(18.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem si skutečně podrobně prostudoval to, co Senát v tuto chvíli navrhuje, a myslím, že je dobré, aby tady ten návrh byl také uveden na pravou míru.
A opět bych se chtěl jednoduše zeptat. V médiích se objevují informace, které informují tímto směrem také občany naší země o tom, že Senát údajně schválil osvobození občanů České republiky do 18 let od placení poplatků ve zdravotnictví. To podle mého názoru není pravda. Já když se na ten návrh podívám, tak i nadále, i když bude platit, z něho vyplývá, že děti, resp. občané do 18 let včetně osmnáctiletých budou nadále platit poplatky za hospitalizaci ve zdravotních ústavech, budou nadále platit poplatky za recept, těch 30 korun, které by měly zůstat jako poplatek v rámci nového systému, který přináší Senát, a občané do 18 let budou také platit poplatek na pohotovosti. Čili já se ptám, co to je za zrušení povinnosti pro děti, jestliže tyto děti budou nadále tyto poplatky platit. Jaká je realita? To znamená, že když rodič půjde se svým dítětem na pohotovost, tak za dítě zaplatí. Když si půjde vyzvednout recept pro dítě, tak za něj v lékárně zaplatí. Když bude malé dítě, nebo několik dětí - jsou rodiny, které mají třeba dvě nebo více dětí - hospitalizováno v nemocnici, a může se stát, že díky nakažlivým chorobám bude třeba hospitalizována celá početná rodina, která může mít tři i více dětí, i takové případy se vyskytují, tak samozřejmě všechny tyto děti budou každý den platit poplatek za pobyt v nemocnici.
Já se ptám paní ministryně nebo někoho z vládní koalice, aby nám tu věc vysvětlili, zdali skutečně je to osvobození od poplatků i pro děti ve všech těchto případech, nebo jestli nám nějaké poplatky pro děti také zůstávají. To je, myslím, věc, která zaslouží, abychom ji tady ještě diskutovali.
Vážný problém se senátním návrhem mám zejména v oblasti dopadů na seniory. My všichni přece víme, že ten systém dopadl tvrdě zejména na ty sociální skupiny a sociální vrstvy, které nejsou ekonomicky aktivní, a to zejména ty, kteří z povahy svého věku, z pohledu své životní situace prostě musí čerpat větší množství zdravotní péče než ostatní. Je přece jasné, že v okamžiku, kdy je vám 50, 55 nebo 60, tak prostě čerpáte zdravotní péči statisticky mnohem častěji, než když je vám 30 nebo 40 let. Tak to prostě v životě je. To je fakt, který nikdo nemůže zpochybnit. Proto tento systém obzvláště tvrdě dopadl na občany v seniorním věku. A můžeme se bavit o tom, co je seniorní věk a jestli ten limit má být 60, 65 nebo70 let. Já si myslím, že má být spíše nižší, protože ze statistik vyplývá, že nárůst potřeby zdravotní péče je v zásadě dán dosažením věku 45 let a poté další nárůst je dán dosažením věku 55 let. Ve skutečnosti ke zvýšení čerpání zdravotní péče dochází ve skocích 45, resp. 55 let, a pak už náročnost pouze roste.
Já myslím, že tady je vážný problém, protože senátní návrh s výjimkou snížení limitu nepočítá s osvobozením pro seniory. A to je, myslím, docela vážná věc a vážný problém, pro který je ten návrh nutno velmi pečlivě prozkoumat. Já si myslím, že z tohoto pohledu, z pohledu seniorů a z pohledu dětí, je ten návrh nedostatečný. Podle mého názoru Senát zůstal na půli cesty. On neprovedl dostatečné osvobození, nezohlednil všechny křiklavé nespravedlnosti nebo potřeby ať už ze sociálního nebo zdravotního hlediska. Takovýto návrh Senátu je nedokonalý a podle mého názoru bez dalšího je obtížné s takovýmto návrhem souhlasit.
Já bych se rád ještě vyjádřil k některým dalším aspektům, které souvisí se stávající situací ve zdravotnictví. Občas je vyčítáno sociální demokracii, že tím, že chceme zrušit poplatky, že lidem chceme nechat v kapsách zhruba 4 až 5 mld. korun, které za poplatky ročně zaplatí, tak že vlastně připravujeme systém zdravotní péče o finanční zdroje. Já si myslím, že ten systém ještě před zavedením poplatků byl v přebytku. Systém nebyl v deficitu a vláda sociální demokracie ten systém po opatřeních, která zavedla, předala s kladným zůstatkem na účtech zdravotních pojišťoven. Před takzvanou Julínkovou reformou nebyl systém zdravotního pojištění v deficitu, byl v přebytku.
Já musím říci, že teď pro systém zdravotního pojištění nastává velmi kritické období. Prudce zpomaluje ekonomika, jak už zde bylo řečeno, byly prosazeny stropy na odvody sociálního a zdravotního pojištění v nerozumné výši, která poškodila systém ať sociálního, tak zdravotního pojištění, a současně ze strany vlády slyšíme některé návrhy například na snížení zdravotního pojištění. Já myslím, že to je věc, ve které bychom také měli mít jasno. Já jsem si dnes přečetl, že vláda zvažuje v rámci protikrizových opatření snížení zdravotního pojištění o jedno procento. To je samozřejmě výpadek v řádu 7 až 8, možná i více miliard korun ročně. To je samozřejmě mnohem dramatičtější pokles, než by byl v případě, že by se přestaly vybírat zdravotní poplatky.
Já myslím, že tady by také stálo za to, aby vláda jasně řekla, jak chce financovat v příštích letech systém zdravotního pojištění, protože tato vláda v rámci takzvané reformy veřejných rozpočtů v podstatě zmrazila platby státu za takzvané státní pojištěnce do systému zdravotního pojištění. Pro rok 2010 vůbec není vyřešena otázka valorizací plateb státu za státní pojištěnce. Tam je v rozpočtovém výhledu mezera 7 miliard korun. Sedm miliard korun chybí v roce 2010 za takzvané státní pojištěnce a vláda dodnes neřekla, jak ten problém v roce 2010 bude řešit. Čili už tam máme 7 miliard korun, krize k tomu může přidat 10 až 15 miliard korun autonomního výpadku, a ještě snížení sociálního pojištění o 1 % - to znamená, že tato vláda svojí činností či nečinností může způsobit propad v systému zdravotního pojištění, realisticky počítáno, kolem 25 miliard korun. Pětadvacet miliard korun propad v příjmech tohoto systému tím, že vláda neprovede valorizaci za státní pojištěnce, případně sníží zdravotní pojištění, případně nebude schopna reagovat na negativní vývoj české ekonomiky a na zpomalení, ke kterému dochází.
Já myslím, že bychom tady měli také slyšet od vlády, co bude se stabilitou zdravotního pojištění v příštích letech, jak vláda zajistí, aby krize nepoškodila funkčnost systému poskytování zdravotní péče. Já myslím, že to je také důležitá otázka, a my jsme na ni ještě nikdy v uplynulých týdnech a měsících, kdy se debatuje o dopadech krize, bohužel pořád jen debatuje, nic se nedělá, nedostali vůbec žádnou odpověď ze strany vlády. To je další velký otazník, který se v tuto chvíli vznáší tady v Poslanecké sněmovně.
Já bych rád požádal někoho z vlády, jestli je vůbec někdo z vlády schopen na tyto otázky odpovědět, aby řekl v Poslanecké sněmovně jasné slovo, abychom to jasné slovo slyšeli, aby to byly další informace, na základě kterých se budeme moci o předložených návrzích rozhodnout. Děkuji. (Potlesk z části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Bohuslav Sobotka. Nyní s přednostním právem se hlásí místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, poté jsou přihlášeni další tři kolegové.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, já příliš nezdržím, ale chci říci několik poznámek k tomuto návrhu. Myslím si, že je dokonce mou povinností, abych ty poznámky řekl.
Byl jsem vedoucím skupiny druhých 43 poslanců, kteří předkládali návrh Ústavnímu soudu, který se týkal právě celého takzvaného batohu reformních, nebo takzvaně reformních, zákonů, které měly stabilizovat veřejné finance. Ano, z naší ústavní stížnosti Ústavní soud vyhověl jedné malé části, když uznal, že od roku 1922 v České republice existuje pojišťovací systém, a že tedy není možné, nastane-li pojistná událost, neplatit z pojistného nic. Alespoň od doby rozhodnutí Ústavního soudu do data, než vládní koalice opět prosadila zkrácení sociálního zabezpečení pro tři dny nemocenské, v zaměstnání lidé dostávali to, co jim náleží, resp. náleželo od roku 1922.
***