke skutečnému světu, který tady předváděl pan premiér. Pane premiére, vážené paní a pánové, včera - dovolte mi ten příběh jen tak na konec - mě navštívil pan Mikoláš. Je to občan Českých Budějovic, který dostal poměrně velkou náhradu - kolegyně a kolegové poslanci z Českých Budějovic vědí, o kom mluvím - v penězích, protože sloužil v PTP. Přišel za mnou a říkal: Pane poslanče, prosím vás, už jim řekněte, že takovej bordel - cituji - v tomto státě nikdy nebyl jako za této vlády. Ta vláda si nezaslouží, aby dál vládla. Já vám to říkám jako člověk, který vás nevolí, ale který nemá nikoho jiného, komu by to řekl, protože tam se mezi ně nedostanu, protože vládní poslanci mě ani nepřijmou. Říkal jsem panu Mikolášovi, že to tady vyřídím. Plním tak slib, který jsem mu včera dal.
Myslím si, že nad tím by se měli zamyslet právě ti, kterých je pan Mikoláš a ostatní voličem, ne já. Já jsem neměl důvěru ve vládu, která byla ustavena v lednu 2007. Přesto jsem poctivě odpracovával každý zákon, který tady byl předložen, a zjišťoval jsem, jakým způsobem je koncipován jako zákon, který je prolobbován, který neslouží oněm deseti miliónům lidem, o kterých mluví pan předseda vlády.
Pokud jde o jeho pět bodů, myslím si, pane předsedo vlády, že nevím, jestli si mám vybrat mezi praktiky ČSSD, jak vy jste řekl, nebo praktiky současné moci, protože ti nevedli k větší důvěryhodnosti české politiky mezi občany.
Pokud se bojíte návratu komunistické strany k moci, tak se ptám, čeho se bojíte. (Výkřiky zprava: Vás!) Našich názorů? Bojíte se toho, že vám otevřeně říkáme, co si myslíme o těch nebo oněch krocích? Myslíte si, že je možné zakázat myslet? Myslíte si, že je možné zakázat myslet milionům lidí, kteří průběžně volí KSČM, tu méně, tu více, podle toho, jestli se dostaví, nebo nedostaví k volbám? A myslíte si, že nevíme, co dělat dál? Ano, je to samozřejmě možné, pojďme jednat o vládě národní shody, pojďme se dohodnout na tom, že ti lidé, kteří dostali politickou odpovědnost, ji také unesou. A vyhneme se těm komediím, přestřelkám v jednotlivých faktických poznámkách, které tady máme.
***