(19.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji. Prosím, abyste předal návrh usnesení zpravodaji.
Hlásí se s faktickou paní poslankyně Mallotová, takže jí dávám slovo.
Poslankyně Helena Mallotová: Dámy a pánové, já jsem si vyslechla návrh usnesení od pana kolegy Krilla, a protože se mi zdá lépe formulovaný, stahuji svůj původní návrh usnesení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, děkuji, takže v tuto chvíli jsou pouze dva konkurenční návrhy, návrh výboru a návrh, který zazněl z úst pana poslance Petra Krilla.
Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Exner, připraví se pan poslanec František Laudát.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, jakou máme v současné chvíli situaci. Poslanecká sněmovna svým rozhodnutím přidělila sněmovní tisk 407, Lisabonskou smlouvu, třem výborům k projednání. Do dnešního dne ukončil projednání jediný výbor, výbor pro evropské záležitosti. Zahraniční výbor své jednání neukončil, je uprostřed tohoto jednání, bylo dnes přerušeno a výbor ústavněprávní také jednání nedokončil, má ho přerušeno, schůze nová svolána není. Domnívám se, že u problematiky, která má být schvalována buď referendem, nebo v Poslanecké sněmovně ústavní většinou tří pětin všech poslanců, je na místě, aby jednání výboru v této věci bylo dokončeno.
Za druhé. Poslanecká sněmovna na své 48. schůzi se zabývala problematikou referenda. Propustila poslanecký návrh ústavního zákona o referendu o Lisabonské smlouvě do dalšího jednání, konkrétně nyní do projednání ve výborech a poté do druhého čtení. Jednání v této chvíli rovněž není ukončeno, na což podrobně upozorňoval pan předseda Filip.
Ve svém vystoupení pan místopředseda vlády Bursík mluvil o stále větší podpoře veřejnosti Lisabonské smlouvě. Musím ale říci, že průzkumy veřejného mínění, minimálně pokud jde o schvalování Lisabonské smlouvy v Parlamentu, o to, aby Parlament vyslovil souhlas s ratifikací, nejsou pro zastánce Lisabonské smlouvy nijak povzbudivé. 12. února byla zveřejněna data CVVM, která říkají, že občané si jenom z jedné třetiny myslí, že by měl smlouvu schválit Parlament, a je to jasný rozdíl proti tomu, že celkově si například podle lednového šetření STEMu, kterým se někteří ohánějí, většina našich občanů, 64 %, myslí, že k Lisabonské smlouvě bychom měli přistoupit.
Já se v souvislosti s referendem ptám: Proč se bojí zastánci Lisabonské smlouvy referenda, jestliže v průzkumech skoro dvě třetiny občanů by případně hlasovali pro Lisabonskou smlouvu?
Za třetí. Zahraniční výbor na základě v podstatě podnětu Ústavního soudu České republiky požádal ústavněprávní výbor, aby se pokusil ve spolupráci s legislativním odborem Poslanecké sněmovny vyřešit problematiku takzvaného vázaného mandátu. Velice vítám, že se podařilo najít shodné řešení uvnitř Poslanecké sněmovny, a že pokud je mi známo, všechny poslanecké kluby v Poslanecké sněmovně podporují navržené řešení změny jednacího řádu tak, aby tato problematika byla prostřednictvím jednacího řádu Poslanecké sněmovny a symetricky podobnou změnou jednacího řádu Senátu ošetřena.
V jaké však ale jsme tady situaci? V současné chvíli skupina poslanců podepsala návrh příslušného zákona, který by měnil jednací řády. Pro další jednání má nyní vláda k dispozici 30 dnů na své vyjádření, a i když případně bude použito jednání podle § 90 odst. 2, kdy by bylo možné změnu jednacích řádů přijmout už v rámci prvního čtení, máme před sebou minimálně lhůtu zhruba jednoho měsíce, dokdy se podaří, aby taková změna byla projednána. Tato změna by podle názoru Ústavního soudu měla doprovázet ratifikaci Lisabonské smlouvy a domnívám se, že je na místě, aby tato změna byla přijata na stejné schůzi nebo ve stejné době, jako bude vysloven v Poslanecké sněmovně souhlas s ratifikací. A to se nevyjadřuji ještě k tomu, že samozřejmě, i když předběžně bylo dosaženo dohody se Senátem, nebylo dosaženo dohody se Senátem jako celkem, ale jenom s těmi, kteří za něj jednali. A záleží na Senátu, jestli vysloví o tomto návrhu zákona shodné usnesení jako Poslanecká sněmovna, aby mohl platit.
Za velmi důležitý problém pokládám problematiku Listiny základních práv Evropské unie. Debatovali jsme již dvakrát v zahraničním výboru a jednou tady na plénu Poslanecké sněmovny o právním statutu Listiny základních práv Evropské unie, o které se zmiňuje článek 6 Lisabonské smlouvy, respektive Smlouvy o Evropské unii, nově, kde tato listina má jakoby mimoděk vstoupit v platnost a být právně závazná pro unii i pro členské země.
Právě přednesené usnesení, které navrhl na základě podnětu paní poslankyně Mallotové výbor pro evropské záležitosti, anebo nyní modifikoval pan poslanec Krill, hovoří výslovně o tom, že Sněmovna prohlašuje, že ustanovení Listiny základních práv Evropské unie jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Evropské unie a dále členským státům, tedy i nám, výhradně pokud uplatňují právo Evropské unie. Souhlasím s tou výhradou, ale podstatné je, že tato Listina základních práv je tedy určena členským státům, pokud jde o vztahy, právo Evropské unie.
Právo Evropské unie je, jak známo, velmi široké. Mluvíme o tom, že v současné době až 80 % práva České republiky je buď převzato, nebo ovlivněno právem Evropské unie. Proto je nutné si vyjasnit, jaký je právní statut Listiny základních práv Evropské unie.
Listinu základních práv Evropské unie nepodepsal žádný představitel České republiky. Podepsali ji tři představitelé orgánů Evropské unie, předseda Evropské rady, předseda Evropského parlamentu a předseda Evropské komise. Z čeho můžeme odvodit legitimitu použití této Listiny základních práv pro Českou republiku, jestliže zatím nemáme tuto listinu do našeho práva žádným způsobem přenesenou? Přenést ji do našeho práva nepřímo prostřednictvím článku 6 Lisabonské smlouvy je záležitost, která by byla v tomto rozsahu učiněna takovýmto způsobem poprvé, a domnívám se, že neodpovídá ústavnímu pořádku České republiky, protože tady máme článek 10a Ústavy České republiky, který hovoří o tom, jak se zachází se smlouvami, které se týkají lidských práv.
***