(11.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
Návrh však také obsahuje i úpravu jednání o návrzích ústavního zákona, součinnosti komor při projednávání návrhů zákonů, vyhlašování zákonů a základních opatření Senátu a v tomto smyslu se domnívám, že překračuje určitý rámec i Ústavy České republiky a prolamuje se do jejích ustanovení přímo či nepřímo, tj. svěřuje něco do úrovně zákona, co přísluší úpravě ústavní. Právě zde se návrh zákona tedy dostává vedle některých dalších ustanovení do střetu s ústavou.
Přílohou zákona je i návrh volebního řádu pro volbu prezidenta republiky. Je to zcela určitě další střetový moment, který je těhotný celou řadou nedostatků a celou řadou problematických ustanovení. Návrh zákona se odkazuje i na historické souvislosti odůvodňující stykový zákon v minulosti a na míru naplňování tohoto institutu. Je však třeba také posuzovat souvislosti se sněmovním tiskem 616, který analogicky promítá některé věci do změn jednacího řádu Poslanecké sněmovny, zejména ve smyslu vypuštění určitých ustanovení z jednacího řádu Poslanecké sněmovny ve prospěch tzv. stykového zákona. Přestože Ústava České republiky v čl. 40 hovoří o způsobu přijetí stykového zákona a tím je de facto předpokládá, přestože tento zákon nebyl dosud přijat a některé problémové okruhy nejsou upraveny jednacími řády obou komor, předložený návrh posiluje jednostranně postavení Senátu a prolamuje se do Ústavy České republiky.
Návrh má i řadu legislativních nedostatků.
Z tohoto důvodu Komunistická strana Čech a Moravy navrhuje nepodpořit přijetí tohoto zákona, ale vědoma si toho, že je třeba o této otázce diskutovat, navrhuje a navrhuji jeho vrácení navrhovateli k dopracování.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, děkuji panu poslanci Grospičovi. Nyní má slovo pan kolega Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, chci také několik poznámek k tomuto návrhu zákona, který právem je ústavou předpokládán, ale tento ústavní požadavek naplněn není. Stejně tak se to vztahuje i na požadavek ústavního zákona o referendu, což patří také k druhům naplnění ústavy, který nebyl splněn.
Pan senátor Sefzig tady poměrně podrobně hovořil o našich společných jednáních. Mám na mysli komisi pro ústavní otázky a procedury Senátu a komisi pro ústavu Poslanecké sněmovny. V některých otázkách jsme dosáhli dohody. Tam, kde dohoda dosažena byla, je to v návrhu zákona vyjádřeno. V některých věcech dohoda nebyla, některé věci jsou, řekl bych, nad rámec toho, co jsme projednávali, což je pochopitelné, protože ta naše jednání neměla povahu přímo formulování legislativních návrhů.
Přece jenom ale, chceme-li se k tomuto návrhu postavit odpovědně a komplexně, je třeba si připomenout historii, která tu sice zmiňována byla, ale v určité podobě ta východiska je tu nutno zmínit. Jsou tu kolegové, myslím, že kolega Benda, kolega Exner, z tehdejší České národní rady, možná někteří další, to sám nevím, já jsem nebyl v České národní radě, která připravovala Ústavu České republiky, kde se vycházelo z toho, že bude zřízen dvoukomorový parlament, což bylo výsledkem určitého politického kompromisu, protože opozice nebo některé části tehdejší opozice včetně sociální demokracie byly pro jednokomorový parlament. Byla tedy zvolena koncepce dvoukomorového parlamentu, ale s tím, že pozice obou komor není shodná, že Senát má být určitým korektivem jistých, jak se to tehdy říkalo, stranických deviací, které se v Poslanecké sněmovně mohou projevit, že tedy není jeho úloha v tom, aby byl tak podrobně zavalován celkovou legislativou a dalšími otázkami, jimiž se zabývá Sněmovna. Uvádím to jenom velmi stručně a zjednodušeně, ale základní koncepce, která je v ústavě, je taková, že postavení obou komor není rovnocenné. Ty komory mají různé role a různé i pravomoci včetně toho, že pokud jde třeba o vztah vlády, ten je dán jenom vůči Poslanecké sněmovně, vůči Senátu jenom zprostředkovaně projednáváním návrhů zákonů. (Silný hluk v sále.)
Jak dobře víte, když se ale ustavil Parlament České republiky, stala se jím Česká národní rada a Senát zvolen nebyl. Bylo tedy několik let období, kdy funkci dvoukomorového parlamentu plnila jenom jedna komora, což tehdy sociální demokracii se jevilo jako zvláštní, protože bylo celkem dost argumentů pro to, abychom opakovali naše tvrzení, že jednokomorový parlament pro unitární stát stačí. Proto v roce 1994 sociální demokracie navrhla vytvoření nebo obnovení, chcete-li, jednokomorového parlamentu zrušením Senátu. Návrh na zrušení Senátu, resp. jeho vypuštění z ústavy, přijat nebyl, ale trvalo další rok a půl, než Senát byl poprvé zvolen.
Tohle je samozřejmě věc minulosti, ale v té minulosti jsou kořeny toho, což pan senátor Sefzig také uvedl, že když se Senát poprvé zvolil a ustavil a začal fungovat, tak ta ústavní koncepce, že tyto dvě komory nemají rovnovážné postavení, se v Senátu začala pociťovat úkorně a projevují se různé snahy postavení Senátu zvýšit. Postavení Senátu se nejvýrazněji zvýšilo při tzv. euronovele, kdy pokud jde o projednávání mezinárodních smluv, obě komory byly zrovnoprávněny, nebo dostaly rovné postavení. Já jsem tehdy proti tomu měl určité výhrady, protože si nemyslím, že to bylo nutné, ale stalo se, respektuji tento stav. Upozorňuji na něj jenom proto, že i v rámci projednávání toho stykového zákona se tyhle problémy objevují. Ale ta skutečnost, že Parlament České republiky fungoval v podobě jednokomorového parlamentu, se projevila zejména v tom, že nebylo důvodu hned přijmout stykový zákon, protože nebyl, kdo by se tu stýkal. Značná část věcí, které patří do stykového zákona, je obsažena v jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Když tedy potom Senát ustaven byl, na základě jednacího řádu Poslanecké sněmovny byl koncipován i jednací řád Senátu. Tyto dvě normy jsou, řekl bych, obsahově konformní, nejsou mezi nimi žádné rozpory, a obě komory fungují, jejich vztahy se vzájemně v té praktické činnosti upravily, našla se určitá praxe. Takže to, že ten stykový zákon neexistuje, žádné zvláštní komplikace nevytváří.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane kolego, já bych chtěla všechny kolegy požádat, aby věnovali pozornost vašemu vystoupení a ničemu jinému. Proto ještě jednou důrazně všechny žádám, aby nerušili průběh projednávání tohoto bodu. Děkuji.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní místopředsedkyně, já chápu, že mnoho kolegů to moc nemusí zajímat, protože bohužel Poslaneckou sněmovnu v tomto složení a v tom, jak je soustředěna na takové ty bezprostřední záležitostí politické praxe, ústavní otázky celou dobu nezajímají. Je to ke škodě věci, protože se to projeví v tom, že i v našem chování neprojevujeme potřebnou úctu a vážnost ústavě. To jenom na okraj.
***