(16.10 hodin)
(pokračuje Škromach)
A za druhé by se tady nabízelo i jiné řešení, protože tím řešením není jenom otázka regulace bydlení, a myslím, že pan ministr Svoboda mluvil velmi rozumně a velmi dobře - na lidovce docela bych řekl hodně dobře. Je vidět, že má i sociální cítění, což o každém lidovci říct nelze. Potom se ta řešení dají hledat, ale bavme se o tom širším měřítku. Tady možná že vyřešíme horké kaštany v ohni, ale myslím, že by stálo za to skutečně využít vůle pana ministra k tomu, aby se otevřela tato diskuse na půdě i Poslanecké sněmovny a abychom to řešili komplexně. Nejenom otázku nájemního bydlení, ale bydlení jako sociálního faktoru v rámci celého sociálního systému, protože neřešení nakonec, a tak jak řekla paní poslankyně Horníková, tak by to mohlo nakonec ten stát stát hodně peněz na sociálních výdajích. A myslím si, že je lépe je investovat do bytové infrastruktury než vyplácet sociální doplatky a podobně.
Takže vážené paní poslankyně a páni poslanci, řešme tento problém, ale tady vyřešíme jenom malou část celého toho problému. Řešme ho v celé komplexnosti, včetně mobility pracovní síly, která k tomu patří a která ne vždy je dostatečně vzpomínána.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Před vystoupením pana poslance Bürgermeistera s faktickou paní zpravodajka Zdeňka Horníková. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Paní předsedající, já potřetí děkuji za udělení slova a moje poznámky budou opravdu jenom dvě a faktické k panu kolegu Škromachovi.
Souhlasím s ním, že je dobré investovat dobře a dobrá investice je investovat do bytů, které již existují. A já chci říci, že na tisíc obyvatel v České republice je 450 bytových jednotek, z toho 50 z nich je volných, neobývaných a bylo by dobré tyto bytové jednotky dostat na trh a dostat je z černého trhu do normálního trhu a normální trh je také jeden z cílů, kam se hodláme dostat.
Ale já jsem se přihlásila hlavně proto, že jsem chtěla reagovat na pana poslance. Prostřednictvím paní předsedající: Pane poslanče, je úplně jedno, co si přejí poslanci za ODS a co si přejí poslanci za kteroukoli jinou politickou stranu. A rozhodovat o výdajích České republiky, která bude, nebo nebude odškodňovat majitele domů, bude opravdu nezávislý soud pro lidská práva ve Štrasburku a nebudou to poslanci ODS, jejichž přání by někdo vyslyšel. A jestli chceme skutečně zmírnit výdaje České republiky, pak konejme a konejme rychle. A můžeme konat ve dvou oblastech. Dokončit regulaci nájemného, což je věc, kterou nám vytýká už dlouhodobě Ústavní soud a Štrasburk, a musíme napravit právní vztahy a rovnocenné postavení vlastník-nájemník v občanském zákoníku. Pokud tyto dvě úlohy splníme, pak se skutečně nevystavujeme tomu, že štrasburský soud rozhodne v neprospěch České republiky, a to náklady, které by pro Českou republiku byly v řádu desítek miliard. Čili to, co my navrhujeme, je naopak to, aby Česká republika svými prostředky neplýtvala. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní požádám pana poslance Jana Bürgermeistera, připraví se pan poslanec Petr Bratský. Vážený pane poslanče - velmi se vám omlouvám, přehlédla jsem, sledujíc vaši cestu, faktickou poznámku pana poslance Škromacha. Nejprve tedy faktická poznámka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Škromach: Já se omlouvám, paní předsedající. Paní poslankyně, páni poslanci, jenom krátká poznámka. Jsem vlastenec a věřím, že Česká republika žádné miliardy platit nebude.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Krátká faktická, nyní tedy potřetí řádně přihlášený pan poslanec Jan Bürgermeister. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Bürgermeister: Poté co můj předřečník tady plédoval pro socialistickou bytovou výstavbu, kdy se za peníze nás všech stavějí byty pro někoho a občas se do toho trefíme i sociálním případem, který opravdu potřebuje pomoc, bych se rád vrátil ve svém příspěvku k podstatě problému tohoto tisku.
