(17.50 hodin)
(pokračuje Martínek)
Je mi líto, ale tento stav a tento návrh a takovýto přístup k řešení problémů považuji za naprosto katastrofální.
My jsme proti tomu navrhovali jinou variantu, myslím zcela logickou, jednoduchou, prostě ať se platí za každý předpis 20 korun. Já jsem, paní ministryně, velmi zvědav, protože tento systém je velmi složitý, navíc je do toho zapletena ještě celá řada výjimek, jakým způsobem tento systém budete vůbec schopni zúřadovat. Bude to podle mého názoru veliký problém a je otázkou, zda vůbec tento problém je řešitelný.
Dámy a pánové, myslím, že jsem tady naprosto shrnul, proč prostě není možné podpořit senátní návrh, i když mě to velmi mrzí, protože sám osobně jsem vyvinul obrovskou snahu na to, abychom našli kompromis. Je mi to velmi líto. A tento návrh, pokud bude přijat, bohužel situaci v poplatcích vůbec nevyřeší, ale naopak zkomplikuje. A navíc bohužel je nevyřeší vůbec proti těm, kterým to měl vyřešit nejvíc, to znamená sociálně potřebným.
Z tohoto důvodu sociální demokracie nemůže pro tento návrh hlasovat. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Nyní má slovo pan poslanec Bohuslav Sobotka, zatím poslední, který je přihlášen do této rozpravy.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo. Domnívám se, když se zde bavíme o zdravotnických poplatcích, je myslím dobré se vrátit do roku 2007, kdy se v Poslanecké sněmovně schvalovala takzvaná reforma veřejných rozpočtů. Chtěl bych připomenout, že to byla sociální demokracie, kdo jednoznačně hlasoval proti zavedení takzvaných regulačních poplatků, tak jak je vláda předložila do Poslanecké sněmovny. Byly to výhradně hlasy poslanců vládní koalice a některých přeběhlých poslanců, které umožnily velmi těsně schválení tohoto systému. Nyní, po určitém období, se ukazuje, že sama vládní koalice začíná uznávat, že udělala chybu, že tento systém není nastaven dobře a že neslouží svému účelu.
Myslím si, že situace, do které jsme se dostali ve věci zdravotnických poplatků, jasně ukazuje, že pro určité kroky, které ovlivňují život každého občana České republiky, pro kroky, které zásadním způsobem mění parametry tak důležitého systému, veřejného systému, jako je poskytování zdravotní péče, je velmi nešťastné, jestliže se jakékoliv změny v takto klíčových systémech prosazují většinou jednoho hlasu. Jestliže se zavádějí poplatky, které se dotýkají každého obyvatele České republiky, bez toho, aniž by v té věci byl širší politický konsensus. Já si myslím, že to prostě není možné. A nyní se ukazuje, že to také není efektivní, protože náklady na zavedení těchto poplatků byly značné. Negativní dopady na životní úroveň obyvatel České republiky byly značné. V tuto chvíli došlo i k výměně ministra zdravotnictví, který se zavedením poplatků spojil svoji politickou existenci.
A nyní jsme u prvního návrhu na částečné zrušení poplatků. Myslím si, že by bylo dobré si tuto situaci zapamatovat a že by to mělo být velké memento pro všechny budoucí těsné většiny v této Poslanecké sněmovně, že takto nelze postupovat. My jsme jako sociální demokraté jasně vládě nabízeli možnost jednání, možnost dohody, možnost určitého kompromisu v době, kdy se poplatky zaváděly. Vláda prostě zvolila válcovací metodu, vládní většina velmi těsně prosadila určitou svoji představu a nyní sklízíme všechny negativní důsledky takovéhoto nekorektního postupu na půdě Poslanecké sněmovny.
Poplatky byly zavedeny bez souhlasu opozice, byly zavedeny proti vůli sociální demokracie, a dnes je myslím dobré, abychom si tuto situaci v roce 2007 připomněli.
Chtěl bych také jasně říci, že poplatky byly prosazeny vládou jako jakási první etapa takzvané velké Julínkovy reformy zdravotnictví. Myslím, že ještě před hlasováním, které budeme absolvovat na půdě Poslanecké sněmovny o návrhu na zrušení poplatků, by bylo dobré, abychom věděli, co z té takzvané velké Julínkovy reformy vlastně zůstane, co nás tady ještě bude v příštích měsících strašit, co ještě v příštích měsících bude děsit občany České republiky.
Tady se mluvilo nejenom o poplatcích, ale mluvilo se také o převodu zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Platí ještě tento záměr, nebo ne?
Mluvilo se tady dokonce o tom, že by se pojišťovny nejenom převedly na akciové společnosti, ale že by se dokonce některé pojišťovny mohly zprivatizovat. To je věc, která zásadním způsobem mění parametry systému všeobecného zdravotního pojištění, který byl konstituován v době, kdy vznikla samostatná Česká republika, resp. krátce předtím, než vznikla samostatná Česká republika. Tehdy byl široký společenský konsensus na struktuře a skladbě systému všeobecného zdravotního pojištění, a nyní přichází zásadní návrh na jeho změnu. Platí ještě záměr na privatizaci některých zdravotních pojišťoven nebo ne?
Spolu s poplatky nám byl prezentován i záměr převést fakultní nemocnice na akciové společnosti. Dokonce se zde zvažovalo, že by i vlastnictví akcí mohlo být rozptýlené mezi několik subjektů. Platí ještě tento plán Ministerstva zdravotnictví, nebo ne?
Já myslím, že tyto odpovědi v tuto chvíli vláda dluží Poslanecké sněmovně, neboť nevíme, v jakém kontextu budeme přijímat toto dílčí rozhodnutí, které se týká významné části takzvané Julínkovy reformy.
Zaznamenal jsem, že nová paní ministryně zdravotnictví se přihlásila k odkazu Tomáše Julínka, že v zásadě složila jakýsi slib věrnosti principům a návrhům, se kterými Tomáš Julínek prozatím v této Poslanecké sněmovně neuspěl. Já nevím, jakou politiku vláda v oblasti zdravotnictví bude mít v příštích měsících na mysli, kam vůbec chce směřovat české zdravotnictví. Na nic z toho jsme ještě nedostali odpověď a myslím si, že v kontextu tohoto hlasování máme plné právo, abychom jasný názor vlády na tyto věci slyšeli.
Čili zopakuji otázky, které jsem před malou chvílí položil: Platí plán na převod zdravotních pojišťoven na akciové společnosti, nebo ne? Platí záměr umožnit privatizaci některých zdravotních pojišťoven - ano, nebo ne? Bude vláda pokračovat v transformaci fakultních nemocnic na akciové společnosti - ano, nebo ne?
Poplatky, které v tuto chvíli musíme řešit v Poslanecké sněmovně, jsou sporné i z ústavního hlediska. Myslím si, že o tom tady dnes ještě bude řeč. Cítím za povinnost připomenout, že tuto věc rozhodl Ústavní soud velmi těsnou většinou hlasů. Osm z patnácti ústavních soudců proti sedmi ústavním soudcům potvrdilo ústavnost tohoto systému, resp. nesouhlasilo s tím, aby příslušné pasáže zákona byly zrušeny jako protiústavní. To samo o sobě ukazuje, že téma poplatků není jednoduchá a černobílá záležitost. Samo o sobě to potvrzuje, že jsme jako sociální demokraté měli pravdu, když jsme říkali, že vláda se pohybuje na samé hraně ústavnosti, a dokonce z našeho pohledu že se pohybuje docela přesvědčivě i za hranou ústavního pořádku, který byl v České republice nastolen při vzniku samostatné České republiky.
Já musím říci, že mám vážný problém i s tzv. senátním kompromisem, který zde dnes budeme v první fázi rozhodovat. Především bych chtěl konstatovat, že sociální demokracie si nevšimla, že by tento kompromis byl vyjednán s jejími poslanci nebo s jejími senátory. My tento kompromis vnímáme pouze a zcela jako kompromis mezi senátory ODS a KDU-ČSL Senátu. Tak to prostě je. Není to kompromis, který by byl vyjednáván či uzavřen se senátory či poslanci sociální demokracie.
Myslím, že o senátním návrhu se šíří řada mýtů, které ve skutečnosti neodpovídají jeho obsahu.
***