(12.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)

Dosud platilo, že soud mohl vydat rozhodnutí, podle kterého řekněme násilník je nucen opustit společné obydlí a bezprostřední okolí takového obydlí. Nebyla mu ukládána povinnost se tam nezdržovat. Teď tedy se zároveň stanoví přímá jednoznačná povinnost nezdržovat se ve společném obydlí a také do něj nevstupovat.

Nově se upravuje zdržení se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem. Slyšela jsem námitky proti zavedení tohoto opatření v rámci předběžného opatření. Námitka zněla, že vlastně dnes již tzv. stalking máme jako součást trestního zákona, je to postižitelné trestním právem. Ale tady se pohybujeme, budiž řečeno poctivě, v rovině občanskoprávního řízení a já myslím, že je to naprosto správné a žádoucí. Musíme si uvědomit, že trestní řízení může trvat relativně dlouho. Také probíhá dokazování jiným způsobem, čili ten nejjednodušší způsob, jak pachateli, tomu násilníkovi, obtěžující osobě, či povinné osobě, chcete-li, na základě důkazů zabránit v nežádoucím jednání, je vydat předběžné opatření a pak podnikat další kroky. Já rozhodně toto opatření podporuji. Myslím a doufám, že bude podporováno i vámi a že bude srozumitelné i pro širokou veřejnost.

Myslím si, že způsobem, jak zabránit obavám nebo možnosti zneužití takovéhoto institutu k vyřizování si účtů - teď řeknu v rodině, protože se nejedná vždy jen o vztahy mezi mužem a ženou, o vztahy mezi manželi či partnery, ale také o vztahy mezi seniory a mladšími osobami v rodině a okruh účastníků možného domácího násilí je poměrně široký. Nesmíme zapomínat také na děti. Proto je to záležitost nesmírně citlivá, protože osoby té řekněme oběti a onoho násilníka či obtěžovatele jsou ve vzájemně velmi silné vazbě, která je vytvářena nejrůznějšími způsoby.

Na druhé straně musí tedy ta osoba, která se domáhá vydání takového předběžného opatření, poměrně podrobně popsat situaci, která ji k tomu vede - to je novinka, kterou jsme dříve v občanském soudním řádu neměli - a také doložit nějakými prokazatelnými důkazy, které pak povedou soud k rozhodnutí, že takovéto předběžné opatření je žádoucí, je správné a není bezprostředním zásahem, který by poškozoval vlastnická a osobní práva osoby tvrzeného obtěžovatele. Proto také soud při svém rozhodování nově vezme v úvahu zejména trvání stavu ohrožení navrhovatele, obsah a důvody podaného návrhu na zahájení řízení ve věci samé a také majetkové či jiné poměry účastníků, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti. Předběžné opatření zanikne nejpozději uplynutím jednoho roku od okamžiku nařízení, a pokud navrhovatel neprokáže své majetkové či jiné poměry včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, může soud prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen z důvodů zvláštního zřetele hodných. Já myslím, že je to docela silné posílení i vlastnických práv na straně účastníků těchto vztahů.

Zmíním se ve své zpravodajské zprávě ještě o jednom bodu, ve kterém jste možná mnozí byli kontaktováni, a to se netýká pouze domácího násilí, a je to snížení hranice skládané jistiny při podání návrhu na předběžné opatření, která dnes je stanovena částkou 50 tisíc korun v neobchodních případech a částkou 100 tisíc korun v případech obchodních. Vláda, resp. Ministerstvo spravedlnosti, navrhuje snížit tyto částky na 20 tisíc, resp. 50 tisíc korun. Já myslím, že i o tom povedeme na půdě ústavněprávního výboru debatu, protože byl to právě, nemýlím-li se, ústavněprávní výbor, který podpořil kdysi vznik a výši takovéto jistiny, a to právě z důvodu obav, že budou podávány šikanózní návrhy. Já myslím, že na půdě ústavněprávního výboru bude prostor pro to, abychom porovnali statistiku, která říká, v kolika případech hrozí zneužívání takovéhoto institutu a v kolika naopak to brání některým lidem v přístupu k právu a k uplatnění možnosti navrhnout předběžné opatření soudu.

