(11.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Doplním to, co jsem říkal. Uznávám ale, že i při tom, že neexistence tohoto zákona žádné zvláštní komplikace nevytváří, z hlediska zejména v Senátu ten požadavek je oprávněný, a proto jsme přistoupili ke společným jednáním a určité návrhy jsou tam upraveny.
Já jenom upozorňuji ještě na jednu věc, protože asi v této fázi projednávání není účelné se zabývat jednotlivostmi. Ty jednotlivosti je třeba velmi důkladně projednat v druhém čtení. Já jsem pro to, aby návrh byl přikázán výborům, abychom se jím zabývali v druhém čtení. V tomto směru návrh poslance Grospiče nepodporuji. Musíme ale vzít v úvahu několik věcí. Je tu podáno několik návrhů na přímou volbu prezidenta, čili nelze dost dobře přijmout, nebo teď projednávat a schvalovat návrh stykového zákona, který počítá s volbou prezidenta republiky na půdě parlamentní. Je třeba, aby Sněmovna nejprve posoudila ústavní návrhy, zda se rozhodne změnit tento způsob volby jako ústavní instituci, a potom následně se zabývat tím, pokud by taková přímá volba ustanovena nebyla, zda tedy ta předpokládaná koncepce volby prezidenta republiky na parlamentní půdě, jak jsme ji modifikovali oproti dosavadní úpravě, je akceptovatelná, nebo ne. To je jedna závažná věc, kterou je třeba brát v úvahu.
Druhá věc je ta, a to je věc, kde právní problematika souvisí především s tou ústavně politickou problematikou, totiž s postavením obou komor, protože některé návrhy to postavení obou komor určitým způsobem modifikují oproti současnému stavu, modifikují i dosavadní ústavní úpravu. A to jsou věci samozřejmě vážné. Tedy je třeba, aby se poslanecké kluby, protože nejde čistě o odborně právní otázku, ale o otázku ústavně politickou, tou věcí zabývaly. Takže to je další věc.
Já osobně si třeba myslím, že ne vše, co je tam navrženo, je nezbytné. Nepovažuji za nezbytnou právní úpravu nějakých společných orgánů komor, protože se mi to nejeví jako právní záležitost. To je něco, co naše ústavní praxe nepotřebuje. Ty komory jsou samostatné, každá působí odděleně a vytváření nějakých společných orgánů nepovažuji za nezbytné.
Ale co je ještě vážnou věcí, ta otázka, zda některé navržené formulace přesahují rámec ústavy, nebo ne, je předmětem i teoretických sporů. Proběhla k tomu určitá diskuse na půdě právnických časopisů. I to je třeba, aby poslanci vzali v úvahu.
A já sám ještě upozorňuji na jednu věc, že budeme muset si také ujasnit otázku - my jsme se při společných jednáních snažili, aby ten návrh nezasahoval do platné ústavy, aby neměl přímé důsledky k požadavku novelizace ústavy. Ale přece jenom se obávám, že článek 37 říká, že společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny, a odstavec 2 - pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké sněmovny. Kdybychom tedy chtěli, aby volba prezidenta na půdě Parlamentu se řídila tímto zákonem, potom toto ustanovení ústavy by bylo zřejmě nutné změnit. Upozorňuji na to, protože je to samozřejmě určitá komplikace z hlediska právního, neb jak známo, změna ústavy, i toto by byla změna ústavy, vyžaduje jinou většinu než změna zákona. Ten vyžaduje sice souhlas obou komor, ale normální většinu.
Takže abych shrnul své vystoupení: doporučuji Poslanecké sněmovně postoupit návrh do druhého čtení s tím, že zřejmě bude účelné prodloužit lhůtu pro jeho projednávání.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní o slovo místopředsedu Sněmovny Jana Kasala.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobré dopoledne. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, mě v podstatě vyzval k tomu vzpomínkovému vystoupení pan poslanec Zdeněk Jičínský, protože bych rád - ne se s ním přel, ale spíš bych doplnil to, co tady zaznělo, protože možná je to důležité.
