(15.40 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Na druhé straně připouštím, že vláda se neunáhlovala a trpělivě čekala na odborné a kvalifikované potvrzení rizik, trendů a pravděpodobných scénářů, které z recese v zahraničí pro českou ekonomiku mohou vyplynout, a postupně k těmto scénářům analyzovala nasazení nejefektivnějších sad nástrojů a opatření pro zmírnění dopadů rizik z těchto scénářů.
Pro co nejobjektivnější a nejkvalifikovanější posuzování nejrůznějších prognóz a scénářů a zároveň hledání co nejefektivnějšího opatření si vláda ustavila zcela nový poradní sbor, Národní ekonomickou radu vlády. Nyní se ukazuje, že vláda učinila dobře, neboť země, které netrpělivě, často zmatečně a nesystémově začaly v předstihu utrácet miliardy eur a dolarů, si nijak významně nepomohly, neboť spíše prohloubily u spotřebitelů a investorů paniku a jejich situace se spíše ještě zhoršila.
Mám za to, že až nyní, v polovině února 2009, nastal právě ten moment, kdy máme dostatek kvalifikovaných informací a potvrzujících se prognóz a analýz, které říkají, kde, jak velké a jak hluboké riziko nám hrozí. Je totiž nutno vnímat, že v průběhu ledna 2009 zpracovala centrální banka novou makroekonomickou prognózu. Máte ji přiloženu. Tato prognóza zohledňuje výrazný zlom ve vývoji domácí ekonomiky, který nastal během čtvrtého čtvrtletí minulého roku, stejně jako výrazné zhoršení výhledu světové ekonomiky. Prognóza očekává v České republice během roku 2009 velmi nízkou inflaci a nulový či mírně záporný hospodářský růst a jistý konzistentní pokles tržních úrokových sazeb. Ve srovnání s minulou prognózou z konce října 2008 došlo ke snížení odhadu inflace pro čtvrté čtvrtletí 2009 ze 2 % na 0,9 %. Také u odhadu růstu HDP došlo ke snížení za celý rok 2009 z 2,9 % na méně 0,3 %. Podle prognózy se v roce 2010 obnoví mírně kladný hospodářský růst a inflace se vrátí ke 2 %, k cíli centrální banky. Tuto prognózu též potvrdila a rozpracovala Národní ekonomická rada vlády, která vládě počátkem roku 2009 doporučila aktivně reagovat na rizika tzv. krizového scénáře vývoje české ekonomiky, který předpokládá při pasivitě vlády až dvouprocentní pokles HDP v roce 2009. A právě v reakci na takto potvrzenou aktuální prognózu centrální banky a možný krizový scénář vývoje ekonomiky se vláda rozhodla aktivně konat a během 14 dní dopracovala a doladila ucelený národní protikrizový plán vlády, jehož principy, teze a opatření bych vám nyní v krátkosti chtěl představit. Detailně je máte v podkladech.
Na úvod představení zmíněného národního protikrizového plánu vlády si položme základní otázku, jak by měl vypadat realistický plán pro malou otevřenou ekonomiku, jejíž export představuje více než 80 % a dovoz téměř 80 % HDP, ekonomiku, která je životně závislá na zahraničních trzích, která se musí připravovat na vstup do eurozóny a zároveň nesmí dovolit pronikavé zhoršení přístupu na kapitálové trhy neúměrným zvyšováním státního dluhu. Česká republika nemůže, nechce a ani nemusí - nedávalo by to totiž smysl - následovat kroky velkých a uzavřenějších ekonomik. České republice by totiž taková opatření nebo pokusy o jejich opisování vůbec nepomohly.
Co je hlavní filozofií českého protikrizového plánu? Především si myslím, že jde o plán, který je vyvážený, není krátkozraký, je oproštěný od nákladného populismu, je promyšlený a doufejme účinný.
Hlavní principy, kterými jsme se při tvorbě národního protikrizového plánu vlády řídili, se dají vyjádřit následujícími dvanácti tezemi.
Plán není populistický. V malé otevřené ekonomice nemá cenu lidem rozdávat peníze jen tak. Česká ekonomika trpí poklesem zejména zahraniční, nikoli domácí poptávky. Navíc česká domácí poptávka nikdy v naší minulosti nebyla výrazným hnacím motorem naší ekonomiky a nevidím jediný způsob, jak učinit ten zázrak, aby se mávnutím kouzelného proutku takto mělo stát. České ekonomice tedy nemůže pomoci pouze stimulace domácí poptávky. Jakákoli forma rozdávání peněz občanům v malé otevřené ekonomice, kde téměř 80 % útraty končí v zahraničí, by bylo jen vyhazování peněz. Místo líbivé stimulace domácí poptávky jsme se tedy soustředili na nabídkovou stranu ekonomiky. Nerozdáváme peníze, zlevňujeme náklady práce. Podporujeme zaměstnanost, pracovitost, ulehčujeme podnikání a snižujeme celkovou daňovou zátěž. Adekvátním způsobem podporujeme to, co v našich novodobých dějinách táhlo a co se dodnes osvědčilo, tím je exportní výkonnost, a to způsobem, který je v souladu s našimi mezinárodními závazky jak v rámci Evropské unie, tak v rámci WTO.
Kurs koruny, který není nadhodnocený, je hlavní cestou pro udržení poptávky po českém zboží. Současný kurs tuto podmínku splňuje. Posílení kapitálu České exportní banky tuto podmínku splňuje stejně tak jako rozšíření produktového portfolia EGAP.
Náš plán je preventivní. Místo navyšování podpor v nezaměstnanosti chceme nezaměstnanosti předejít. Chceme problém řešit, dříve než se stane. Chceme zasáhnout dříve, než se rozlije mléko. Jakékoli následné kroky totiž vždy budou více nákladné, než když mléko zůstane v nádobě. Snižujeme tedy náklady práce a šetříme pracovní místa. Vládě nesmírně záleží na udržení zaměstnanosti v podnicích, jež mají ekonomickou perspektivu. Degresivní sleva na pojistném je přesně tím nástrojem, který přispívá k udržení ohrožených pracovních míst v průmyslu, zemědělství, stavebnictví i ve službách. Analýzy ukazují, že nejvíce ohrožená místa jsou právě v nízkopříjmových skupinách v těchto oblastech a právě sem je cíleno toto opatření, které navrhuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Navrhovaná retroaktivita k 1. lednu znamená jasný signál zaměstnavatelům, aby drželi zaměstnanost na úrovni, která předjímá přijetí této úlevy. Opatření významně přispívá k tvorbě či udržení pracovních příležitostí, byť třeba na částečný pracovní úvazek. Ptám se, co může být v dnešních časech u těchto profesí, u takto ohrožených lidí, sociálnějšího.
Náš plán tedy je sociálně citlivý. Nejsilnější opatření směřují na pomoc střední a nízkopříjmové skupině obyvatel. Snížené pojistné totiž pomůže nejvíce právě jim. Nechceme dávat lidem, kteří přijdou o práci, sociální almužny - chceme jim práci zachovat. Věříme, že to je mnohem efektivnější a důslednější způsob jak pro lidi, tak podniky, tak i pro vládu. Do této oblasti uvolňujeme 36,4 mld. Kč, a to nikoli formou dávek a zvyšování role státu, ale pomocí snižování daní a pojistného.
Významným způsobem snižujeme odvody a daňové zatížení práce. Ten plán je silný a zodpovědný. Nová opatření, která vláda počátkem tohoto týdne přijala, příliš státní pokladnu nezatíží. Mají váhu 41,5 mld. Kč a činí 1,1 % HDP. Spolu s dalšími opatřeními, která již byla přijata od počátku krize - to je těch 32,2 mld., tedy 0,85 % HDP - celkem tedy tvoří rozpočtově 73,7 mld. Kč neboli 1,95 % HDP.
Plán pokládáme ješitně za chytrý a multiplikační. Za prvé se jedná o kroky, za které bychom se nemuseli stydět ani v době růstu. Nejedná se tedy o nesystémová řešení, která by nás mohla dlouhodobě poškozovat. Za druhé mají naše řešení silný multiplikační efekt, který skrze zapojení soukromého sektoru, zapojení strukturálních fondů a nalezení oblastí s vysokým multiplikátorem dosahuje výjimečného pákového efektu. Celkem tedy dojde ke stimulaci české ekonomiky ve výši 4,7 % hrubého domácího produktu. To je skoro 180 miliard. Chci, abyste to číslo vnímali - je to skoro 180 miliard. To je extrémně silný efekt a výsledek.
***