(15.30 hodin)
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já to zvládnu. Sluší se možná učiniti do úvodu známé úsloví o perlách a sviních, ale já to neudělám.
Omlouvám se české veřejnosti za to, za co můžu. Já se omlouvám české veřejnosti za to, že jsem učinil Vlastimila Tlustého ministrem financí, za Bohuslava Sobotku se omluvit nemohu. Kdybych mohl, učiním totéž. Jak tito dva lidé mohli být ministry financí, to dodnes nechápu. Tím bych začal a zahájil projev předsedy vlády k národnímu protikrizovému plánu vlády.
Chtěl bych vám představit plán, který jsme připravili jako vláda jako reakci na poměrně bezprecedentní situaci, ve které se Česká republika v rámci globálního vývoje ocitla. S klidným svědomím mohu prohlásit, že jsme v dané chvíli udělali maximum možného a já jsem s výsledkem spokojen a hodnocení Evropské komise mě těší.
Plán vznikal za poměrně složitých podmínek, měnících se predikcí, měnících se odhadů apod. Během velice krátké doby, po kterou jsem svolal Národní ekonomickou radu vlády, jsme přišli s plánem, který české ekonomice může významným způsobem pomoci zmírnit ty nejhorší dopady globální ekonomické recese. Podotýkám, že pracujeme se scénářem, který - samozřejmě - překračuje současné predikce České národní banky méně 0,3 % poklesu, pracujeme se scénářem nula až minus dva.
Chtěl bych dále říci, že jsme se do této situace nedostali vlastní vinou či přičiněním. I v tomto směru mám tedy zcela klidné svědomí. Této situaci se nebylo možno vyhnout žádným, byť sebegeniálnějším vládním krokem. Ani dnes si nedovedu představit jediný myslitelný krok z naší strany, který by bylo možno učinit tak, aby se nám recese vyhnula. To neznamená, že jsme nepočítali s cyklickým ekonomickým poklesem a že jsme si stabilizací veřejných rozpočtů nevytvořili základní prostor a možnost dělat vůbec nějaké aktivní protikrizové kroky.
Představuji vám plán, který máte na lavicích, který nebudu detailně rozebírat, který je na rozdíl od mnoha jiných zemí prost populismu a levných politických úplatků, které bychom mohli propašovat pod hávem krizové situace. My jsme se rozhodli to neudělat. Představuji vám plán, který v mezinárodním srovnání patří k těm největším a dle mého soudu i nejužitečnějším protikrizovým opatřením.
Úvodem bych chtěl připomenout, že národní protikrizový plán vlády vychází ze strategie připravenosti a akcelerace růstu, kterou jsem ve Sněmovně představil již 2. - opakuji - 2. prosince loňského roku, tedy před dvěma a půl měsíci. V rámci této strategie jsem formuloval čtyři základní cíle SPAR, a to: 1. obnovení důvěry ve finanční sektor, 2. prevence a eliminace rizik ze světové finanční krize, 3. hledání impulsů k růstu ekonomiky a 4. hledání nástrojů ke stabilizaci a zpružnění ekonomického prostředí. Důrazně připomínám, že formulování této strategie, představené 2. prosince, předcházela důkladná analytická a konzultační příprava.
Chtěl bych v této souvislosti zmínit, že jsem od září 2009 absolvoval mnoho společných konzultací s ministrem financí a s guvernérem centrální banky, jejichž efektem je mimo jiné užší a intenzivnější komunikace mezi vládou a centrální bankou o rizicích a potenciálních důsledcích světové finanční krize.
Dále musím připomenout, že jsem již v říjnu - pro nepřítomného Bohuslava Sobotku: v říjnu - 2008 dlouhé hodiny diskutoval rizika a opatření proti krizi u kulatého stolu s nejvýznamnějšími českými ekonomickými analytiky. Návazně jsem v říjnu - pro Bohuslava Sobotku: v říjnu - 2008 vedl intenzivní jednání a konzultace s Českou bankovní asociací o situaci v českém bankovním sektoru.
