(16.30 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Je-li o tom přesvědčena, v tom případě musím konstatovat, že efektivita jednání a to, že jsme dnes v bodě nula, jenom potvrzuje, že se vláda prostě nesnažila dost. Spoléhala na jakýsi automatismus, který v minulých letech znamenal, že vládní návrh nakonec vždycky projde. Jistě si mnozí z vás pamatujete, jak kdysi opoziční ODS kritizovala například velký počet misí, ale nakonec pro tehdy vládní návrh předkládaný sociálními demokraty zvedli ruku. Obdobně zase dnešní opoziční ČSSD ústy svých nejvyšších představitelů odmítala podpořit neperspektivní mise, aby je vzápětí po opakovaném hlasování stejně umožnila. To nebylo tak dávno a jistě si na to živě vzpomínáte. Tehdy to bylo snad 12 hlasů. Nevím, co za to dostali sociální demokraté, a nevím, kolik jich bude dnes. A nevím, zač to bude.
Koalice stále ještě, zdá se, nemá jednotu 101 potřebného hlasu. Nikdo ze zasvěcených stále ale ještě nevěří tomu, že by se tentokrát nějaké řešení nenašlo. Především zapojení našich vojáků v tak riskantní misi, jakou je Trvalá svoboda, a představa, že by po 1. lednu zůstali v Afghánistánu bez jakéhokoliv mandátu, musela náčelníkovi generálního štábu, ale předpokládám, že nejenom jemu, způsobit mnohé bezesné noci.
Premiér hovoří sportovní hantýrkou o remíze pro koalici i opozici, pokud mise projdou. Remíza - ale za jakou cenu? Co za to? V kuloárech se spekuluje, že letos to prý bude naposled. Příště už prý mise v tak velkém rozsahu nebudou. Těm, kteří by chtěli uvěřit, doporučuji seznámit se s dokumenty Vojenská strategie České republiky a Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany a bude vám naprosto jasné, kam směřuje Armáda České republiky a jestli trend našich misí bude klesající, nebo stoupající. Z obou těchto dokumentů je naprosto zřejmé, že expediční charakter Armády České republiky se bude dále posilovat.
Podporu misím lze pochopitelně vyměnit za celou řadu věcí. Spekuluje se o Lisabonské smlouvě nebo o eliminaci poplatků ve zdravotnictví. To jsou v tuto chvíli asi aktuální témata, ale našli bychom bezesporu i další. Konečně politika je prý umění možného. Bez kompromisů to prostě nejde. Chce to ale i politickou kulturu alespoň v té nejomezenější podobě. Mně ale běhá, dámy a pánové, mráz po zádech, když si představím, že se tady teď obchoduje buď se zdravím lidí, to v případě poplatků, nebo dokonce se životy těch, kteří jsou dnes například v Afghánistánu. Vláda spoléhala do poslední chvíle možná na přeběhlíky, možná na zázrak. To, co se tady dnes děje, to už ale není spoléháním na nic, to už není ani o kompromisech. To je prostě hazard. Projednáváme vládní návrh. Vláda vyslala svoje občany do nebezpečných misí a vláda se dnes o ně neumí postarat. Co si o nás mohou myslet vojáci, kteří ještě 19. prosince nevědí, co s nimi bude? Co si budou myslet rodinní příslušníci o této vládě, která jim bezesporu garantovala, že udělá všechno pro to, aby se maximum našich vojáků v pořádku vrátilo?
Pokud už byl uzavřen nějaký kompromis, pokud to dopadne remízou, jak říká premiér, pak to ale ještě rozhodně neznamená, že to je politicky kulturní řešení a že to tak budou vnímat i naši spoluobčané, ale hlavně ti, kterých se to bytostně dotýká.
Troufám si v této chvíli tvrdit: Pokud to, vládo, neumíte udělat lépe, nedělejte to raději vůbec a běžte od toho. Jinak vystavujete naše občany velmi vážnému nebezpečí a ohrožení. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Alexander Černý. Nyní prosím o slovo pana kolegu Zbyňka Novotného. Po něm je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem si nepřipravil žádný dobře strukturovaný a hezky učesaný projev. Přesto mám pár myšlenek, se kterými bych se s vámi chtěl podělit.
