(11.20 hodin)
(pokračuje Koníček)
Podle těchto ustanovení, pane ministře, stačí, když přijdu na kontaktní místo veřejné správy a sdělím číslo vašeho občanského průkazu a pak zadám PIN nazývaný v zákoně bezpečnostním osobním kódem, který jsem odezřel, když jsme spolu byli na kontaktním místě a vy jste předváděl použití systému. Jak se budete tvářit, když získám všechny vaše údaje, které jsou vedeny v registrech? V návrhu je opravdu, že mi stačí číslo průkazu, ne průkaz samotný.
Proto opakuji - aby bylo možné takovéto mouchy návrhu vychytat, prosím o vrácení výborům k novému projednání.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, to bylo vystoupení pana poslance Vladimíra Koníčka. Nyní je zde přihláška pana kolegy Jiřího Krátkého. Prosím tedy, má slovo.
Poslanec Jiří Krátký: Paní předsedající, dámy a pánové, já se domnívám, že tento zákon je přirozeným vývojem, tak jak řekl zpravodaj, doby, situace a nutnosti řešit. Na druhé straně svému předřečníkovi musím říct - zvykněme si na to, že stát o nás bude vědět úplně všechno. Důvodem mého názoru je to, že když jsem viděl evidenci majetku ve Švýcarsku poprvé v 90. roce, tak vás ubezpečuji, že ten klotový rukáv, který ještě tenkrát psal ručně do těch knih a už tam měl i ten počítač, kam to pomalu převáděl, věděl i počet lžiček v kuchyni. Takže si nedělejme iluze, tento stát se k tomu postupně dopracuje. Jestli s tím souhlasím, nebo nesouhlasím, projevíme se v hlasování. Já se domnívám, že ten vývoj opravdu směřuje tímto směrem. Evidence musí být, věci musejí být jednodušší a musíme být čitelnější. Nedá se svítit. I včetně toho, že bychom měli prokázat nabytí svého majetku v minulosti.
Mám jediný problém, na který chci upozornit. Opravdu nevidím důvod, aby sídlo tohoto úřadu bylo v Praze. Tu dobu kabelové pošty, kdy jsme to strčili do tašek, do kabel a poslali autobusem někam na druhý konec republiky, aby se tam ta data zpracovala, už opravdu máme za sebou. Vytvářet umělou zaměstnanost v Praze taky nemusíme. To, abychom sem dováželi z regionů další schopné lidi, aby tyto úřady obsluhovali, a na regionech to prostě pociťovali jako nedostatek, je hlavní důvod, proč to říkám.
Takže samozřejmě zákon má určité nedostatky, jsou tady pozměňováky, určitě se o tom budeme bavit, ale je to směr, kterému se prostě neubráníme. Hlásím se do podrobné rozpravy s pozměňovacím návrhem.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, registruji vaši přihlášku a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy, která právě probíhá. Není žádná taková přihláška, končím obecnou rozpravu. Pan ministr ještě chtěl vystoupit, takže ještě nekončím obecnou rozpravu. Pan ministr Ivan Langer.
Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolte mi, abych ve stručnosti zareagoval na vystoupení v obecné rozpravě. Já bych chtěl uklidnit pana kolegu Koníčka, že sazeči skutečně nebudou mít problém, protože než budou sázet, tak věřím, že už bude jasné, co bude k sázení potřeba.
Za druhé. Ten problém, o kterém pan kolega Koníček hovořil - a teď se vší vážností - o tom, kdy a kdo se k čemu na základě čeho může dostat, opravdu existuje. Ale uvedu paralelu, kdy toto může nastat v jiném případě. V okamžiku, kdy mi, pane kolego, dáte svůj občanský průkaz, platební kartu a PIN k vaší platební kartě, uvidíte, co se bude dít na vašem osobním kontu. Hypoteticky. Já vím, že mi svůj občanský průkaz, platební kartu a PIN nedáte, přestože jste si jist, že i kdybyste by to dal, tak bych já s vašimi penězi na účtu nic neudělal. Ale úplně stejný problém by mohl nastat jinak, kdybych já poskytl veškeré tyto podklady vám v případě tématu, o kterém my hovoříme. A tak jako vy jste dostatečně prozíravý, přestože mi zcela a absolutně důvěřujete, tak také i já jsem prozíravý, jakkoli vám zcela a absolutně důvěřuji, a takové podklady a takové doklady a takové věci, jako je občanský průkaz, platební kartu a PIN si navzájem nesvěříme, protože to neuděláme ani v případě našich manželek. A velmi dobře víme proč. Jinými slovy to, o čem jste hovořil, skutečně může nastat v okamžiku, kdy se člověk bude chovat tak, jak jsem já popsal, že by se chovat neměl. A logika a přirozenost každého z nás velí, že takováto míra neodpovědnosti - teď hovořím nikoli mezi námi dvěma, ale mezi námi a našimi manželkami - prostě ohrožuje naši existenci a měli bychom si na ni dát pozor. Já věřím, že jsem se dostatečně vypořádal s tím rizikem, na které vy jste upozornil.
