(10.50 hodin)
(pokračuje Urban)
Investiční pobídky také měly za záměr podporovat dovoz nových technologií z vyspělých zemí, jako je Evropská unie, Spojené státy, Japonsko. Jsou tady tyto země nejvíce zastoupeny? No jsou. Měly také podporovat dovoz manažerských zkušeností z výše uvedených zemí. Podporovat výstavbu nových výrobních zařízení s ekologicky příznivějšími vlivy, než měly staré průmyslové provozy.
Víte, tyto důvody jsou z hlediska dlouhodobého mnohem důležitější než možná ty krátkodobé z hlediska okamžitého ekonomického přínosu, který se jednoznačně projevil. Ale co je nejdůležitější, on to tady řekl pan poslanec Krátký, velmi stručně, investiční pobídky měly právě změnit velké hospodářské rozdíly mezi jednotlivými regiony, a proto byly stimulovány tak, aby šly do těch míst, kde je největší nezaměstnanost, do míst, kde je nejnižší životní úroveň.
V té debatě jste úplně pominuli multiplikační efekty investičních pobídek. Přece ty subdodávky od malých a od středních právě těm velkým. Tak ti by neměli možnosti rozvíjet své kapacity, ti by neměli možnosti vůbec možná někdy vzniknout.
To, že hospodářská politika sociálně demokratických vlád byla úspěšná, tak díky tomu propad do hlubin hospodářské krize není tak velký, jak by byl, pokud by tady v těch dobách vládla Občanská demokratická strana. Jedině díky tomu, že tady byla velmi zdravá firemní sféra, tak jedině díky tomu ten propad ještě nemusíme nazývat propadem pod nulu, ale můžeme si přát, jak si to dneska přál pan náměstek ministra financí, aby ještě existoval nějaký růst ekonomiky v České republice okolo jednoho procenta.
Jestli má smysl bavit se o investičních pobídkách, tak já odmítám debatu o tom, jestli my jsme tady zavedli montovny a vy sem přinášíte kosmické technologie. To je totiž debata tak pro děti do mateřské školky. Buďte trochu seriózní.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Plachý. Pane poslanče, vy jste chtěl faktickou, nebo normální?
Poslanec Jaroslav Plachý: Původně jsem chtěl faktickou, nedal jste mi slovo, tak teď normální.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Já ale teď musím dát slovo panu premiérovi… Pan premiér počká. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Plachý: Já jsem chtěl reagovat na žádost pana kolegy Krátkého, abych mu dodal alespoň jednu maličkou montovnu, kterou on by tam jako potřeboval. Já se obávám, že experty na montovny jsou tady dva jiní kolegové, je to především můj předřečník pan poslanec Urban a pan poslanec Sobotka. Připomenu mu jeho slavnou průmyslovou zónu Brankovice, která tři roky zarůstala kopřivami. Několikrát jsem musel interpelovat pana ministra Urbana, aby se s ní nakonec něco po dlouhém čekání na investora stalo. Takže to si myslím, že to byla adresa poněkud chybná.
Co se týče zaplacení DPH z nesplacených faktur, mohu vás ujistit, že to bylo všechno podle zákonů, které pevně držela v ruce v té době sociální demokracie. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan premiér Mirek Topolánek. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak už to bývá, debata v rámci tzv. písemných interpelací se samozřejmě odebírá jinými cestičkami než samotná interpelace.