Proto velmi podporuji jako zpravodaj postoupení tohoto tisku do druhého čtení, projednání v ústavněprávním výboru, a prosím vás, abyste i vy podpořili tuto novelu.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji zpravodajce paní poslankyni Evě Dundáčkové. Otevírám obecnou rozpravu. Písemnou přihlášku nemám žádnou. Ptám se, zda se někdo hlásí. Nehlásí se nikdo, končím obecnou rozpravu.

Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat tento návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Nemá.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu na přikázání ústavněprávnímu výboru.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 255. Kdo souhlasí s tímto přikázáním? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 255, přihlášeno 137, pro 109, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh zákona byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru.

 

Tím končím projednávání bodu 27, sněmovního tisku 559. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce a zahajuji projednávání bodu

 

28.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 560/ - prvé čtení

 

Opět do třetice žádám o úvodní slovo ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Dámy a pánové, máme posledních několik minut vyhrazených justici na tomto ctěném plénu Poslanecké sněmovny. Justice je přesto ráda, že těch pár minut dostala.

Takže velmi stručně. Téma advokacie - je to novela, která upravuje a modernizuje zákon o advokacii, základní zákon, na základě kterého se vykonává advokátní činnost v České republice. Je to celková novelizace a úprava institutů, které v praxi ukazují problémy, je to v rámci reformy justice, kterou provádíme, kdy novelizujeme a upravujeme jednotlivé právní předpisy, které spadají do naší působnosti.

Chci k tomu uvést jenom příklady. Zavádíme například institut spolupracujícího advokáta. Praxe totiž ukazuje, že v dnešní době čím dále tím méně advokátů je schopno utáhnout vlastní advokátní praxi, vznikají různá konsorcia, různá sdružení, a čím dále tím více jsou ekonomicky slabší advokáti navázáni na ekonomicky silné advokátní kanceláře. Je tedy vhodné, aby zákon znal smluvní typ, tzv. smlouvu o spolupráci, a jasně tak stanovil daňové podmínky, odpovědnostní podmínky, zkrátka věci, které by klient měl předem znát, než uzavře právní vztah s advokátem. To je důvod, proč zavádíme institut spolupracujícího advokáta. Zavádíme smluvní typ spolupráce mezi takovýmto spolupracujícím advokátem a velkou advokátní kanceláří a říkáme, kdo za co odpovídá. Je to, myslím, důležité pro právní jistotu našich občanů.

Další důležitá věc - posilujeme možnost, aby advokát za určitých okolností byl mediátorem sporu. Pokud zkrátka a dobře si dva různé subjekty, dvě různé osoby, které mají rozdílné právní zájmy, najmou jednoho advokáta, aby v zásadě našel konsensus mezi nimi a vyřešil spor, tak to do budoucna bude možné. Dosud to tak možné nebylo. Advokát nikdy nemohl zastupovat klienty, i když to chtěli, pokud měli různé právní zájmy. Do budoucna to bude možné, pokud to všichni klienti budou chtít. Slibujeme si od toho posílení mimosoudního vyrovnávání právních sporů, posílení mediací, a tedy že méně případů bude řešit justice a více případů budeme řešit smírnou cestou.

A poslední, okrajová poznámka - umožníme advokátům, aby vstupovali do právních vztahů i pracovněprávního charakteru, pokud půjde o vědeckou, pedagogickou, literární či publicistickou činnost. Toto nebylo upraveno a v praxi to způsobovalo problémy. Důležité také je, že Advokátní komora bude moci zkoumat vysokoškolské vzdělávání svých kandidátů, protože máme některá zahraniční vysokoškolská právnická vzdělávání, která svým obsahem a kvalitou nesplňují podmínky a standardy v České republice dané, a tedy vedly by ke znekvalitnění služeb, které advokáti poskytují.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP