(15.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Náš plán je založen na svobodě, nikoliv na principu více států. Cesta z krize nevede v této chvíli skrze zvyšování daní a posilování vměšování státu do denního života lidí a podniků. Tedy snižujeme daňovou zátěž! I v průběhu krize chceme zmenšovat roli státu a uvolnit lidem ruce, aby se mohli rozhodovat a pomáhat si sami. Snižujeme pojistné o 36,4 mld. korun a firemní daně o 6 mld. korun.
Plán je spravedlivý a průřezový a vyhýbá se parciálním zájmům. Nechceme a nebudeme zvýhodňovat jednotlivá odvětví. Místo jednotlivostí a dílčí pomoci tu někomu a tam někomu jinému jsou všechna naše opatření obecná a průřezová. Český protikrizový plán je otevřený a nespoléhá na protekcionismus. Opatření nesmí nést znaky ekonomického nacionalismu, naopak je v životním zájmu naší otevřené ekonomiky bojovat proti nárůstu protekcionistických tendencí uvnitř i vně EU. Česko si nezaslouží ekvivalent Buy American. Zároveň si však neposlouží ani podněcováním spotřeby, která je z velké části saturována dovozem a povede spíše ke zhoršení čistého vývozu než k růstu HDP.
Proto opatření cílená primárně na podporu spotřebitelské poptávky v národním protikrizovém plánu téměř nenajdete, a je to tak dobře. Kdokoliv navrhuje opak, dopouští se v kontextu malé otevřené ekonomiky vážné národohospodářské chyby a jde mu zištně a neodpovědně pouze o volební zisk, nikoliv o potřebný růstový impuls pro národní hospodářství.
Náš plán poskytne garanci těm podnikům, které to potřebují. Přestože český bankovní sektor nebyl světovou finanční krizí výrazně zasažen, a jsme tomu určitě všichni rádi, existují závažné problémy v zajištění provozního financování pro podniky z nefinančního sektoru, v první řadě pro malé a střední firmy. Národní protikrizový plán se na tuto oblast velmi výrazně zaměřuje prostřednictvím zapojení podstatně většího objemu prostředků prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky, EGAPu a PGRLF - Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Garance na podporu provozního financování mohou pokrýt úvěrové potřeby firemního sektoru v řádu desítek miliard korun. Jenom z Českomoravské záruční banky je to úvěrový rámec, revolvingovým způsobem, zhruba 40 mld. korun.
Uvolníme firmám ruce a zdroje. Firemní sektor má závažné problémy s cash flow, dané značnou mírou nejistoty, pokud jde o vývoj zakázkové náplně. Adekvátní reakcí státu je proto poskytnout úlevu na cash flow, ať již prostřednictvím snížení vedlejších nákladů práce, zavedením dočasných slev pro zaměstnavatele, možností žádat správce daně či Českou správu sociálního zabezpečení o snížení záloh na daně, rozložení splátkových kalendářů, neuplatňování sankcí. Celková úleva v této oblasti, jak je navrhována v rámci národního protikrizového plánu, překračuje 20 mld. korun.
Vláda rovněž navrhuje přijetí podstatných změn v insolvenčním zákonu, opět s cílem zajištění provozního financování a zaměstnanosti firem, které mají ekonomické předpoklady projít insolvenčním řízením a nadále přispívat k tvorbě hrubého domácího produktu.
Chceme přiblížit lidem práci, nikoliv pracáky. Vláda posiluje finanční krytí investic do dopravní infrastruktury a výdaje do posílení dopravní obslužnosti, opět s cílem podpory udržení pracovních příležitostí a zvýšení mobility pracovní síly.
To je tedy 12 principů, resp. tezí, které vláda použila při tvorbě svého plánu. A nyní mi dovolte ukázat, jaké náš plán bude mít dopady, a provést mezinárodní srovnání.
Ať se to komu líbí, nebo ne, faktem zůstává, že ČR měla nezanedbatelný impuls zabudován již ve státním rozpočtu pro rok 2009. Chtěl bych se zde zeptat těch, kteří kritizovali rozpočet jako nerealistický, zda by byli raději, kdybychom předstoupili před Sněmovnu s rozpočtem, který by cílil na nulový hospodářský růst a schodek dejme tomu 2 % HDP při tomto nulovém růstu. Byli byste šťastnější a vůči vládě konstruktivnější, kdybychom navrhovali zkrátit, a nikoliv zvýšit rozpočet pro Státní fond dopravní infrastruktury? Měli jsme zvýšit, nikoliv snížit daňové zatížení obyvatelstva či firemního sektoru při perspektivě zpomalujícího se hospodářského růstu? Měli jsme škrtat v nemandatorních výdajích?
