(16.20 hodin)
(pokračuje Bürgermeister)
Chci říct, že za této situace samozřejmě profitují noví vlastníci bytů, protože to tzv. tržní nájemné je v mnoha lokalitách, v mnoha městech vyšší nežli nájemné, které by mohli spravedlivě dohadovat, kdyby byla pro všechny byty stejná pravidla hry. To znamená tam, kde teď je to svázáno starými smlouvami s regulovaným nájemným, po uvolnění tyto smlouvy nenarostou na tržní nájemné, které nazýváme nájemným dosahovaným teď volnými byty u vlastníků, kteří ty byty buď pořídili, nebo si je dokázali právně uvolnit, ale ta cena bude někde níž, kromě vybraných špičkových lokalit, jako je v Praze třeba Pařížská ulice v horních patrech.
Jsem pevně přesvědčený, že naší povinností je najít takové zákonné prostředky, aby se cena v místě obvyklá, spravedlivá jak pro nájemníky, tak pro vlastníky bytů, nalézt vůbec mohla. Současný právní stav to totiž vůbec neumožňuje. Pokřivuje celou tuto problematiku. A znovu říkám - naší povinností je najít pro všechny stejná pravidla. Pojďme diskutovat, jestli se do toho někam může vejít jakýsi socialistický plánovací pohled, který bude vycházet z mylné představy, že umíme najít napříč domem, v každé ulici, v každém domě rozdílně jakýsi cenový ukazatel, co ten byt tam rozumně má stát. Vzdejte to. Možná na sídlištích, která mají typizovanou urbanistickou kvalitu, ale rozhodně ne v historických částech velkých měst. V žádném případě se vám to nikdy nepodaří. Budeme jenom pokřivovat a stanovovat nestejná pravidla.
Já chci poděkovat novému ministrovi, že připravovaná novela občana týkající se pár paragrafů ve vazbě na nájemné bydlení je připravena do Sněmovny. To je jediná cesta z bludného kruhu ven, ke které nemáme zatím od roku 1989 - to už je teda pomalu dvacet let - odvahu řešit. Jsem hrozně rád, že na příští Sněmovně možná tu odvahu přetavíme do reálného skutku a novelu občana, jak je připravena, schválíme nebo minimálně propustíme do druhého čtení, abychom se té problematice mohli věnovat od základů a ne od extrémních výstřelků a napravovat největší křivdy ještě většími.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji. Můj vážený kolega pan poslanec Bürgermeister se dopustil dvou zásadních chyb, dvakrát je opakoval, které se tradují a ze kterých vycházel i pan kolega Říman. Pan kolega Bürgermeister řekl, že majitel musí vyžadovat nájemné i u toho špatného bytu, který by jinak nepronajal, nebo že obce musí pronajímat draze byty za to regulované nájemné tam, kde je hlučný a kde by se už za normálních tržních údajně podmínek dosahovalo nájemné jiné. Nemusí, kolegové a kolegyně, nemusí. Zákon 107 stanoví horní hranici nájemného a nikdo jí nemusí využívat. To, že ty pražské obce to bezezbytku - kromě letošního roku, kdy už jim to konečně došlo - vždycky daly maximální výši nájemného, to je jejich věc. Ale že majitelé vždycky požadují tu maximální výši, ukazuje omyl pana kolegy Římana, který se domnívá, že když žádné omezení nebude, tak že majitelé najednou budou požadovat méně, než požadovali doposud. To je zásadní omyl, který nikde na světě neplatil a nebude platit ani u nás.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní řádně přihlášený poslanec Petr Bratský. Připraví se pan poslanec Opálka. Vážený pane poslanče Bratský, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, paní předsedající. Zákon č. 107/2006 Sb. byl přijat jako odpověď na reálnou hrozbu vysokých kompenzací, k nimž bude podle analýzy Ministerstva pro místní rozvoj pravděpodobně odsouzena Česká republika Evropským soudním dvorem pro lidská práva, obdobně jako bylo odsouzeno Polsko a Malta, i když v Polsku byla regulační legislativa liberálnější než v České republice. Připomeňme si tu atmosféru před dvěma lety, kdy tehdejší ministr místního rozvoje předkládal právě v důvodové zprávě tuto hrozbu celému Parlamentu. A my jsme věděli, že pakliže aspoň pár hlasů, které budou nad dostatečné kvorum, nepodpoří tento návrh, tak bychom se vlastně v té době k tomu rozsudku již asi dostali. V té době byla situace opravdu vážná. Česká republika čelila velmi vážné hrozbě a nám se podařilo v roce 2006 tuto věc ještě odročit.