Výsledkem této intenzivní analytické a konzultační přípravy byla realizace první fáze SPAR, což představovalo naplnění dvou ze čtyř zmíněných základních cílů SPAR, a to konkrétně obnovení důvěry ve finanční sektor a prevence a eliminace rizik plynoucích ze světové finanční krize. První fází realizace SPAR, která byla realizována do ledna roku 2009 - pro Bohuslava Sobotku opakuji: do 2. ledna roku 2009 - jsme tak dokázali zklidnit potenciální turbulence v českém bankovním sektoru a na finančních trzích.
Připomenu jen, že v polovině října - v polovině října, pane předsedo Sobotko - roku 2008 vláda schválila navýšení garancí za vklady do 50 tisíc eur, a to jako druhá země Evropské unie po Irsku.
Dále vláda v rámci podpory exportu a podnikání počátkem prosince 2008 preventivně posílila kapitálové a pojišťovací fondy Českomoravské záruční a rozvojové banky, EGAPu a České exportní banky a podařilo se též schválit legislativní návrh na komerční participaci finančních institucí na podpoře a udržení konkurenceschopnosti a exportní výkonnosti domácích podnikatelských subjektů. Byly zahájeny úkony na restrukturalizaci a posílení programu Evropské unie na podporu malého a středního podnikání.
V téže první fázi SPAR a v rámci návrhu o projednávání státního rozpočtu na rok 2009 a související legislativy vláda prosadila a přijala dalších 16 opatření… Já se omlouvám. (Reakce pana premiéra na zadrhnutí hlasu.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Paní poslankyně, omlouvám se i vám, ale pan premiér křičí, neb hladina hluku v tomto sále je zcela neúnosná na to, jak málo nás zde je. Prosím, nezneužívejte jeho hlasového fondu a vytvořte důstojné prostředí.
Pane premiére, pokračujte, prosím.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já slyším jenom vás, pane Škromachu.
A přijala dalších 16 opatření, která pro rok 2009 znamenala oproti roku 2008 stimuly ve výši 2,6 % hrubého domácího produktu s dopadem na veřejné rozpočty v aktuální metodice ve výši 32,2 miliardy korun, nebo chcete-li, 0,85 % HDP. To jsou opatření, která jsou realizována do dnešního dne, fakticky k 1. lednu letošního roku. 32,2 miliardy korun, 0,85 % HDP rozpočtově a 2,6 % HDP z hlediska stimulu.
Z toho, co jsem nyní uvedl, je, doufám, zřejmé, že musí padnout a být vyvráceny dva základní mýty, které se i dnes opakovaly zde ve sněmovně, které neustále opakuje opozice a odbory, a to že vláda tvrdila, že se nám krize vyhne, a že vláda nedělá proti krizi nic.
Je pravda, že jsme loni tvrdili, že se nám krize vyhne. A tak se také stalo. Měli jsme tím na mysli systémovou krizi bankovního sektoru a udělali jsme dobře. Nenastal žádný run na banky, nedošlo k významnějšímu odlivu depozit ze země a nemuseli jsme dát na sanaci našich bank ani preventivně na rozdíl od našich sousedů ani korunu. Dodávám - doufám, že u toho zůstane, protože není vyloučen ten sekundární nebo terciární dopad na naše banky. Tvrzení, že vláda situaci podcenila a proti krizi nedělá nic, může na základě čísel, která jsem nyní uvedl, a analýzy opatření, kterou máte k dispozici, říci jen naprosto neinformovaný člověk. A to říkám velmi slušně.
Musím tedy trvat na tom, že vláda rizika a důsledky plynoucí ze světové finanční krize, projevující se ve druhém pololetí loňského roku rizikem možného systémového selhání bankovního sektoru v České republice, nepodcenila. Naopak, potenciální rizika možné bankovní a finanční krize citlivě a intenzivně řešila a výsledkem je konstatování, že i při všech problémech zůstává český bankovní systém stabilní a světovou finanční krizí systémově nedotčen, ať už se to opozici líbí, nebo ne.
Faktu, že světová finanční krize začala koncem roku 2008 přerůstat ve světovou hospodářskou recesi, jsme si též byli vědomi. Fakt, že recese velkých světových a evropských ekonomik bude mít negativní dopad na českou ekonomiku, jsme též nezastírali a otevřeně jsme o rizicích pro naše hospodářství mluvili a důkladně se na tato rizika připravovali. Jen jsme u toho možná méně lomili rukama, jak to dělá naše opozice.
***