(17.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Jestliže se dnes sociální demokracii vytýká změna postoje ke konfliktu v Afghánistánu, pak musím v jistém smyslu - ale jenom v jistém smyslu - přisvědčit. Zásadně se totiž změnily politické podmínky naší vojenské angažovanosti. Oproti počátku této vojenské akce postrádáme to základní, to jest dostatek legitimity. Soustřeďujeme se na to, jaké zbraně, jakou výstroj dodáváme, a zcela ignorujeme, že prezident Karzáí vysílá zcela jasné a nezpochybnitelné výzvy k odchodu vojsk NATO. Že vyhlašuje potřebu dohodnout se s Talibanem a že - a to je nejhorší - Taliban posiluje nejen vojensky, ale znovu získává díky neschopnosti intervenčních vojsk výraznou podporu obyvatelstva. Nepodařilo se nám, a myslím tím všem intervenujícím vojskům, získat podporu řadových Afghánců. My jsme nezískali nejen srdce, ale my jsme nezískali ani rozum. Dívají se na nás jako na vetřelce, ano, jako na okupanty. Korupce roste a největší drogová dílna světa se rozvíjí za asistence vojenské podpory spojenců.
Už v květnu jsem ve svém vystoupení použil některé výrazové prostředky velkých politiků minulosti. Použiji dva citáty. Jeden je Napoleonův. I když byl úspěšným válečníkem, tak říkal, že na bodácích se nedá dlouho sedět. A pak ještě jednoho velkého francouzského politika: Národy nemilují ozbrojené misionáře.
Tato vládní reprezentace zcela zapomíná na to, že můžeme vojensky pomáhat jen tam, kde je tato pomoc skutečně žádána. Obyvatelstvem vítána a místní politickou reprezentací podporována. Nic z toho dnes není pravdou. Mě děsí mediální záběry, ve kterých jsou mimo jiné též naše vojska sledována jako záběry z akčních filmů.
Mimochodem, chtěl bych upozornit paní ministryni obrany, aby poučila své generály, že rozhodnutí o tom, zda se máme, či nemáme vojensky angažovat, jim zcela nepochybně nepřísluší. To je politické rozhodnutí. Náčelník generálního štábu by se měl především soustředit na to, aby byly vojenské zakázky prováděny bez korupce a aby byl připraven realizovat kroky, které budou politicky rozhodnuty. Nežijeme již v době, kdy generálové rozhodovali za civilisty.
Protože jde o mimořádně významné zahraničněpolitické rozhodnutí, pokládám za nezbytné, aby předseda vlády jasně přislíbil, že otázka dalšího smyslu a perspektivy afghánské operace bude jako závažný politický problém vznesena na nejbližším zasedání představitelů NATO, a trváme na tom, aby byly tlumočeny naše zásadní pochybnosti, i kdyby je vláda nesdílela.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda hazarduje s lidskými životy našich vojáků, ač ví, že sama nemůže získat ústavně požadovanou podporu. Spoléhá na vydírání obavami ze ztrát na lidských životech a na mediální tlak. Myslím, že občané jsou k těmto trikům již imunní.
Dámy a pánové, sociální demokracie bude vždy hájit zájmy naší země a zájmy našich občanů a bude jednat v každém případě s plnou odpovědností!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Jiří Paroubek. Nyní prosím o slovo pana kolegu Václava Exnera, po něm je přihlášen pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové. Skoro už se nechce uvádět nějaké další argumenty k tomu, že politika, která je založena na vysílání vojenských misí, je chybná, a to prakticky ve všech místech, kde je uplatňována. Já se chci zastavit na chvíli na výsledcích toho, co tyto vojenské akce přinesly.
Nejdřív se podívejme na důvodovou zprávu, kterou nám předložila vláda v tisku 641. Pokud tam jde o Kosovo, hovoří se o tom, že bezpečnostní situace v Kosovu je mírně napjatá. Hovoří se o tom, že bezpečnostní situaci v provincii komplikuje i neutěšená ekonomická a sociální situace, velká míra celospolečenské kriminality, zejména organizovaný zločin, a tady se specifikuje obchod se zbraněmi, lidmi a lidskými orgány a drogami a značné množství nelegálně držených zbraní. Vláda nám sděluje, že v Kosovu se ne v minulosti v době bombardování nebo po něm, ale nyní obchoduje s lidskými orgány, a to tam prosím je vojenské řešení, které trvá už desátý rok! Je tam nejen KFOR, ale je tam také mise OSN a nyní také mise EU. Výsledek, který se za deset let podařilo dosáhnout, je však žalostný.
Podívejme se na Afghánistán. Vojenskopolitická scéna v Afghánistánu se vyostřuje, sděluje nám vláda. Pětiletý plán stabilizace Afghánistánu vypracovaný společně afghánskou vládou a mezinárodním společenstvím se daří implementovat jen obtížně. Tomu já rozumím, že snad částečně. Spíše se nedaří. A to mimo jiné také vlivem nepříznivé bezpečnostní situace. Problémem také zůstává značná míra korupce a otázka výroby a distribuce drog, jak o tom už byla řeč. V dalším odstavci vláda sděluje, že bezpečnostní situaci v Afghánistánu lze hodnotit jako trvale rizikovou. K největším hrozbám patří kromě působení Talibanu a dalších opozičních militantních sil včetně Al-Káidy také organizovaný zločin spojený s výrobou a distribucí drog. Negativní úlohu sehrává nedostatečný výkon státní správy na regionální úrovni a korupce. Zásadní vliv na bezpečnostní a následně i politický vývoj v Afghánistánu má Pákistán, jehož nová vláda uzavírá k nevoli mezinárodního společenství příměří s kmenovými vůdci na tzv. federálně spravovaných kmenových územích a na afghánsko-pákistánském pomezí v Pákistánu. Za první polovinu roku 2008 došlo k nárůstu počtu zaznamenaných útoků.
Pokud jde o provinční rekonstrukční tým v Pole Alam, kde se angažuje Česká republika, zdá se, že už nestačí poměr 200 vojáků na 9 civilistů, kteří jsou v tomto provinčním rekonstrukčním týmu. V roce 2009 se navrhuje, aby poměr byl 330:9 a dalších 120 vojáků má nepřímo z vrtulníkové základny s vrtulníky Mi-171Š v základně Šaran podporovat také náš provinční rekonstrukční tým.
Celkově v sedmi různých způsobech aktivit našich vojáků v Afghánistánu máme utratit více než 2 miliardy korun. To je do očí bijící proti tomu, že ministerstvo nyní jako poměrně velmi důležitou akci chce podpořit ze svého rozpočtu projekty QIP, tzv. projekty krátkodobé iniciativy, a to pro příští rok ve výši 2 milionů korun. Na takovéto projekty tedy máme vyčleněno jedno promile nákladů, které utrácíme v Afghánistánu.
Já jsem si připravil pár příkladů toho, jak v letošní letní sezóně probíhala situace v Afghánistánu a v souvislosti s tím. Tak 17. června Taliban obsadil sedm vesnic v Kandaháru. Současně v této oblasti uteklo z věznic přibližně tisíc vojáků.
***