(11.10 hodin)
(pokračuje Sefzig)
Podobnou společnou platformou mají být pracovní skupiny komor zřizované na základě shodných usnesení komor k řešení nějakého konkrétního a také dočasného problému. Komory současně stanoví počet jejich členů, pravidla jednání apod. Podnětem k rozpracování tohoto problému byla již existující temelínská komise.
Důležitou otázkou je pozměnění způsobu jednání o návrzích zákonů vyžadujících shodu obou komor, především ústavní a volební zákony, kde se zavádí takzvaný člunek, to znamená možnost opakovaného projednání návrhu zákona v obou komorách, a to až do dosažení shody výslovného nepřijetí nebo uplynutí volebního období Sněmovny. Tento institut umožní pokračování jednání dosud mnohdy ukončeného kvůli odlišným představám komor o podobě návrhu, aniž by byl dostatek času najít mezi představami těchto komor kompromis.
Kodifikuje se institut zpravodajů vysílaných do partnerských komor k objasnění stanovisek komor, typicky k objasnění změn provedených v návrzích zákonů. Dosud chodí do Sněmovny pouze senátoři, nově by mohli do Senátu chodit rovněž poslanci, pokud je tím Sněmovna pověří.
Z jednacího řádu Sněmovny se přenáší úprava vyhlašování zákonů, podle níž se výjimečně umožňuje, aby přijatý zákon postoupil prezidentu republiky také předseda Senátu, či se stvrzuje povinnost prezidenta republiky podepisovat každý zákon. Upřesňují se lhůty pro přijímání zákonných opatření Senátu, stanovuje se vzájemné informování komor o usnesení v případech, kdy je shoda komor podmínkou přijetí rozhodnutí.
Jelikož je čas od času podrobována kritice podoba vyjádření komor v řízeních o ústavnosti zákonů, návrh zákona definuje jeho obsah jako seznámení s okolnostmi přijetí zákona v té či oné komoře. To ale znamená nejen splnění kvor, ale také zachycení rozpravy včetně podstatných argumentů ústavní povahy. Alternativou obsahové redukce vyjádření bylo navržení mechanismu, jenž by čelil případné jednostrannosti předsedy komory. Většina obou komisí se však vyslovila právě pro vyjádření, jež zákon ani vehementně nehájí a ani nehaní.
Posledním významným institutem, resp. institutem jedním ze dvou či tří v zákoně nejvýznamnějších, je povinný souhlas obou komor k rozhodnutím vlády či premiéra v Evropské radě a Radě Evropské unie při uplatňování klauzulí flexibility a přechodové klauzule. Na jejich základě se totiž mění rozsah působností Evropské unie, příp. způsob výkonu přenesených působností, aniž by se výslovně měnily zakládající smlouvy, tzn. aniž by bylo třeba souhlasu kvalifikovaných většin v obou komorách Parlamentu podle článku 10a ústavy. To se pokoušíme tímto opatřením, tedy zavedením tzv. vázaného mandátu, částečně kompenzovat. Právě zde však je nejzřetelněji patrný časový odstup od podání a projednání návrhu zákona, neboť rozsahem obdobná, legislativně však odlišná konstrukce je předmětem společné novelizace jednacích řádů obou komor, o nichž bude Sněmovna jednat, doufám, také v nejbližší době.
Pokud jde o související novelu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, omezím se pouze na konstatování, že jde pouze o derogační, tedy rušící ustanovení, která se přesouvají do stykového zákona.
Vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, v tuto chvíli nemá valného smyslu jednotlivá ustanovení ještě podrobněji odůvodňovat, protože to dělá důvodová zpráva, ani polemizovat s některými body ve stanovisku vlády, protože na to bude dosti času ve výborech. Tam také budeme moci zvážit, zda některý další institut nepřidat. Prosím vás proto o propuštění návrhu do druhého čtení a děkuji vám za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu senátoru Sefzigovi a prosím o slovo zpravodaje, kterým pro prvé čtení je určen pan kolega Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, paní předsedající. Kolegové a kolegyně, pan senátor jako předkladatel v rozporu se svým původním prohlášením nikoliv stručně, ale velmi podrobně odůvodnil navržený zákon, čímž neshledávám užitečným opakovat to, co je v zákoně obsaženo. Domnívám se jako zpravodaj, že jde o zákon užitečný. Že bychom měli odstranit tento nedostatek naší vzájemné legislativy. Předem ovšem upozorňuji, že v navrženém zákoně je celá řada věcí, které jsou velmi sporné. Budeme je muset velmi podrobně projednávat, velmi podrobně se jimi zabývat. Takovouto spornou věcí ovšem neshledávám úpravu volby prezidenta. Domnívám se, že úprava volby prezidenta je velmi užitečná bez ohledu na návrh změny ústavy, protože - nechci odbočovat - ale pouhá změna ústavy nám samozřejmě nemůže k volbě prezidenta stačit, musí být také k dispozici zákon a ten zatím nemáme, takže navržená změna ústavy žádný význam podle mě k volbě prezidenta nevede.
Takže já se domnívám, že jde o užitečný zákon, leč nikoliv zákon prostý celý řady problémů, které se budou muset odstranit. V souladu s navrhovatelem doporučuji, aby byl propuštěn do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní jednu písemnou přihlášku od kolegy Stanislava Grospiče, poté registruji přihlášku pana poslance Zdeňka Jičínského.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, senátní návrh na vydání zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně jednacího řádu Senátu, tím i o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny, je sice návrhem zákona, který předpokládá Ústava České republiky v čl. 40, kdy říká, že k přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku komor mezi sebou, jakož i navenek, a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem, ale je to zároveň také svým obsahem zákon velice kontroverzní. Je pravdou, že dlouhá léta se diskutuje o naplnění této části Ústavy České republiky a jsou vedeny snahy mezi oběma komorami dosáhnout určité politické dohody a přijmout návrh, který bude řešit tuto problematiku, tak jak je předpokládá ústava.
Ústava České republiky tedy předpokládá, že by obě komory Parlamentu, tj. Poslanecká sněmovna a Senát, měly upravit zákonem zásady vzájemného jednání a styku, zároveň však některé základní otázky v této souvislosti řeší. Například Ústava České republiky v čl. 37 stanovuje, kdo společně svolává společná jednání obou komor a jakým jednacím řádem se řídí - jde o jednací řád Poslanecké sněmovny. V čl. 39 je pak stanoveno, za jakých okolností jsou komory schopné se usnášet, a v čl. 44 ústavy a následujících je stanoveno, jakým způsobem se postupuje v případě přijímání zákonů a ratifikace mezinárodních smluv. Podobně je ústavou upraven i způsob volby prezidenta. Je skutečností, že není ústavou např. upraven postup při vytváření stálých delegací Parlamentu, což je zcela určitě jedním z předmětných bodů dohadů mezi oběma komorami Parlamentu České republiky.
Stálá komise pro otázky Ústavy ČR jednala v tomto volebním období několikrát společně se senátní komisí o zásadách upravovaného znění stykového zákona a iniciativu zde projevoval ve větší míře Senát. Širší shoda ale byla pouze na úrovni formálních institutů nezasahujících přímo či nepřímo do Ústavy České republiky. Domnívám se však, že senátní návrh předpokládá úpravu ustanovení týkajících se nejen volby prezidenta republiky, ochrany míst pro společnou schůzi komor, vytváření stálých delegací v meziparlamentních organizacích a jiných mezinárodních institucích, ale také způsob vytváření pracovních skupin obou komor.
***