(11.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Vzpomeňte na názory tehdejšího ministra Ježka, který s odvoláním na Hayeka dokazoval, jak je nezbytná existence dvoukomorového Parlamentu. Převzal od něj argumentaci, aniž jí dobře rozuměl, že jedna komora se má zabývat právem soukromým, druhá komora právem veřejným. Vzpomeneme-li si na tehdejší dobu, byla velká veřejná diskuse o tom, proč jednokomorový nebo dvoukomorový Parlament. Druhá věc byla praktická, že aby se, jak o tom pan místopředseda mluvil, naplnily ony požadavky, které byly spojeny s tím, že ve volbách v roce 1992 opravdu byly voleny dvě reprezentace, tehdy se nepředpokládalo rozdělení státu, takže tento problém tady vznikl. To už ale byla otázka praktická, která byla vyřešena způsobem, jakým vyřešena byla. (Předsedající upozorňuje na čas.) Ten způsob po mém soudu velmi hluboce ovlivnil další fungování českého Parlamentu, ale to je jiná otázka, která už s tímto přímo nesouvisí. (Předsedající znovu upozorňuje na čas.) Důvody sporu byly zásadní teoretické, které existují všude, kde se diskutuje o tom, jak má Parlament vypadat.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka. Nyní bude reagovat pan místopředseda Kasal.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já nebudu reagovat na pana poslance Jičínského, ale na ty poslance Federálního shromáždění, kteří sedí zde teď jako poslanci Poslanecké sněmovny a kteří tenkrát neměli ty ambice, o kterých jsem tady hovořil, kteří přispěli svým hlasováním k bezproblémovému rozdělení federace na základě své vlastní úvahy, ne na základě toho, že by jejich řekněme politické směřování mělo být pokračováním v jiné komoře českého Parlamentu. Tady bych to chtěl uvést na správnou míru. Zdaleka ne všichni, ale rozhodně někteří ano.
Troufnu si tvrdit - a teď budu navazovat na pana poslance Jičínského - že pro teoretickou diskusi tři měsíce nebyly pro tvorbu české ústavy mnoho. Otázka, zda jednokomorový, nebo dvoukomorový Parlament, by si zasloužila dvouletou až tříletou diskusi a podstatně více než citaci jednoho ministra z knihy pana Hayeka. Tolik na doplnění.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Faktická poznámka pan poslanec Pleva, poté pan místopředseda Filip.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, protože také patřím mezi ty poslance, kteří, jak říká pan místopředseda Kasal, nebyli přepraseni, musím říci, že jsem se tehdy také zúčastňoval debat o přípravě ústavy, a musím říct také o jednom zásadním motivu, a myslím, že byl daleko zásadnější, než tzv. rekoryta… rekorytazice, jak jste to řekl, neumím to ani vyslovit.
Zásadní motiv, který byl pro vznik druhé komory Parlamentu, byla především ústavní stabilita. Obě komory jsou voleny jiným systémem i v jiném časovém období. Je tedy pravděpodobné, že k zásadním změnám ústavy dojde až opravdu po celospolečenském konsensu, nikoli jako vůle jedné politické strany, která náhodou vyhrála v parlamentních volbách. Myslím si, že toto byl hlavní motiv, a jak je vidět, u nás také funguje, žádné zásadní dramatické otřesy v ústavním systému se nedějí. Myslím, že některé jiné státy, které mají jednokomorový parlament, to říci nemohou.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Plevovi. Pan místopředseda Vojtěch Filip se nyní hlásí o slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážená paní předsedající. Členové vlády, paní a pánové, já myslím, že debata má ještě jeden rozměr. Za prvé, tehdy v České národní radě byl předložen návrh ústavního zákona o jednokomorovém Parlamentu České republiky. Předložil ho tehdy poslanecký klub, který vstoupil do české politiky, a to byl poslanecký klub Levého bloku, který byl složením demokratické levice a Komunistické strany Čech a Moravy. Tento zákon byl odmítnut. A já nesouhlasím s tím, že důvodem bylo takzvané přeprasení federálních poslanců. Možná že někteří proto hlasovali pro rozdělení státu, protože něco takového bylo slíbeno. Ve skutečnosti ten vznešený motiv tady pan kolega Pleva poměrně jasně řekl.
