(16.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Kladu si také otázku, zda to, co zde členové vlády přednesli, je východiskem k odstranění příčin, aby se podobný nedobrý stav nemohl již opakovat. Připomenu jen, že za roky 2007 a 2008 bylo ve Vietnamu vydáno více než 14 tisíc víz za účelem podnikání pro vietnamské občany. Z nich obrovská část neuměla ani slovo česky a nemá žádnou potřebnou kvalifikaci ani finance na podnikání ani žádný podnikatelský projekt, ale naproti tomu je necelých 3 tisíce víz pro kvalifikované zaměstnance podle požadavku našich podniků.
Další taková otázka, která je známa minimálně od léta loňského roku, je problematika toho, jak selhala Mezinárodní organizace pro migraci při objednávání žadatelů o víza právě ve Vietnamské republice, když nyní se již zcela jasně ukázalo, že na jednu telefonní linku bylo možné se dovolat pouze z mobilu vietnamských mafiánských zprostředkovatelů s pomocí falešných simkaret a dovolali se jenom ti Vietnamci, kteří předtím uhradili úplatky.
Jsem rád, že pan ministr vnitra potvrdil ty úplatky ve výši řekněme 3 až 13 tisíc dolarů za to, aby konkrétně určitý zahraniční pracovník se mohl dostat do České republiky. Je samozřejmě otázka, a tady souhlasím s předchozím řečníkem, že ne všichni úředníci jsou zkorumpovaní, ale přece jenom: kolik nakonec došlo z těchto účastků i českým zprostředkovatelům, případně úředníkům, to je otázka, která by měla být předmětem posuzování.
Musím konstatovat, že na opakované požadavky byly provedeny kontroly na konzulárních úřadech v zahraničí, avšak kontrolní orgány Ministerstva zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem vnitra nás informovaly prostřednictvím představitelů vlády, že vlastně ve většině případů nezjistily nic podstatného. Věci jsme projednávali v zahraničním výboru a byly předmětem interpelací, pokud se jedná například o situaci na Ukrajině, v Srbsku, ve Vietnamu a v Mongolsku. O korupci byl dostatek svědectví, například konkrétně od vietnamských svědků. Avšak odpovědi byly opakovaně včetně tady ve Sněmovně panem ministrem zahraničních věcí toho typu, že všechno je v pořádku.
Nemáme také žádné informace, ani dneska jsme je nedostali, o tom, jestli Ministerstvo práce a sociálních věcí přece jenom nepostihlo některé z těch personálních agentur, které fungují takovým způsobem, že se podílely na vzniku hororových situací pro jednotlivé lidi. Také jsme nedostali žádnou zprávu, že by byla učiněna prověrka a některým z takových problémových agentur vzata licence. Snad by v tomto směru pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí mohl své vystoupení ještě doplnit.
Podobně Ministerstvo průmyslu a obchodu neprovádí důslednou kontrolu vydávání tisíců živnostenských listů Vietnamcům a jiným cizincům, Číňanům, Mongolům a podobně, za účelem podnikání a znovu jsou to lidi, kteří z velké většiny se prakticky v českém prostředí nevyznají, včetně nedostatků v jazyce. Velmi často nemají žádnou kvalifikaci a dostávají oprávnění na volné živnostenské činnosti.
Také nejsou žádné informace o tom, že například tak jak tito lidé, kteří ztratili práci v Dánsku nebo ve Spojených státech amerických, jsou využíváni v oblasti služeb nebo veřejných prací při svém dočasném pobytu tady u nás. Jak dál s touto situací? Ztratí-li práci, bude tady čekat až do doby, než bude odsud nějak deportován, ať už dobrovolně nebo nuceně.
Pokud jde o zelené karty, byla tady o tom už dostatečná řeč.
Myslím si, že pokud jde o náklady na návrat cizinců, je nejvyšší čas, abychom také požadovali, aby ti, kteří se na tomto problému podíleli, jako například zmíněné agentury, se podíleli formou sankcí a pokut za nedodržování naší legislativy na úhradě takových věcí. O možném řešení prostřednictvím kaucí nebo záloh tady již řeč byla.
Já bych také si dovolil polemizovat s pojetím, které přednesl pan ministr vnitra Langer. Jako by každý cizinec, koneckonců každý občan, byl potenciálně bezpečnostním rizikem. To je samozřejmě obecně vzato pravda. Ale tímto přístupem přece nemůžeme paušálně takto, snad s výjimkou policie, k věci přistupovat. Pan ministr se nezmínil vůbec o tom, jaký přínos tito zahraniční občané u nás na pracovním trhu a koneckonců i při podnikatelské činnosti přinesli, a nyní se jim odvděčujeme tím, že z nich děláme bezpečnostní riziko. Já si uvědomuji, že samozřejmě bezpečnostní riziko vzniká, ale není to tak jednoduchá záležitost, protože mnozí z nich, kteří tady poctivě žili a pracovali, jsou už také v současné době zakořeněni v české společnosti.
Pan poslanec Škromach se zmínil o tom stigmatu, jako by z nich právě dělali zločince, ten jeho pohled v zásadě podporuji. Zločinci - to je nepřijatelný pohled. Mluvil o tom, že pokud tady máme mafie, že značná část těch, kteří v nich právě působí, jsou bohatí. Musím ale upozornit, že mafie mají také své okolí, své pěšáky, své vydírané a zbídačené, lidi, kteří pracují až na úrovni otrocké práce, a pokud pro to u nás vytvoříme vhodné prostředí, nepřijmeme opatření proti takové činnosti, tak přirozeně spíš mafie posílíme.
Já se domnívám, že vláda musí uvažovat také o humanitárních opatřeních, aby se u nás nevyskytli cizinci, kteří budou hladoví, nebydlící a kteří se nedočkají i z toho důvodu, že si to neumějí zařídit, žádné sociální pomoci.
Další taková věc, z hlediska dlouhodobých legislativních změn a opatření, je záležitost, zda by ministerstva nemohla posoudit, jestli nemají kompetenci pro vydání aspoň částečných podzákonných opatření, která by ve směru naznačených dlouhodobých legislativních změn už zajistila částečné uplatnění a zlepšení stavu pro život cizinců u nás a také pro to, aby nadbytečný počet cizinců u nás byl rozumně redukován.
Jistě, plně souhlasíme se zvýšením kontrol. Spíše je otázka, proč se takové kontroly neprováděly průběžně už dávno. Vždyť náklady na tyto kontroly se vracejí v tom, co bylo výsledkem kontrol. Kontroly ovšem se nemohou zvrhnout v razie na cizince, které tak ráda nám ukazuje televize.
Pokud jde o reintegrační projekty, určitě je to jedno z možných opatření, ale prosil bych, jestli by nás pan ministr Langer mohl podrobněji seznámit s tím, jak si to představujeme, kolika z těch cizinců, kteří u nás ztratili práci, se to asi může týkat, jak se to konkrétně bude v příslušných zemích provádět a kdo a z čeho bude takové reintegrační projekty financovat.
Celkem sugestivně nám tady byl proveden výpočet, že každý cizinec u nás, který pracuje, potřebuje vydělat kolem 20 tisíc korun a ten, který nepracuje, tak potřebuje zajistit 20 tisíc korun, aby tady mohl přežít.
***