Ten dvoukomorový Parlament vznikl, a je to velmi jemně řečeno, jako výsledek kompromisu. Lze to tak říct, ale pravdou je to, že vznikl proto, aby se federace bezproblémově rozdělila. Především poslanci Federálního shromáždění měli za to, že by měla vzniknout druhá komora, a připomínám pamětníkům, že tenkrát se tady hovořilo o těch zákonech, které měly přesunout poslance zvolené do Federálního shromáždění do druhé komory českého Parlamentu. Hovořilo se tenkrát o rekorytarizačním zákonu nebo přeprasovacím zákonu, velmi hanlivě, připouštím, nicméně to byl ten důvod, proč vznikl v naší ústavě dvoukomorový Parlament. Ne proto, že by byl vynucen nějakými vnějšími okolnostmi, protože státy, které mají deset milionů občanů, můžou mít jak dvoukomorový, tak jednokomorový Parlament a funguje to spolehlivě.
Další debata na toto téma se rozvinula při procesu přijímání a přípravy zákonů o volbách do Senátu, kdy se zvažovaly různé varianty. Nakonec jsme velmi obtížně našli právě tuto variantu. Tenkrát byla rovněž diskuse o tom, zdali se nemáme vrátit k jedné komoře Parlamentu, zdali nemáme zvolit tzv. německý model, kdy by polovina jednokomorového Parlamentu se volila v jednomandátových obvodech většinovým systémem a zbytek na partajní kandidátce za celou republiku. To je mimochodem systém, který já bych podporoval i v současné době, ale je naprostá iluze, že by se něco podobného dostalo vůbec na pořad jednání.
Nicméně troufnu si tvrdit naprosto zodpovědně, že tak daleko, jako jsme se v jednání při existenci dvoukomorového Parlamentu dostali v současné době, a tak jak ten návrh předkládá v tuto chvíli Senát do Poslanecké sněmovny, že to je výsledek mnohaleté práce, mnohaletých diskusí a také snahy po vzájemném pochopení. Protože do této doby Senát předkládal návrhy buď v legislativní podobě, anebo na diskusi ke kulatým stolům různého průměru, které byly nepřijatelné a které výrazným způsobem nad rámec ústavy měly posílit pravomoci Senátu. Já mohu konstatovat, že tento návrh opravdu vzešel na základě dohody, řekněme, určitých týmů. Netvrdím, že je dokonalý, tato podoba. Určitě ústavněprávní výbor, případně další, kteří se tomu budou věnovat, možná komise pro ústavu naší Poslanecké sněmovny k tomu zaujme určité výhrady a dá určité návrhy, nicméně troufnu si tvrdit, že jako základ pro jednání je to velmi dobrý materiál. Chtěl bych za něj poděkovat. Možná se nám konečně podaří naplnit i tuto mezeru, kterou jsme tvůrcům ústavy dosud dlužní. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. S faktickou poznámkou ještě pan kolega Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Bude to opravdu jenom krátká faktická poznámka k tomu, co říkal pan místopředseda Kasal, pokud jde o vznik toho dvoukomorového Parlamentu v rámci návrhu české ústavy z podzimu 1992. Nepochybně to byl výsledek kompromisu, ale nebylo to tak jednoduché - výsledkem kompromisu byla ona formulace, že poslanci Federálního shromáždění by se měli stát členem Senátu. To je pravda, tento požadavek se nesplnil, ale kdybychom to formulovali jenom takto, tak by to bylo zjednodušení, protože tak to zase nebylo. Je třeba říct, že pokud jde o koncepci Parlamentu, jednokomorový nebo dvoukomorový, za tím byla zásadní teoretická, nebo chcete-li ideologická diference mezi pravicí a levicí, protože pravice v zásadě spíše podporuje dvoukomorový Parlament než levice.
***