(16.40 hodin)
(pokračuje Novotný)
Vážení kolegové, já jsem byl některými z vás označen za fanatika. Není tomu tak. Já si vážím sociální demokracie a myslím to naprosto vážně. Skoro jsem řekl upřímně, ale toto slovo se podařilo vašim předchůdcům natolik zprofanovat, že ho už nemůžu použít. Já jsem pravičák tělem i duší. Přesto dovedu pochopit a vážit si lidí, kteří po roce 1989 znovu zakládali sociální demokracii na těch principech a ideálech, které už platí od 19. století. A nemusím s těmito ideály souhlasit, ale mohu si vás vážit. A já věřím, že právě vy, ke kterým teď hovořím, si vzpomenete na to, že v názvu vaší strany je i slovo demokratická, a že na to budete myslet v okamžiku, kdy budete hlasovat. A pro vás, kteří pro to hlasovat nechcete, bych chtěl připomenout: Komu to prosím nandáte? Vládě Mirka Topolánka? Nemáte spíše pocit, že to nandáte našim vojákům a své vlastní zemi?
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Zbyňkovi Novotnému. Nyní s přednostním právem… Faktická poznámka - pan předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik, poté mimořádná přihláška místopředsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka.
Poslanec Pavel Kováčik: Tak je to třeba, tak to ma byt. To jsem slyšel z úst předřečníka, pravda, v jiných souvislostech, ale ta atmosféra, to zaujetí pro věc bylo úplně stejné. Já se nechci dožít toho, aby se této z této krásné země a z této krásné Evropy stalo válčiště. Proto nepodporuji ani mise, ale ani radar!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní má s přednostním právem možnost vystoupit místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jsem jenom chtěl reagovat na vystoupení pana poslance Novotného. Chtěl jsem ho upozornit jenom na několik věcí.
První je, že on tady řekl, že to podle něho ustupování v Afghánistánu znamená, že ustupujeme zároveň Rusku nebo vytváříme prostor pro nějakou ruskou expanzi. Já bych chtěl nejen jeho, ale i vás upozornit, že před několika dny byla uvolněna velmi zajímavá zpráva. Bylo řečeno, že Rusko souhlasilo, a to je historická věc, s transportem zbraní a materiálu pro německé vojáky v Afghánistánu. Je to poprvé v historii, co došlo k něčemu takovému, že takováto dohoda mezi Ruskem a německým kontingentem v Afghánistánu byla učiněna. Je třeba na to upozornit, protože něco podobného se opravdu ještě nikdy nestalo. A celá věc jenom potvrzuje to, co už bylo řečeno mnohokrát, že náš zájem je v případě Afghánistánu velmi blízký zájmu Ruska, a dokonce to vypadá, že spolupráce v této oblasti do budoucna vůbec není vyloučena. Událost, která se týká německých zbraní v Rusku, ta je ukázkou této budoucnosti, která nás čeká. Tak bychom neměli být zaslepeni, když se snažíme pochopit situaci.
A já bych chtěl upozornit na něco - pan poslanec přede mnou tady řekl, že se tady rozhořela debata, jaká tady ještě nebyla. To je pro mě docela důležité. Já bych chtěl upozornit, že při posledním projednávání v květnu se přece tady už vedla debata o Afghánistánu, o velikosti našeho kontingentu a budoucnosti kontingentu. Debata byla taková, že tady zaznělo z úst mých, a pokud si dobře vzpomínám, také z úst Jiřího Paroubka, že my už nebudeme rozhodovat o naší účasti v Afghánistánu takovým způsobem, jako se to dělo v květnu, totiž že jsme nedostali informace a představu Ministerstva obrany a vlády o naší budoucnosti v této oblasti, především proto, protože bylo už v květnu zřejmé, že situace v Afghánistánu se komplikuje a že jsme už tehdy měli celou řadu informací, že v Afghánistánu není možné pouze vojáky a čistě vojensky se dobrat k řešení. A my jsme chtěli, aby ČR se angažovala také v hledání politického řešení a nějakého aranžmá, které dá naší účasti vojáků v Afghánistánu smysl.