Já se nechci vracet k těm asi čtyřem nebo pěti interpelacím, které už mezitím ztratily svoji platnost, protože mezitím například odpověď na dotaz, proč vláda zdražuje potraviny a proč vláda zdražuje energie, se vyřešil tak trochu sám. Už tehdy jsme argumentovali tím, že je to exogenní vliv, že inflační tlaky přes ceny potravin a přes ceny energií jsou tlaky, které přicházejí zvenčí, a dnes v deflačním vývoji, kdy právě ceny potravin a ceny energií padají dolů i díky vývoji ve světě, to samozřejmě už nekomentujete jako zlepšení, protože za to přece vláda nemůže. V obou případech se jedná o ekonomické faktory, které jsme úplně ovlivnit nemohli, a nemyslím si, že by teď někdo volal, ať už zprava, nebo zleva, abychom něco dělali se spotřební daní a s DPH na paliva a maziva, tak jak jste volali v době, kdy prudce stoupaly ceny benzinu a nafty. Tím chci říct, že skoro by prospělo - a teď to nemyslím nijak zle - kdyby si i někteří bývalí ministři prostudovali učebnici ekonomie pro střední školy. To, že cyklický vývoj - a my v době nástupu jsme to samozřejmě museli vědět stejně jako vy - znamenal určité ochlazení ekonomiky bez vlivů finanční globální krize a bez následných ekonomických problémů, jsme přece věděli.
Jestliže se chlubíte nízkou nezaměstnaností, tak si vzpomeňte, že v dobách vrcholu ekonomického cyklu a konjunktury jste dosahovali nezaměstnanosti osm devět procent, která potom svým způsobem přirozeně, ale taky nejenom přirozeně, díky některým opatřením v rámci tzv. nenáviděného batohu, znamenala daleko větší míru zaměstnanosti, která teď bude zase stoupat, ta nezaměstnanost, právě v důsledku ekonomických problémů, které nás čekají.
K montovnám. V určitém období, a byly to vlády - bylo to myslím za ministra Dlouhého, který byl ve vládě Václava Klause, a nikoli ve vládě Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse či Jiřího Paroubka, se celý proces investičních pobídek začal. Když tady argumentujete tím, jaké příjmy za naše investice plynuly za vašich vlád, tak je třeba počítat s nějakým čtyř- až pětiletým přesahem. To znamená na to, že k nám plynuly přímé zahraniční investice, bylo založeno právě v 90. letech právě celou řadou opatření v rámci transformace, právě řadou opatření v rámci liberalizace apod. Investiční pobídky už dohrály svoji roli, myslím si, že ekonomice, jako je česká, nepomáhají a už ani pomoci nemohou. Musí se přesunout do podpory sofistikovaných technologií, musí se přesunou do podpory jiných, řekl bych, výrobních nebo závodů, které poskytují služby, než tomu bylo koncem 90. let a první polovině minulé dekády.
Chci říci, že vždycky jsme věděli, že koncentrace investičních pobídek do automobilového průmyslu s sebou nese jistá rizika v budoucnosti. Ta se plně projevila v této, řekl bych, ekonomické recesi nebo době ekonomických dopadů globální finanční krize a plně se projevila právě tím, že jednostranná orientace, kdy 237 podniků právě automobilového průmyslu bylo závislých na investičních pobídkách, právě teď dopadá na ekonomiku daleko tíživěji, než kdybychom ty sektory měli více diverzifikované. Nicméně připouštím, že ani vy jste nebyli takoví sociální inženýři, že byste nařizovali investorům, že mají podnikat v jiném sektoru, než je právě automobilový.
To, že 237 podniků dostalo investiční pobídky, a vy dokonce dnes navrhujete, že by měly být opuštěny nebo pozastaveny, řekl bych, podmínky poskytnutí těchto investičních pobídek, což je počet zaměstnanců, následné investice a reinvestice, ukazuje, že ten nástroj chybný je. Jestliže je ekonomika tak jako česká závislá velmi významným způsobem hrubým domácím produktem, podílem exportu na jednom typu průmyslu, který je velmi citlivý na každý výkyv konjunktury, případně recese, tak samozřejmě právě v této oblasti investiční pobídky - a já vám to nevyčítám, protože vy jste to nemohli vědět, to je ta učebnice ekonomie pro střední školy - nemohlo dojít k ničemu jinému, než je tak významný propad v důsledku propadu zahraniční poptávky.
***