Jsem jedním z poslanců, kteří před několika dny měli tu možnost navštívit naše vojáky v Afghánistánu.
Ústy pana Grebeníčka zde vystoupila, nebo začala vystupovat, celá plejáda mírotvorců tak, jak jsme při podobných situacích zvyklí, a je jedno, jestli se jedná o naše mise, nebo o americký radar. Vážení kolegové, já nevěřím ve vaši naivitu. Já nevěřím v to, že nevíte, kam vaše jednání vede. Já jsem naopak přesvědčen o tom, že máte velice dobře promyšleno a velice dobře čekáte, co po vašich vystoupeních nastane a kam povedete tento stát. Vy nejste žádní naivní noví politici. Jste kovaní soudruzi, kteří ve filiálce československé bolševické strany získávali svoje politické ostruhy. (Potlesk poslance Grebeníčka.) Děkuji za potlesk. Je vidět, že jste se v tom našli. (Veselost zprava.)
Já se vás ptám, vážení kolegové, kde jste byli před rokem 1989? Kde jste byli, když Sovětský svaz okupoval i vaši vlast? Kde jste byli při sovětské okupaci Afghánistánu? A Sovětský svaz, ten neimportoval do Afghánistánu žádné západní struktury, nebo jak jste to nazval, pane poslanče Grebeníčku, prostřednictvím paní předsedající, ale asijské despotické modely. Proč jste neprotestoval? Jak to, že ještě dnes neslyším váš hlas z tehdejší Svobodné Evropy, kde jste dennodenně troubil na poplach jako dnes?
Vážení kolegové, někteří z vás se možná chystají hlasovat o něčem, o čem přesně netuší, o co se jedná. Nikdy se v případě vyslání naší mise zde nerozproudila takto vážná a takto ostrá debata. Já bych si dovolil shrnout několik základních faktů.
My si přejeme především, aby Evropa a aby naše země se nestaly bojištěm. V případě, že západní aliance opustí Afghánistán, tak se to stane. Afghánistán a afghánské území se stane gigantickým výcvikovým táborem pro teroristy celého světa. O tom, doufám, v tomto sále nikdo nepochybuje. Přejeme si, aby se všichni naši vojáci vrátili ve zdraví domů a aby tam nikdo nepadl. A v neposlední řadě si přejeme, abychom se stali spolehlivým partnerem pro naše spojence. A já se nestydím a nebojím říct: chceme být spolehlivým partnerem Spojených států. V případě, že se tak nestane, tak tím se sami vrháme do ruské otevřené náruče. Všichni jsme to už zažili, takže si nemusíme dělat nějaké iluze o tom, co nás čeká.
Dámy a pánové, každý den před sedmou hodinou na kanálu ČT24 vysílají zprávy před 25 lety. Já vám mohu doporučit, abyste se někdy na takový týdenní nebo čtrnáctidenní soubor těchto televizních novin podívali. Z úst tehdejších politiků Sovětského svazu nebo z úst jejich vojenských představitelů zaznívají stejná slova jako z úst našich dnešních mírotvorců, jak jsem si dovolil je nazvat. Tito apoštolové míru nehovořili o ničem jiném. Toto slovo skloňovali ve všech pádech. Přitom Sovětský svaz byl nejagresivnější velmoc, jakou lidská rasa kdy vůbec na zeměkouli poznala.
Vážení kolegové, já bych si dovolil připomenout slova, která nám na brífinku v základně Anakonda řekl velitel. Já teď hovořím k těm několika sociálním demokratům, kteří tam s námi byli: "Těm statečným vojákům, těm hrozí smrt, když se budou stahovat v nevhodné období." Vám hrozí kravál na klubu. Já si myslím, že je to velice nepoměrné. Prosím myslete na to při tom, až budete hlasovat.
Ještě jednu věc. Prostřednictvím paní předsedající pro pana poslance Paroubka: Pane předsedo, já bych si dovolil vám dát takový návrh. Když se vaším rozhodnutím naši vojáci budou muset stáhnout, podpořte je svou vlastní účastí. A já zde dávám veřejný slib: Když tam pojedete, já pojedu také!
***