(15.00 hodin)
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já tady nevidím aktéry těch dvou skvělých vystoupení, pana premiéra a pana ministra financí. Dlouho jsem neviděl ve dvou vystoupeních tolik nenávisti a vulgarity. (Potlesk ze strany sociální demokracie.) Já budu velice stručný. Je mi vás líto!
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou pan ministr Gandalovič a poté řádně přihlášený pan místopředseda Filip. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, od rána dostávám esemesky, že zase nás čeká divadlo ve Sněmovně a během prvních 15 minu už to začalo naplno. Povídáme si tady pohádky, ukazujeme, jak máme ostřejší jazyk, přičemž průmyslová výroba klesla o 23 % v minulém měsíci, přičemž na stole Sněmovny je několik zákonů, které byly určeny k řešení této ekonomické krize, a Poslanecká sněmovna je postupem buď vyřazuje z programu, nebo odsouvá, tak aby dělala prostor pro střídání se zhruba tří nebo čtyř velmi schopných, velmi výřečných řečníků sociální demokracie. Já si myslím, že občany už to nebaví. Občany už nebaví poslouchat vaše bezvadné výlevy, jak jste čím dál vtipnější, jak jste schopnější zaútočit z voleje. Já si myslím, že občané se bojí, zda stihneme vůbec projednat nějaké zákony. Zda stihneme vůbec během této schůze něco normálního projednat. Já si myslím, vážení pánové, samozřejmě, že máte právo na to, abyste vyslovili nedůvěru vládě, to je právo opozice, ale prosím vás, udělejte to bez těchto hloupých řečí. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S další faktickou pan místopředseda Zaorálek, s další faktickou pan poslanec Škromach a pak řádně přihlášený pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych chtěl jenom požádat ministry vlády a pana premiéra, ať se neohánějí tak permanentně tou krizí, o které půl roku tvrdili, že neexistuje. A na adresu dalších výroků, které mluví o tom, že se nemá přepřahat, já bych rád připomněl, že tohle používal Gustav Husák. A rád bych položil několik konkrétních otázek. Pan premiér odešel. Já bych od něho rád slyšel jasné slovo na téma, jestli odvolá, nebo neodvolá paní Veseckou. A pak jestliže ne, tak se ptám Strany zelených, která skoro před hodinami dala své ultimátum, že pokud neodvolá pan premiér nejvyšší státní zástupkyni, tak oni odejdou z vlády. Ptám se pana Bursíka a pana Lišky, kde je tedy jejich pokračování jejich prohlášení. A chtěl bych slyšet, opakuji, od premiéra, jak se zachová k nejvyšší státní zástupkyni. Slyšíme výzvy státních zástupců, soudců, představitele Nejvyššího správního soudu, je jich celá řada i z řad odborné veřejnosti. Ptám se premiéra, jak se k tomu postaví.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S další faktickou pan poslanec Škromach a pak se připraví pan místopředseda Filip s řádnou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že tím, kdo tady začal vykládat pohádky, byl pan premiér. Já myslím, že chlapské by bylo od pana premiéra, kdyby tady vystoupil a ohlásil, že vláda podala demisi. To by byl k řešení krize první krok. Všechno ostatní je jenom hra, udržet se co nejdéle u toho. Jaký význam má vláda, která říká dlouhodobě, že vláda vlastně nemůže nic ovlivnit? On to premiér a jeho ministři říkají i na evropských summitech, které pořádají, a říkají, jenom ať stát do ničeho nezasahuje. Tak když nemá do ničeho zasahovat, tak ať raději tito lidé jdou, protože vlastně říkají, my tu krizi vlastně ani řešit nebudeme, ona odezní, tak jako odezní rýma nebo chřipka. A my si to nemyslíme a nemyslí si to ani občané. A tak jak říkal pan ministr Gandalovič, mně možná nechodí esemesky, ale já potkávám lidi na ulici, protože já se mezi ně možná na rozdíl od pana ministra nebojím, a tam jsem slyšel jiné věci za poslední dva dny a nebylo to na sjezdu sociální demokracie, jak by mohlo být vytknuto. A říkají, kdy už ta vláda skončí, kdy už se nebudeme moci bát toho, co ještě vymyslí. Protože tahle vláda kdyby nedělala nic, tak dneska ty své tzv. experimenty nemusela rušit. A možná že bychom byli dneska daleko odolnější vůči krizi.
Takže chlapské by bylo, vážení, tady vystoupit a říct, ano, končíme. Tahle nesvatá koalice už nemá svoji budoucnost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče, a nyní řádně přihlášený pan místopředseda Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, vracíme se opět k otázce jednání o vyslovení nedůvěry. Nemám v úmyslu se opakovat, protože to opakování je sice matka moudrosti, ale nemyslím si, že někdo z toho opakování našich kroků zmoudří v České republice. Přesto ale musím připomenout nejzákladnější věc.
V roce 2006 po volbách, když Komunistická strana Čech a Moravy obhájila pozici třetí nejsilnější politické strany, byly dvě tendence. Říct, že jsme neuhájili své postavení a že nemáme do toho co mluvit. Zejména někteří extremisté říkali, že už je konečně konec. A já jsem navrhoval podle dohody s vedením naší strany vytvoření vlády národní shody. Nebylo to něco, čemu by se někteří novináři nesmáli, naopak, zasloužil jsem si posměch, a možná popravdě, protože jiní začali hrát své hry. Nakonec takových hrátek jsme si tady zažili od června 2006 několik.
Když jsme jednali o vyslovení důvěry poprvé a vláda nedostala důvěru, tak probíhalo jednání, které mě naplňovalo trochu skepsí. Bylo to jednání, které znamenalo kabinetní politiku. Když druhá vláda České republiky získala důvěru, ptal jsem se sám sebe, jestli taková vláda bude schopna vůbec řešit problémy české společnosti. Když jsme v té době, na konci roku 2006 a na začátku roku 2007, mluvili o tom, že jsme na počátku obrovské finanční krize, která bude mít globální důsledky, tak se někteří smáli a jiní vyhrožovali tím, že to jsou zase ti komunisté, kteří nepřejí úspěch takové úspěšné vládě. A když jsme poprvé jednali o vyslovení nedůvěry, říkal jsem z tohoto místa, že otázka, kterou si pokládají lidé, není otázka, kterou si pokládá 200 poslanců, to je otázka důvěry nebo nedůvěry, ale pokládá si otázku důvěryhodnosti. A v té době důvěryhodnost vlády byla zcela mimo realitu. Zcela mimo. Důvěryhodnost politické scény byla pryč, Poslanecká sněmovna se snížila na úroveň důvěryhodnosti Senátu a vláda byla na tom hůře než Poslanecká sněmovna. A nemusím připomínat proč. Nakonec to tady bylo řečeno. Začínalo to přeběhlíky, tedy těmi, kteří nechtěli respektovat vlastní politický program, potom to byla otázka pana místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka a neschopnosti se s tím vypořádat politicky kulturním způsobem, pokračovalo to nedořešenými soudními spory a spory o soudce, soudkyně, státní zástupce až po nejvyšší státní zástupkyni. Nevím, jestli se mám ptát Jiřího Paroubka, proč ji jmenoval jako předseda vlády, nebo Mirka Topolánka, proč ji ještě neodvolal. Nemám důvod pochybovat o tom, že oba k tomu vedly ty nejušlechtilejší důvody. Problém je ale v tom, že důvěryhodnost politické scény, nejen vlády České republiky, ve společnosti klesla k nule.
***