Opatření, která již byla schválena a realizována v roce 2008 a v lednu v roce 2009, představují, a jenom to zopakuji, pro ekonomiku impuls až ve výši 2,6 % HDP, to je skoro 100 mld. korun. Saldo sektoru vládních institucí podle ESA 95 zatíží však částkou pouze 0,85 % HDP, což je 32,2 mld. Akcentují podporu exportu jako klíčové složky tvorby HDP a prioritních oblastí vlády, tj. podporu výzkumu a vývoje, investice do dopravní infrastruktury, které představují podmínky dlouhodobého růstu. Zvyšují také čistý příjem domácností.
Tato opatření reflektovala pokles predikovaného růstu ekonomiky. Nově přijímaná opatření pak reagují na možnost nulového růstu až recese české ekonomiky, přičemž tato rizika se s časem zvyšují. Národní protikrizový plán nabízí deset nových konkrétních nástrojů, jejichž pozitivní dopad na ekonomiku se pohybuje na maximální úrovni 2,1 % HDP, což je 80 mld., a dopady na saldo sektoru vládních institucí budou opět menší, a to zhruba ve výši 1,1 % HDP, tj. 41,5 mld. Neříkejte mi prosím, že nic neděláme!
Pokud srovnáte fiskální stimuly a opatření na podporu úvěrování, která byla přijata po prvním září 2008 do konce ledna 2009 ve 13 největších ekonomikách EU, s již přijatými opatřeními v ČR, a připočteme-li k tomu ještě čerpání zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven v rozsahu zhruba 20 mld., jde o největší fiskální stimul ze všech srovnávaných zemí EU. Jen kumulativní efekt snížení sociálního pojištění, zavedení slev na sociální pojištění, snížení daně z příjmů právnických osob o jeden procentní bod a zrychleného odepisování a systémové úpravy odpočtu DPH u osobních automobilů představují 54,2 mld. korun, tedy zhruba 1,5 % HDP, a tím pádem více než celý fiskální stimul v Německu nebo v Rakousku. Jenom abychom si toto byli schopni uvědomit!
Efekt nových opatření na podporu garancí provozních úvěrů firemní sféry v rozsahu 40 mld. korun a podpora úspor energie a tzv. zelené investice v rozsahu téměř 30 mld. pak představují impuls pro ekonomiku ČR v rozsahu asi 1,8 % HDP. Dosud přijatá opatření na podporu úvěrování firemní sféry, včetně podpory exportu, představují zhruba 1 % HDP. V součtu tedy oněch 2,6 % HDP, což řadí ČR na třetí místo uvedeného žebříčku. Celkový efekt již schválených, realizovaných a nových opatření představuje pro ekonomiku onen impuls na úrovni 4,7 %., tj. 170,89 mld., a je druhý nejvyšší ze všech 14 srovnávaných zemí po Španělsku. Dopady na saldo sektoru vládních institucí tedy budou 1,95 % HDP, tj. 73,7 mld., a jsou ve srovnání s uvedenými státy nejvyšší i bez započtení čerpání zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven a vejdou se do plánovaných 1,5-2 % HDP, které doporučuje plán obnovy pro evropské ekonomiky.
Za velmi důležité předpoklady podmiňující účinnost navrhovaných opatření vláda považuje zejména udržení makroekonomické stability a rozpočtové disciplíny, a to v zájmu zajištění jednak bezproblémového refinancování státního dluhu, jednak plnění kritérií podmiňujících přijetí eura a jednak celkové důvěryhodnosti hospodářské politiky vlády ČR. Vláda též považuje za zásadní využít předsednictví ČR v EU pro podporu liberalizace světového obchodu, principiálního odmítnutí protekcionistických opatření a koordinace národních protikrizových aktivit tak, aby nebyly diskriminovány či poškozovány zájmy ostatních zemí uvnitř i vně EU.
Úplným závěrem bych chtěl znovu zrekapitulovat, že základní prioritou vládní hospodářské politiky, a to i v dnešní krizové situaci, musí zůstat udržení makroekonomické stability, tedy nepřipustit prudký nárůst rozpočtového deficitu a zadluženost během následujících měsíců, kdy dopady krize na některé sektory a regiony budou tvrdé. Právě tato dnešní velmi solidní makroekonomická stabilita, dosažená díky reformnímu a racionalizačnímu úsilí této vlády, je hlavní příčinou toho, že česká ekonomika sice vstupuje do recese, avšak není ohrožena makroekonomickou destabilizací tak jako některé jiné evropské země.
***