Panu poslanci Krátkému bych chtěl říct jen stručnou poznámku k tomu, že stát o nás bude vědět všechno. Problém, se kterým my v tuto chvíli společně bojujeme, je ten, že stát o nás už ví skoro všechno, a přestože to ví, tak pokaždé, když za státem jdeme a něco od něj chceme, tak on to, co o nás ví, chce, abychom mu my doložili. A podstatou celého společného projektu je to, aby v těch vymezených případech na základě konkrétního oprávnění, na základě zmocnění při výkonu určité agendy, stát nás jako své klienty nenutil k tomu, abychom mu dokládali to, co on má a měl by sám si dát dohromady.
To je vše, co jsem v tuto chvíli chtěl říci k obecné rozpravě a chtěl jsem tedy při absolutní vzájemné důvěře, která panuje mezi mnou a panem kolegou Koníčkem, požádat ostatní poslance a poslankyně, aby umožnili projednávání tohoto návrhu dále ve třetím čtení na této schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Nyní ještě v rámci obecné rozpravy se hlásí o slovo pan zpravodaj kolega Jaroslav Krupka.
Poslanec Jaroslav Krupka: Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl také jenom krátce reagovat na pana kolegu Krátkého. Já si cením, že každý se snažíme, lidově řečeno, kopat na svůj region. Já bych se v tuto chvíli nechtěl tomu zpronevěřit a prohlásit, odkud jsem, a proto bych rád viděl sídlo úřadu v těchto místech, ale tím bychom se asi dostali do věčného koloběhu, že bychom nebyli schopni se dohodnout nikdy na ničem. Já jen řeknu, že tento návrh, aby sídlo úřadu bylo v Olomouci, jsme projednávali ve výboru a bohužel neprošel.
Druhá má poznámka je na adresu vystoupení pana kolegy Koníčka. Vážím si jeho otevřenosti. Na druhou stranu i já jsem chtěl být stejně tak otevřený, a proto vědom si toho - a musím trochu nostalgicky zamáčknout slzu - že tato problematika, i když je vážná, bude mít opravdu dopad do celé struktury veřejné správy, je médii opomíjena, tak proto jsem už před koncem minulého roku si dovolil avizovat, že bude zmíněný seminář. Na tomto semináři pan kolega byl. Vlastně jsme tam projednávali tu materii, která je předmětem komplexního návrhu, nebo resp. abych to řekl přesně, jsme ji tam dostali předloženu, takže byl pokus o to, aby byl vytvořen dostatečný prostor ještě předtím, než byla předložena na jednání samotného výboru, kde byla přijata jeho usnesením za základ dalšího projednávání. Myslím si, že v dané chvíli i tím, že jste tento materiál dostali již tištěný, tak jak je stanoveno, v potřebné lhůtě, bylo snad v rámci možností učiněno všechno, aby tato informace tady byla, byť v určitém případě ve zhuštěné, komplexnější formě, ale o to více byla precizněji projednatelná právě proto, že to nebudou čtyři individuální zákony, kdy samozřejmě - a to narážím na tu poznámku souslednosti - nikdy nemůžeme garantovat, že je-li přijat jeden zákon, i když další jsou shodného charakteru, že tam nenabudou pozměňovacími návrhy takové změny, které paradoxně mohou mít zpětný dopad do již odsouhlaseného zákona. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Zeptám se ještě pro pořádek - do obecné rozpravy? Pan poslanec Koníček se ještě hlásí o slovo.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, ano, na semináři jsem byl a na semináři byly představovány návrhy čtyř zákonů. A já jsem se právě zmínil, že o těch čtyřech zákonech se mělo diskutovat 60, popř. 30 dnů. Tím, jak se to udělalo, to znamená byl přijat ve výboru komplexní pozměňovací návrh, tak se tato doba podstatně zkrátila.
A pane ministře, já jsem mluvil o tom, že mi stačí číslo vaše průkazu. Tak je to v tom zákoně napsané. Ne váš průkaz. A to je ten problém, na který jsem upozornil.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ještě další přihláška pana kolegy Krátkého. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
***