(16.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Chtěli jsme, aby nám česká vláda odpověděla na otázku: Co říkáte na to, že dnes afghánská vláda, kterou tam de facto držíme, jedná s Talibanem, jedná v Mekce pod egidou saúdskoarabského krále. Ti, pro které bojujeme, tak se s nimi zároveň jedná! Jaké je naše politické stanovisko k tomu? V televizi jsme viděli generálního tajemníka NATO Scheffera, který řekl na tuto otázku, že ji nebude komentovat, že je to vláda suverénního státu a ať si dělá, co chce. Není to pravda, žádná suverénní vláda to není, to všichni víme. Tak se na to odpovědět nedá! Tady jsme se měli bavit, co si o tom myslíme.
Jaká je perspektiva? Posíláme tam vojáky. Do této chvíle jsme měli nejvíce vojáků v Kosovu. Chápal jsem to, protože Balkán je naše priorita. Teď najednou dochází k tomu, že jestliže by se odhlasovalo to, co nám vláda dala, tak největší kontingent českých vojáků bude v Afghánistánu. To je naše strategie do budoucna? Budeme tady za rok schvalovat ještě větší počet vojáků v Afghánistánu?
Musím připomenout, že v roce 2009 má ČR postavit zhruba 1800 až 1900 vojáků v Euro Battle Group. To je závazek, který jsme na sebe vzali. Podle nových informací, které mám, je vážná hrozba, že budeme muset tyto vojáky poslat do Konga. Vím, že bychom se tomu třeba rádi vyhnuli, ale může být situace, že se nás nikdo nebude ptát. Potřeba tady bude. Máme závazek, že Euro Battle Group musíme postavit - a kde vojáky vezmeme? Posíláme 1368 vojáků do zahraničních misí. Je to za hranou našich možností.
Zvyšujeme počet vojáků v Afghánistánu, stává se to naší strategickou prioritou. Ptám se, jestli jsme si toto někde řekli, jestli byla debata, kde bychom si řekli, že Afghánistán bude bezpečnostní prioritou České republiky. Slyšel jsem pana Schwarzenberga, který řekl v médiích, že je to výsostný bezpečnostní zájem České republiky, že musíme zvyšovat počet vojáků v Afghánistánu. Pro mne toto jasné není. Dnes děláme vojenské strážení největšího drogového kartelu na světě, který zásobuje 93 procenty výroby opia ve světě. Nejsme schopni tomu zabránit. Toto je nejvyšší bezpečnostní zájem, abychom u toho asistovali? Prezident Bush nedávno navštívil Kábul a řekl tam, že je to konflikt, který bude trvat ještě velmi dlouho. Je to 15 až 20 let? Na jak dlouho bude toto naše první strategická priorita?
To jsou věci, o kterých se mělo v Parlamentu mluvit. V květnu jsme mluvili o tom, že je to vážná věc a že není možné příště přijít a jen tak říci, že dáváme dalších 200 vojáků, protože jsme se tak rozhodli.
Kladu jednoduchou otázku: Když je to tak zásadní věc, myslíte si, že se to podařilo odpovídajícím způsobem projednat v našich výborech? Zajímal jsem se o to, jak se to ve výborech projednalo, mluvil jsem s poslanci. Měsíc předtím, než to šlo do vlády, na výbor obrany nepřišla ani paní ministryně, ani náměstek. Tato zásadní věc se na výboru vůbec neprobírala. V květnu jsme požadovali, pokud vláda něco tak zásadního přinese, abychom se o těchto otázkách bavili předtím, než se rozhodneme, že Afghánistán bude do budoucna naší prioritou. Mám vážné pochyby o tom, že je to dobré pro Českou republiku, takto zvedat tento rozsah. Dnes se ukazuje, že se bude muset mluvit o politickém řešení, do kterého budou muset být zahrnuti i další účastníci v regionu. Než se toto rozhodne, nezvyšujme počet vojáků v Afghánistánu. To je názor, který bychom v debatě hájili, pokud bychom dostali šanci ho vytvářet.
Nikdy nám nešlo o to, jednostranně stahovat vojáky z Afghánistánu. Jsme si vědomi toho, že je to závazek, který je třeba držet, není možné z něj rychle odejít, ale pokládám za nepřípustné, že se bez odpovídající debaty najednou přišlo s navýšením o 200 vojáků, přičemž nebyly zodpovězeny základní otázky, především co je politický cíl v této chvíli v situaci, ve které je těžké se vyznat, ve které je obecně známo a jasné, že čistě vojáci řešení v Afghánistánu nejsou schopni přinést.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: S přednostním právem se hlásí ministr Cyril Svoboda. Prosím, pane ministře.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, chci tady upozornit na skutečnost, že když jsme se bavili o radarech, tak jsme slyšeli, že naše politika musí být výrazně alianční, že se máme angažovat tam, kde se angažuje aliance, a pokud možno v dohodě s aliančními partnery. Pokud jde o ISAF, je to angažovanost ryze alianční, participuje na ní mnoho nealiančních zemí, a podle mého názoru bez širší dohody nelze dělat jednostranné kroky. Dohoda, že zůstaneme a že mírně navýšíme, je dohoda příspěvku k řešení. Samozřejmě je třeba i politické řešení, ale všechno to, čím se tady zapřísaháme, je jen domácí bitva, ve které chceme být populární u domácího obyvatelstva.
Naše odpovědnost je přispět k řešení. Řešení v Afghánistánu bude velmi dlouhé, velmi komplikované a máme vydržet s nervy a jako alianční partneři. Jde také o to, abychom měli pověst země, na kterou je spolehnutí, že když se na něčem dohodne v alianci, že to také dodrží, ne že to vezmeme všechno zpátky jen proto, že je to málo populární. Toto je odpovědná politika, která vede k tomu, že máme být spojenci, na které je spolehnutí. Proto tento návrh podporuji. Je to dohodnuto v rámci aliance a všichni, kteří se zaštiťují aliancí, by tomu měli říci ano, protože se na tomto aliance shodla.(Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane ministře. Nyní je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek, po něm je přihlášen pan kolega Václav Exner.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, k tématu vyslání našich vojenských misí do Afghánistánu jsem zaznamenal mnoho reakcí a média skloňovala slova jako kšeft, handl apod. Opravdu roztomilá slova pro hledání politického kompromisu.
Ponechám vojenské detaily na ostatních členech našeho klubu poslanců, koneckonců si myslím, že Luboš Zaorálek se tady řadě aspektů věnoval, ale rád bych zaujal politické stanovisko, což mi jako předsedovi politické strany asi nejvíce přísluší.
České sociální demokracii nemůže nikdo z koaličních poslanců a spravedlivě ani nikdo z médií vytýkat, že máme závažné problémy prodloužení této mise podpořit. Upozornili jsme na to již při posledním projednávání této tematiky v květnu tohoto roku a zcela nezpochybnitelně jsem tehdy vládu varoval, že to byla naše poslední podpora, ne podpora politického klubu, ale několika našich poslanců, kteří takto hlasovali. Byl to jakýsi bianco šek.
Přiznávám, že už mi dochází trpělivost. Tato vláda je menšinová, nepřejeme si nic jiného, než aby zítra odešla. Každý den prodloužení její existence je utrpením pro ni, pro nás, pro občany této země. Je hazardem, přichází-li do Poslanecké sněmovny s návrhy, pro které nemá zajištěné hlasy. Slyšíme-li ještě, že se chce pokusit vládnout do konce svého volebního období, zdá se mi to jako z říše nejhorších snů. Tato vláda nemá v Poslanecké sněmovně plnohodnotnou podporu. Ať se podle toho chová!
Druhým, nepochybně závažnějším bodem je politický rozměr konfliktu v Afghánistánu. Je fatální chybou se zabývat pouze vojensko-technickými detaily. Tím zaniká podstata problému.
***