V jakém jsme stavu? Zákon 107 - od začátku jsem upozorňoval, že nás zavádí v mnoha směrech během pár let - a už jsme v té situaci - do pasti. Upravuje vztah mezi vlastníkem a nájemníkem u nájemních smluv až na vzácné výjimky uzavřených před rokem 1991. V kombinaci s existujícím občanským zákoníkem, který v zásadě blokuje směnu bytů, protože při směně je teď zodpovědnost zachovat výši nájemného atd., nám v omezeném sektoru nájemního bydlení nastavuje jiné podmínky než v tržním, a to ještě podmínky velmi defektní pro nejslabší sociální skupiny.
Proč to takhle říkám. Stosedmička říká, jaká cena bytu má být nastavena postupným zvyšováním nájemného, ta regulace je pořád stejná, protože nájemné určuje zákon, v určité lokalitě a určitě v jednom domě. Přitom je zcela zřejmé, že cena bytu je určována v jednom domě různě tam, kde si mohou lidé cenu dohadovat s vlastníkem. Protože například zdroj hluku - jinak řečeno, byt je situován k rušné ulici, nebo do klidné lokality. Podlaží - zásadně byty v horním podlaží jsou atraktivnější než ty v přízemí. Využití parteru - nikdo nerad bydlí nad hospodou. Těch faktorů je celá řada a stosedmička vede k tomu, že v nejhorších bytech v daných lokalitách v podstatě již teď musí platit lidé nájemné vyšší, než by pravděpodobně vlastník mohl najít ve volné nabídce. Lidé v těchto bytech, kteří tam zůstávají za někdy málo snesitelných podmínek, jsou zcela zřejmě rekrutováni z lidí, kteří se nemohou obrátit na trh a pořídit si vlastnické bydlení prostřednictvím hypotéky.
My můžeme trh s byty jakkoli upravit v zákoně včetně i regulačních pravidel; i když já toho zastáncem nejsem. Ale v každém případě, a Štrasburk nám to brzo připomene, jsme povinni tato pravidla nastavit všem stejně. Novým bytům, novým vlastníkům bytů, kteří dál své byty pronajímají - a proč by to nedělali? I těm starým smlouvám, kde žijí lidé v právech, která zdědili z dřívějška a přetavili je v roce 1991 do nájemního vztahu podle občanského zákona. A já si myslím, že stosedmička má význam jedině jako časový polštář, který nám měl umožnit najít finální řešení, kdy se celá oblast nájemního bydlení upraví pro všechny účastníky, jak vlastníky, tak nájemce, stejně. K tomuhle cíli vás může dovést pouze a jedině novela občanského zákoníku.
Já, ač jsem v zásadě odpůrce povinného navyšování regulovaného nájemného stanoveného zákonem, protože nic neřeší, tak pro to, co se mi na něm líbí, a sice že nám dával čas k vyřešení problému, tak souhlasím v zásadě s předloženým návrhem novely stosedmičky, ale za jediného předpokladu - že na příští schůzi Sněmovny začne v balíku řešit problém, který dlužíme všem nájemníkům. Všem, nejen těm v regulovaném bydlení, a to je nastavit taková pravidla hry, abychom obstáli koneckonců i před přísným evropským pohledem, který bude brzo formulován, jak se to stalo Polákům a jiným zemím, ve výroku štrasburského soudu.
Jenom ještě, když už jsem začal reakcí na slova svého předřečníka, jeden omyl nemohu nezmínit. Poslední sčítání, které provedl statistický úřad, lidu, bytů a všech ostatních statků, tak definoval v Praze, a zaokrouhluji směrem dolů, 20 procent fyzicky neobsazených bytů. Přímý důsledek kombinace občanského zákoníku a regulovaného nájemného.
***