(17.10 hodin)
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane místopředsedo Sněmovny, děkuji pěkně. Dámy a pánové, tady je situace o něco málo vážnější, protože vám předkládám novelu zákona o odpadech, kde jde o nutnost, nezbytnost implementovat do českého právního řádu požadavky, které jsou zakotveny ve směrnici o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech. Říkáme jí zkráceně bateriová novela zákona o odpadech. Zároveň vás mohu informovat, že Ministerstvo životního prostředí ČR již připravilo kompletně nový návrh zákona o odpadech, který bude prezentovat v příštím týdnu. Každopádně to ale není důvod pro to, abychom nyní tuto novelu neprojednali tady podrobně ve výborech a nepřijali ji, protože tady důležitou roli hraje časový faktor.
Tato směrnice totiž ukládá členským státům, aby dosáhly minimálních úrovní sběru odpadních baterií a akumulátorů, a to ve výši 25 % do roku 2012 a 45 % do roku 2016, přičemž podle údajů, které máme k roku 2007 k dispozici, byla míra sběru v České republice necelých 9 %. Jedná se tudíž o velmi důležitou novelu, která upravuje povinnost výrobců dodržovat při výrobě baterií a akumulátorů stanovené limity obsahu kadmia a rtuti a také informovat konečné uživatele o obsahu těchto látek, o jejich negativním vlivu na životní prostředí, a nejen na životní prostředí, ale také na lidské zdraví. Tím se samozřejmě podporuje odpovědnost zainteresovaných osob a také konečných uživatelů. Také tady bude povinnost výrobců označovat baterie a akumulátory symboly "zpětný odběr", tak aby se uživatelé povzbudili a motivovali k tomu, aby skutečně poskytovali tyto spotřebované výrobky zpět, ke zpětnému odběru. A bude také povinnost stanovit chemický symbol a symbol "oddělený sběr". Klíčovým momentem novely je vlastně informovanost konečného uživatele, co má s tím výrobkem v momentě, kdy již jej nepotřebuje, dělat.
Co se týče přenosných baterií a akumulátorů, stanoví se povinnost výrobce, aby zřídil místa zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo městské části, která má více nežli 1500 obyvatel a ve které jsou přenosné baterie a akumulátory prodávány, a také dále v prodejních místech posledních prodejců baterií a akumulátorů, a to tak, že tato povinnost je specifikována u maloobchodů pouze tehdy, jestliže velikost prodejní plochy překročí 200 metrů čtverečních. To proto, abychom tím nezatěžovali nadmíru ty nejmenší výrobce, s tím, že u každého místa zpětného odběru toto bude viditelně označeno. Uživatel tedy nebude moci být uveden v omyl v tom, že by se domníval, že může uplatnit zpětný odběr, a pak by to nebylo možné.
V závěru ještě v reakci na upozornění, že podle devadesátky toto bylo zavetováno dvěma kluby, si v podrobné rozpravě dovolím načíst žádost, aby Poslanecká sněmovna souhlasila s tím, že dojde ke zkrácení lhůty pro projednání tohoto návrhu ve výborech na 30 dnů, protože se jedná v podstatě o relativně malou technickou novelu, nikoliv o nějakou komplexní úpravu zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení. Tím je pan poslanec Vlastimil Aubrecht.
Poslanec Vlastimil Aubrecht: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se být velice stručný a pouze doplním pana ministra o to, co ze skromnosti sobě vlastní zamlčel.
Dovolil bych si připomenout, že tak jak jsme od Ministerstva životního prostředí po léta zvyklí, samozřejmě jde návrh zákona vysoce nad rámec směrnice Evropské unie. A je velice takové ošidné, abychom takto tvrdé nařízení - a zrychleně - přijímali v době, kdy vrcholí krize nebo probíhá krize a kdy by to znamenalo zatížení jak podnikatelů, tak občanů.
Dále co se rychlosti týče. Když se podíváme do zbytku evropských zemí, vidíme, že pouze osm evropských zemí tuto směrnici transponovalo. Dovolím si je přečíst: Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Slovinsko. Ze starých evropských zemí pouze Nizozemí, Rakousko a Španělsko. A tři země to transponovaly částečně. Jsou jimi Polsko, Finsko a Irsko.
Nechci zde navrhovat vrácení nebo přepracování, protože tu směrnici opravdu je potřeba v určitém časovém sledu přijmout. Myslím si ale, že je zde potřeba to odborně projednat ve výborech a v podvýborech. Proto bych plédoval za to, abychom dodrželi 60denní lhůtu pro projednání ve výborech.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče, a otevírám obecnou rozpravu. Zaregistroval jsem, že pan poslanec Martin Bursík chce navrhnout zkrácení lhůty na 30 dnů. Jestli to chce odůvodnit, prosím. Lépe když to řeknete teď.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji za vyzvání, pane předsedající. Tedy formálně - navrhuji Poslanecké sněmovně hlasovat o zkrácení lhůty pro projednání tohoto tisku ve výborech na 30 dnů. Odůvodnění jsem již uvedl v úvodním slově. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane ministře. Kdo dále se hlásí do obecné rozpravy? Pokud nikdo, tak obecnou rozpravu končím a teď je příležitost pro vaše závěrečné slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně, pane předsedající. Tady nelze reagovat na nikoho jiného než na zpravodaje tisku, protože nikdo jiný nevystoupil. Já jsem ještě dobře nepochopil, proč je to ve Sněmovně tak, že některé tisky si berou lidé, kteří k nim mají a priori negativní přístup. Nebývalo tomu tak. Co si pamatuji na počátek devadesátých let, byl hlad poslankyň a poslanců a každý si vybíral nějaké téma, na kterém se chtěl takříkajíc "udělat" a odpracovat to. Ale patří to do logiky fungování této Sněmovny. Já to samozřejmě v žádném případě nezpochybňuji. Jenom jsem se s tím ještě mentálně nesrovnal a vždy mě to překvapí. A - paní poslankyně, ano.
Já bych jenom řekl jednu věc. Myslím si, že riziko kontaminace kadmiem a rtutí skutečně nemá vůbec nic společného s dopady finanční a hospodářské krize v České republice. V tuto chvíli české předsednictví vede jednání v Nairobi na konferenci UNEPu, kde tím hlavním tématem - a zastupuje mě tam první náměstek - je ukončit sedmiletou debatu o nezbytnosti přijmout legislativní úpravu, závaznou legislativní úpravu, pro regulaci výroby, skladování, obchodu, exportu a importu rtuti na naší planetě, protože toto je velmi nebezpečná znečišťující látka, která není tímto způsobem upravena. Světové společenství, motivováno úspěšným příběhem regulace látek, které poškozují ozónovou vrstvu podle Montrealského protokolu, se snaží podobnou celosvětovou dohodu za našeho předsednictví vyjednat v tuto chvíli v Nairobi. Jenom jsem tím trochu poukázal na to, že rtuť jako taková je velmi sledována.
Zároveň máme v novém návrhu zákona zákaz spalování, zákaz ukládání na skládky. A jestliže u nás máme podle té statistiky procento nižší nežli 10 % zpětného odběru, to znamená recyklaci baterií a akumulátorů, pak je situace velmi vážná. Tady tedy vůbec nejde o nějakou prostou implementaci evropské směrnice a o plnění domácího úkolu. Tady jde skutečně o reakci na neutěšenou situaci ve věci zpětného odběru baterií a akumulátorů. Potřebujeme poskytnout veřejnosti potřebné informace.
***