Co považuji za chybu? Za chybu považuji to, že nevznikl zároveň zákon o styku obou komor, než ta druhá komora byla vůbec vytvořena, protože by šlo o teoretickou koncepci. Teď ta koncepce je spíše o tom, jestli posilujeme tu nebo onu komoru, a svým způsobem na tom kolabuje jednání o stykovém zákonu od roku 1996.
Musím říct, že je pravda, že existovala vůle zablokovat zákon o volbách do Senátu, existovala zejména na straně Občanské demokratické strany, a svým způsobem jsem musel odmítnout za sebe a za všechny poslance KSČM v roce 1996, zvolené do tehdy již Poslanecké sněmovny, tento krok, protože bych ho považoval za protiústavní, a to přestože jsem zastáncem jednokomorového Parlamentu, jsem přesvědčen, že důvod, pro který byla vytvořena druhá komora Parlamentu, je trochu chabý a spíše způsobuje problémy České republice, než aby ji stabilizoval.
Dovolte mi ale ještě jednu poznámku. Celé rozdělení státu, České a Slovenské Federativní Republiky, a převedení poslanců České národní rady na poslance Poslanecké sněmovny má největší ústavní exces v celé polistopadové historii, protože byla narušena suverenita lidu, suverenita, která je vyslovena v úvodní části ústavy, protože ti, kteří byli voleni, ztratili právo rozhodovat o osudech České republiky. Věřte mi nebo ne, nejde vůbec o to, jestli byl vytvořen prozatímní Senát z poslanců Federálního shromáždění, ale jde spíše o to, jakým způsobem si zákonodárci zvolení do České národní rady atrahovali na sebe všechny pravomoci, které byly dány tehdejším ústavním orgánům České a Slovenské Federativní Republiky, potažmo orgánům České republiky. Ono se to ukázalo zejména v tom, jakým způsobem tehdejší politická reprezentace zvolená do České národní rady rozhodla o zákonu číslo 4/1993 Sb., o takzvané recepční normě, kdy byly zrušeny z českého ústavního pořádku zákony, jako je například zákon o referendu, protože bylo potřeba - věřte mi nebo ne, že to je největší ponížení občanů v České republice, že jim bylo odebráno právo na přímou demokracii.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Nyní faktická poznámka pana poslance Zdeňka Jičínského. Pane kolego, máte na ni dvě minuty. Pokud se chcete řádně přihlásit, samozřejmě můžete mít čas delší, záleží vás. (Poslanec Jičínský dává znamení, že se hlásí do rozpravy, a vrací se na své místo.) Takže řádná přihláška. Prosím, máte ale prostor nyní, protože nikdo další přihlášen není.
Pan místopředseda Sněmovny Jan Kasal s přednostním právem, poté řádná přihláška pana poslance Jičínského.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já nebudu hovořit déle než dvě minuty, ale přece jenom mi to nedá. Mohl bych polemizovat o zákonu číslo 4/1993, ale mohl bych také poukázat na to, jak tenkrát a dnes znějí jinak slova o suverenitě lidu, která jsme tady slyšeli z úst pana místopředsedy Filipa. Ve vzpomínkách pokročím jenom o krůček dále a troufnu si tvrdit, že druhá komora by v roce 1993 vznikla celkem bezproblémově, kdyby volby do Federálního shromáždění v roce 1992 dopadly jinak, totiž kdyby Občanská demokratická aliance tam nedostala 4,95, ale kdyby dostala 5,1. Potom by i ona měla šanci dosadit své federální poslance do druhé komory Parlamentu a tenkrát vládní koalice, která čítala pohodlných 105 hlasů, by určitě toto prosadila.
To jenom na doplnění, abychom byli jasně v obraze, proč tenkrát nevznikla druhá komora. Byla to chyba, protože Senát, který vznikl o čtyři roky později, to měl podstatně, podstatně složitější, než kdyby vznikl hned na začátku nebo v polovině roku 1993.
***