Průměrná výše regulovaného nájemného v Evropě je přibližně 6,3 % z tržní ceny pronajímané nemovitosti ročně. Zákon 107/2006 Sb. uvažuje pro první fázi deregulace pouze s pěti procenty a navíc z ceny jen starších bytů, které nebyly rekonstruovány, nikoliv ze skutečné, řekněme tržní ceny pronajatých bytů.
Jelikož Evropský soud pro lidská právě trvá na kompenzaci ve výši rozdílu mezi regulovaným a místně obvyklým nájemným, aspoň na základě rozsudků, které do této doby padly, zahrnujícím i přiměřený výnos ze zapůjčeného majetku, byla výše této škody odhadnuta Patria Finance na přibližně 200 milionů ročně v celém sektoru regulovaného nájemného v České republice. V souladu s těmi rozsudky musela například polská vláda vyplatit paní Hutten-Czapské přibližně jeden milion korun za každý ze tří bytů, které byly jedenáct let pod regulací nájemného, až do doby, kdy byly byty vyklizeny a předány majitelce.
(Z lavice před řečništěm pokřikuje poslanec.)
Já přiznávám, ano, máte pravdu, pane kolego, je to asi něco jiného. Je to jiný rozsudek jiného případu, ale na základě tématu naprosto obdobného. V České republice je většina regulovaných bytů po ratifikaci Úmluvy o lidských právech v České republice pod regulací již přes sedmnáct let. Jakékoliv prodloužení regulace tedy zvyšuje částku, kterou bude muset stát jednou s vysokou pravděpodobností vyplatit.
Není pravdou, že při přijímání zákona nebylo známo, o kolik bude třeba nájemné zvýšit. Ministerstvo financí ve své zprávě z té doby uvádí, že rozdíl mezi regulovaným a místně obvyklým nájemným je až 350 %. Tohoto zvýšení nebude s pomocí zákona dosaženo v roce 2010 ani při zachování současného tempa, nehledě na inflaci.
Příčinou rychlejšího růstu regulovaného nájemného v posledních letech není růst cen nových nemovitostí, které se do výpočtu nezahrnují, ale přibližně cen starších bytů skutečnosti (?) oproti zkresleným cenám, které byly použity při tvorbě zákona v roce 2006.
Kromě těchto velkých škod, které bude třeba platit až po rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jsou zde ale i významné škody, které zpomalení deregulace způsobí ihned. Přece veřejné rozpočty obcí, které vlastní nejvíce regulovaných bytů, budou kráceny za dva roky zpomalením deregulace přibližně o pět až šest miliard ročně a obdobných přibližně čtyři až pět miliard korun v soukromém sektoru si připočte možná k těm příštím škodám. Tím, že naprosté většině obcí zůstává deregulované nájemné pod náklady prosté reprodukce, to znamená asi těch 57 korun za metr čtvereční podle statistického úřadu, místo toho, aby obce měly výnos z pronájmu, doplácejí i na bydlení například bohatých nájemníků, kteří vůbec nepotřebují bydlet v regulovaném nájemném, nebo nechávají bytový fond chátrat a zvyšuje se ekonomický tlak na privatizaci všech obecních bytů a tím i likvidaci - zbystřete pozornost, přátelé ze sociální demokracie - tím i likvidaci sociálních nástrojů bydlení, které obce mají. Nárůst cen údržby a přizpůsobení bytového fondu novým technickým normám je mnohem rychlejší než inflace a není zohledněn.
Do té doby, než nájemné dosáhne v průběhu druhé fáze deregulace místně obvyklé výše, bude regulace zvyšovat nezaměstnanost, a to především omezením mobility pracovních sil a způsobí větší škody, než kolik se ušetří na sociálních dávkách na nájemném. Pokusím se to vysvětlit. Minule jste se mi smáli z lavic, řekněme, vlevo od centra mého řečniště, smáli jste se mi, když jsem hovořil o tom, že ceny na černém trhu jsou vyšší a právě zaměstnanci, kteří si hledají zaměstnání v regionech, kde zaměstnání ještě najít mohou, nemohou najít vhodný byt pro bydlení, protože všechny byty, které jsou volné, jsou předražené a jejich cena je vyšší, než jsou byty nejenom s regulovaným, ale často jsou i vyšší, než jsou běžné na trhu.
***