(pokračuje Langer)
Krakatice se stala současně také předmětem fám a různých spekulací, ale současně i velkých obchodů a mediálních manipulací. Ano, z kradeného zboží a z ukradených odposlechů se stal úžasný obchod, který některým lidem a firmám vynesl miliony korun na jejich účet. Ve veřejném zájmu takto tedy peníze na soukromý účet.
No a teď jsme tedy svědky toho, že jeden z bývalých policistů požádal prostřednictvím kolegů z České strany sociálně demokratické o možnost být zproštěn mlčenlivosti a já jsem se hned v souvislosti s tím stal terčem mnoha urážek a pomluv. Pan bývalý ministr vnitra a současný předseda výboru pro bezpečnost Bublan řekl, že jsem zbabělec, když nechci vyhovět žádosti pana Bc. Karla Tichého zprostit jej mlčenlivosti. Tentýž František Bublan, jehož inspekce chtěla tyto policisty trestně stíhat. Tentýž František Bublan, na jehož šéfa inspekce podal jeden z policistů trestní oznámení. A já jsem jasně a opakovaně říkal, že volím mezi menším a větším zlem. Menší zlo z mého subjektivního pohledu by bylo postavit se tomu čelem, jak jsem k tomu byl vyzýván, a porušit zákon. Větší zlo, to si snad už neumím ani představit.
Nerozumím tomu a znovu se musím ptát takto na dálku, jak předseda výboru pro bezpečnost, bývalý ministr vnitra, vyzývá současného ministra vnitra, aby porušil zákon. A v okamžiku, kdy současný ministr vnitra odmítne porušit zákon, tak ho nazývá zbabělcem. Nechtějte po mně, abych tento stupeň právního bezvědomí nebo absolutního pokrytectví hodnotil, protože by to hodnocení muselo být velmi zlé. Podle zákona totiž, podle zákona o ochraně utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilosti č. 412/2005, může zprostit mlčenlivosti osobu, která je povinna ji zachovávat, pouze orgán státu a tím jakýkoli bývalý policista není. V okamžiku - a to je ta procedura a já jsem se znovu a znovu ptal svých kolegů ze sociální demokracie na jednání výboru, proč tedy takovéto výzvy, proč takové urážky na moji osobu, proč si dostatečně předtím neprostudovali zákon a proč vyzývali ministra vnitra, ať porušuje zákon. Odpovědí bylo mlčení.
Nicméně aby bylo jasno pro nás pro všechny. Teprve poté, co jsem pana předsedu Bublana a pana poslance Tejce upozornil, že mě vyzývají k tomu, abych porušil zákon, a že správný postup je ten, že orgán Poslanecké sněmovny, to jest výbor pro bezpečnost, požádá Poslaneckou sněmovnu o zproštění mlčenlivosti, a že k tomu se může vyjádřit odpovědná osoba a teprve potom ten dotyčný člověk může být zbaven mlčenlivosti. Opravdu bych chtěl prostřednictvím paní předsedající požádat pana předsedu Bublana, aby se mi omluvil, nebo aby řekl, že skutečně vědomě vyzýval ministra vnitra, ať poruší zákon, anebo aby se přiznal, že ve svých výzvách projevil absolutní neznalost základních zákonů, které by on jako předseda garančního výboru pro oblast vnitřní bezpečnosti měl znát, přinejmenším tedy jako bývalý ministr vnitra.
Pan Bc. Karel Tichý je zproštěn mlčenlivosti již teď. O zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost mě požádala Inspekce policie a naplnila tím tak literu zákona. Já jsem této žádosti vyhověl a panu Bc. Karlu Tichému nic nebrání tomu, aby o všech okolnostech, které se dozvěděl za dobu let 2000 až 2006, kdy působil u policie za ministrů vnitra České strany sociálně demokratické, hovořil. Ani ředitel Inspekce policie, ani jeho náměstek nebyli ti, kteří by byli tehdy terčem jeho trestních oznámení na Inspekci ministra vnitra, ani jeden z nich ho nevyšetřoval. Neznám tedy důvod, proč by měl mít nedůvěru k tomuto inspekčnímu orgánu.
