(18.30 hodin)
(pokračuje Bursík)
Dalším nejčastěji používaným argumentem, který byl a je využíván, je argument, že bychom měli počkat na Irsko. To je směšné. Stejní lidé, kteří vystupují na obranu naší suverenity, požadují, abychom hlasovali teprve poté, kdy se rozhodne jiná země. Co by si asi ochránci naší suverenity počali v situaci, kdyby smlouva nevešla v platnost kvůli rozhodnutí jiného členského státu? Nic z nás přece nemůže sejmout povinnost rozhodnout se samostatně a hlasovat o smlouvě.
Bylo také navrženo, abychom hlasovali v referendu. Ti, kteří předložili tento návrh, tvrdí, že je to nezbytné kvůli údajným radikálním změnám ve smlouvě, a to přesto, že Ústavní soud potvrdil, že tomu tak není. K tomu je potřebné říci, že občané již podpořili základní uspořádání Evropské unie v referendu. Mimochodem, výsledek referenda měl větší podporu veřejnosti než ústava, prezident nebo jakákoli vláda zvolená po roce 1992.
A objevuje se další řada výhrad. Odpůrci Evropské unie se snaží najít nové cesty útočení na smlouvu. Ty zahrnují i tak divoké nápady, že například smlouva naruší platnost Benešových dekretů, či neupřímný požadavek stejných ústupků, jako byly dány Irsku. Aby bylo jasno, všechna ujištění, která žádalo Irsko, váží na výklad smlouvy a platí shodně pro všechny členské státy.
Během minulých třinácti měsíců každý z předložených důvodů zdržení selhal. Čím se prodlužuje zdržování, a to je zajímavé, čím extrémnější argumenty proti smlouvě jsou užívány, tím získává smlouva větší podporu veřejnosti. Veřejnost je zjevně znechucena způsobem, kterým euroskeptici argumentují a zkreslují image této země a plýtvají naším časem. Zdržování zašlo příliš daleko a musí skončit.
Mezitím Strana zelených, jejímž jsem předsedou, tvrdě odmítala argumenty proti ratifikaci. Podporujeme Lisabonskou smlouvu kvůli pozitivním opatřením, která přináší. Strana zelených věří, že jedinou cestou, jak může naše země odpovědět na velké ekonomické, politické i environmentální výzvy současnosti, je spolupracovat pozitivně v rámci Evropské unie. Také věříme v to, že Evropská unie potřebuje rozšířit společnou agendu právě proto, aby mohla čelit některým z největších politických a environmentálních témat, která jsou den ze dne naléhavější. Jedním velkým příkladem je energetika, na kterou má Evropská unie zatím jen malý vliv, protože má v této oblasti omezené pravomoci. A smlouva se dotýká tohoto problému.
Každý, kdo je v současné době zapojen do českého předsednictví v Radě, ví, že dnešní procedury jsou nepraktické a koordinace je obtížná. Potřeba reformy je zřejmá a dosažená rovnováha ve smlouvě je přiměřená a rozumná. Každá organizace, chce-li být efektivní, se potřebuje vyvíjet a reformovat. A to je právě to, co je jádrem Lisabonské smlouvy. Ano, jde o komplikovanou smlouvu, a to z jednoho prostého důvodu. Nastavuje velký detail v ochraně národních zájmů a brání nezamýšlenému růstu moci. Lisabonská smlouva je spravedlivě vybalancována. Není revolucí, ale důležitou evolucí struktur a fungování nejúspěšnější multinárodní organizace v lidské historii.
Přišel čas zastavit oddalovací taktiku, přišel čas respektovat mandát veřejnosti, která si přeje, abychom byli pozitivními členy Evropské unie. Přišel čas ukončit plýtvání časem, který bychom měli lépe využít na řešení urgentních velkých témat.
Strana zelených bude s radostí hlasovat pro Lisabonskou smlouvu a pro Českou republiku jako pozitivního a konstruktivního člena Evropské unie.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Nyní se s procedurálním návrhem přihlásil předseda klubu ČSSD Bohuslav Sobotka. Děkuji místopředsedovi vlády a ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi za jeho vystoupení. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já bych chtěl navrhnout pouze procedurální návrh, aby se Poslanecká sněmovna usnesla, že budeme moci hlasovat v této věci i po 19. hodině. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O tomto návrhu rozhodneme hned. Já vás odhlásím a poprosím o novou registraci.
Dámy a pánové, v hlasování, které za chviličku zahájím, rozhodneme o tom, že budeme jednat i hlasovat po 19. hodině. Jste připraveni k hlasování? Zdá se, že ano.
Zahajuji hlasování, které má pořadové číslo 7. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování končí. Z přítomných 185 bylo 126 pro, 23 proti, takže tento návrh byl přijat.
Dámy a pánové, dostáváme se do takové zvláštní situace, kdy je několik přihlášených a několik uplatňuje také přednostní právo. Původně, když se s přednostním právem přihlásil pan ministr Cyril Svoboda a pan poslanec Pavel Severa, jsem se jich tázal, zdali jim nevadí, když budou vystupovat až po panu Paroubkovi a po panu Miroslavu Svobodovi. Oni říkali, že nikolivěk. Jenže mezitím se přihlásil s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek a nyní se hlásí pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik, takže se musíme rozhodnout, jak budeme pokračovat dále. Já se musím zeptat těch, kteří se hlásili - dobře, pan místopředseda Zaorálek se vzdává přednostního práva a já se dívám na - (dívá se na pana poslance Severu) čili umožníte panu předsedovi Kováčikovi, aby vystoupil teď. Dobře. Děkuji za velkorysost těm, kteří mají přednostní právo.
Vystoupí pan poslanec Pavel Kováčik. Pak má vystoupit pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Pavel Kováčik: I já děkuji, pane předsedající, paní a pánové, za velkorysost. Zato vás příliš dlouho nezdržím, protože rovněž i já chci, aby to tady, jak se říká, odsýpalo, ale musím reagovat několika málo poznámkami na projev pana předsedy Bursíka.
Kdo se cítí, ten se vtípí. My jsme se cítili a vtípili, že ony připomínky k referendu patří na naši hlavu, tedy na hlavu klubu KSČM. Já ale prvně musím říci, že odmítáme naše zaškatulkování do řady těch, kteří odmítají Evropskou unii. Není to pravda, my nejsme euroskeptici, my jsme pouze eurorealisté a v našem programu stojí, že evropskou integraci chápeme jako objektivní proces. Stačí.
Co se týká onoho referenda, já si dovolím připomenout, že klub KSČM skutečně navrhl, aby před hlasováním o Lisabonské smlouvě byl prvně projednán náš návrh zákona o referendu k Lisabonské smlouvě. My si myslíme, a na tom setrváváme,že referendum je ten nástroj přímé demokracie, který právě v tomto případě je třeba využít. Ano, fakta jsou jedna, a mezi tato fakta, tedy naše fakta, patří i to, že změny této smlouvy, která byla přijata referendem, si zasluhují referendum také. O to více se divíme, že Strana zelených, která se mimo jiné i tím, že slibovala občanům více přímé demokracie, tomuto přístupu brání.
***