A podívejte se, co se od té doby změnilo. Podívejte se na čerstvé informace, které v těchto dnech docházejí dokonce ze Spojených států amerických, které vám tady mohu přečíst, ty, kde se dneska vede v Americe spor, jestli je pravdivá ona informace, která přišla z institutu, jehož název vám teď asi z hlavy nebudu schopen říci, a která říká, že 72 % území Afghánistánu je dneska pod kontrolou Talibanu. To je oproti loňskému roku posun od 54 % na 72 %, takže situace se vážně zhoršuje! Dovídáte se, dokonce i vy, co jste tam byli, a mluvil jsem s účastníky této cesty, mi řekli, že tentokrát už se Taliban na zimu nehodlá stahovat z prostoru velkých měst, bude je dále obléhat. Prostě je tak sebevědomý, jako nikdy nebyl. A máte dneska analýzy, které říkají, že vojenské akce v Afghánistánu vedou k tomu, že radikální islamisté se shromažďují v Pákistánu, dokonce dochází k tomu, že si tam dneska budují tábory v rozsahu, který byl v minulosti ještě nedávné nevídaný. A dochází k tomu, že se destabilizuje situace v jaderném Pákistánu.
Chápete, řešení situace v Afghánistánu vytváří, zdá se, problém, který dokonce je ještě větší, než byl samotný Afghánistán! Víte, ta otázka je, jestli naši vojáci v Afghánistánu jsou schopni dnes situací významně pohnout. Četl jsem rozhovor s novým prezidentem Obamou, který je pár dní starý, ve kterém říká, že uvažuje o vyslání speciálního velvyslance do tohoto prostoru, protože je zřejmé, že tento problém se musí řešit jako problém minimálně Indie, Pákistánu, Afghánistánu, jako regionální problém, který překračuje hranice samotného Afghánistánu. Názor, který jsem už citoval, že čistě vojáci dneska nejsou schopni se situací pohnout, ten je snad dokonce všeobecně uznáván.
Máme tam něco přes 50 tis. vojáků. Když se říká, že jestli chcete vojensky kontrolovat stát, tak musíte mít na 30 obyvatel jednoho vojáka, tak to vychází na kontingent až 600 tisíc vojáků, které bychom tam měli mít. 600 tisíc! Máme tam přes 50 tisíc. Představa, že bychom tam přisunuli takové množství vojáků, je dneska iluze! Chápete? My jsme už v květnu říkali, že je třeba hledat politické řešení. Není možné jenom tak zvedat počty vojáků. Chtěli jsme, aby se v tom Česká republika angažovala.
To další, co jsme chtěli, chtěli jsme informace o tom, jak mise, které tam jsou, jak jsou efektivní, jestli to, co dělají, jestli to má šanci přežít, jestli je to udržitelné. My tam možná stavíme školy, ale zároveň se dozvídáte, že Taliban dneska ničí školy na jihu a východě země, že zakazuje rodinám posílat děvčata do škol. A je v tom daleko výkonnější, daleko úspěšnější! To, co mi připadá nesmírně vážné, je, že my tam dneska de facto naší přítomností držíme de facto loutkovou vládu, která je dneska zabetonována někde ve středu - doslova zabetonována, za betonem a kryty ve středu Kábulu - protože situace v samotném Kábulu se zhoršila po velkém výbuchu, co byl tuším v červenci, indická ambasáda, kde bylo 50 mrtvých a 150 zraněných, tak dokonce už sám Kábul není možné pokládat za bezpečné místo. A podle toho vypadá to, jak je zabezpečena americká ambasáda, velení a samotná vláda Afghánistánu. Jako by se stále zužoval prostor, na kterém se lze pohybovat. Taková je bohužel situace, která tam dnes je!
93 procent opia, které je dnes ve světě, se produkuje v Afghánistánu. 93 procent! Já jsem viděl v posledních dnech veliký seznam příbuzných rodiny pana premiéra Karzáího, kteří sice si možná přisvojili funkce bojovníků proti narkomafii, ale ve skutečnosti, jak se ukazuje, jsou na ni přímo napojeni. Dokonce v tomto týdnu v zahraničním tisku můžete číst výzvy, že takhle to prostě dál nejde. Nemůžeme podporovat vládu, která přímo podporuje narkomafii, a je to prostě doloženo celou řadou informací od tajných služeb apod. Nemůžeme prostě přihlížet k tomu, že dokonce z Pákistánu dneska dochází k takové podpoře afghánského Talibanu apod. To znamená je tam celá řada věcí, které činí situaci obtížně řešitelnou.
Četl jsem nedávno návrh, že jediné řešení bude v tom, že Rada bezpečnosti vytvoří pracovní komisi složenou ze stálých členů Rady bezpečnosti, ze zástupce Saúdské Arábie, zástupce NATO a že se bude řešit speciálně problém Indie a Pákistánu, bez kterého se v Afghánistánu nehneme! Je třeba do toho zahrnout Írán, Čínu a Rusko. To jsou návrhy, které dnes zaznívají.
***