Ve výboru pro bezpečnost jsem sám navrhl zřízení vyšetřovací komise, protože otázka, kterou jsem opakovaně kladl, kdo se bojí Krakatice, je zde stále přítomna a já věřím, že ji někdo z těch, kteří toto odmítli, zodpoví. Ve výboru pro bezpečnost - a prezentoval to zde kolega Jan Vidím - jsem také navrhl zprostit mlčenlivosti osoby, které měly bezprostřední vazbu, nebo mohly mít, na to, co se odehrávalo v letech 2000 a 2004, resp. až březen 2006, kdy tento spis byl předán Inspekci ministra vnitra, tehdejšího ministra vnitra Františka Bublana, štíhlejší o šest tisíc.
Navrhl jsem zprostit mlčenlivosti následující osoby:
Stanislav Gross - bývalý ministr vnitra, za jehož působení na Ministerstvu vnitra tento tým a tento spis byl založen a byl veden. František Bublan - bývalý ministr vnitra z České strany sociálně demokratické, za jehož působnosti na Ministerstvu vnitra tento spis byl evidován a inspekce se jím zabývala, resp. prošetřovala tyto policisty a sama čelila trestnímu oznámení ze strany policisty, který teď žádá o zproštění mlčenlivosti.
Ivan Langer - současný ministr vnitra, který nikdy spis Krakatice neviděl, nicméně pro férovost - proč ne? Měřme všem bývalým ministrům stejně.
Bývalý policejní prezident Jiří Kolář, za kterého ten policejní tým a spis vznikl.
Bývalý náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně.
Jiří Pálka, ředitel, resp. tuším zástupce ředitele útvaru, kde tento tým pracoval.
Jan Kubice, bývalý ředitel Útvaru pro boj s organizovaným zločinem.
Milan Šiška, Josef Holub, Josef Švec, Karel Tichý, Oldřich Knap, Miroslav Dvořák - policisté, kteří na tom spise pracovali.
Jiří Novák - zpracovatel, ale také bývalý ředitel inspekce, která ty policisty vyšetřovala z podezření ze spáchání trestné činnosti.
Miroslav Borník. Miroslav Borník, ten, na kterého pan policista Karel Tichý podal trestní oznámení.
Současně jsem také navrhl zprostit mlčenlivosti ty současně sloužící policisty, resp. příslušníky Inspekce policie, kteří přišli nebo mohli přijít do styku se spisem Krakatice: Zdeněk Pelc, náměstek Inspekce policie Dušan Brunclík, náměstek policejního prezidenta Jiří Houba, ředitel Útvaru pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti Libor Vrba a ředitel Útvaru pro boj s organizovaným zločinem Robert Šlachta.
Jde tedy o bývalé a současné policisty, příslušníky inspekce, a politiky, kteří přišli nebo mohli přijít do styku s Krakaticí. Nejsou to všichni, protože oficiálně jich bylo 54. Ale v tuto chvíli to je přinejmenším dostatečný počet pro to, aby si poslanci a i veřejnost mohli udělat o Krakatici ucelenější představu. Představu určitě objektivnější, určitě vyváženější, než je ta, kterou servírují některá média. Představu, co to bylo, o čem to bylo, proč to vzniklo, kdo na tom dělal, kdo to úkoloval, kdo kontroloval, kdo byl "hodný" a kdo "zlý" a k čemu to vlastně všechno sloužilo.
K mému překvapení poslanci - a zde dnes to bylo zopakováno ze strany České strany sociálně demokratické - můj návrh odmítli, a já si tedy musím položit otázku, kdo se bojí Krakatice další.
Odmítli jste to, kolegové, proto, že celý spis a policejní tým pracoval za ministrů vnitra z ČSSD? Bylo to proto, že někteří lidé mají strach z toho, že jim bude nastaveno zrcadlo o tom, jakým způsobem policie tehdy pracovala? Je to proto, že se bývalí ministři vnitra bojí toho, že bude nastaveno zrcadlo tehdejší práci Inspekce ministra vnitra, o které mimo jiné bychom já a desítky dalších osob mohli vyprávět? Jaké špinavosti se dopouštěli, kolik nevinných lidí tito lidé odposlouchávali na základě vykonstruovaného obvinění? Bojíte se toho zrcadla, nebo se bojíte něčeho jiného? Kdo se tedy bojí Krakatice? A kladu tu otázku znovu a znovu. ***