(15.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ministr financí pan Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Já se omlouvám, ale musím se opět ohradit proti tomu, jak interpretujete moje vystoupení. Já jsem se opravdu vyjádřil jasně, ale jenom v tom smyslu, že pouze žvaníte. Nic jiného jsem nesdělil.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S faktickou pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Paní předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, já myslím, že pan ministr ukázal jasně, v jaké náladě a rozpoložení mysli se nachází. A každopádně už ve svém druhém vystoupení nepopřel tedy to, co měl říci.
Pane ministře, řekněte jasně: Máte rezervy v rozpočtu 30 až 50 miliard na opt-out, kterým chcete vyvést do budoucna peníze z důchodového systému? Já jsem tomu rozuměl tak, a to jste řekl tady na mikrofon, že ty peníze tam prostě nemáte. A je jedno, jestli o tom píší, nebo nepíší. Vy jste to tady řekl. Řekněte na rovinu: Máte - nemáte?
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pan poslanec Grospič je zatím jako poslední přihlášený do rozpravy obecné. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych na základě toho, co se zde odehrává v rozpravě a co tady v rozpravě zaznívá k bodu, který je nazván Informace předsedy vlády o dopadech světové finanční krize na Českou republiku, se pokusil obrátit pozornost trošku jiným směrem, směrem, který je orientovaný do určité míry na veřejnost v České republice, na člověka, na zaměstnance, na pracující, na lidi, kteří jsou odkázáni na závislou práci, na svou mzdu a na svůj plat, případně na starobní důchod či jiné sociální dávky.
Česká republika má zhruba 10 milionů obyvatel. Více než 4 miliony obyvatel jsou v závislém postavení, to znamená jsou odkázáni právě na onu mzdu, na onen plat.
Hospodářská krize, která zcela očividně zachvátila svět a je srovnatelná s krizí 30. let minulého století, do určité míry zaskočila všechny velké světové ekonomiky a vyvolala snahu velkých ekonomik, od Spojených států amerických přes Evropskou unii přes velké členské státy Evropské unie, intervenovat a ochránit bankovní sektor a zprostředkovaně i pracovní místa pro své občany, své obyvatele, své pracující.
My zde řešíme dopady této krize, této finanční a následujícím způsobem hospodářské krize, na veřejnost České republiky, na Českou republiku. Jsme ubezpečováni o stabilitě bankovního sektoru. Z jedné strany slyšíme argumenty, že to je tím, že Česká republika má silnou národní měnu. Z druhé strany slyšíme argument, že by přispělo České republice, kdyby urychlila svůj přechod na euro a vyslala signál podnikatelskému sektoru, který by lépe se vypořádal s možnými dopady v ekonomické a hospodářské krizi.
Chtěl bych říci, že ve světle těchto událostí, kdy včera se opět otřásly akciové trhy ve světě, včetně pražské burzy, tak ve světle těchto událostí dosáhla v posledním čtvrtletí průměrná mzda v České republice 23 144 Kč. Vzrostla meziročně oproti předchozímu čtvrtletí minulého roku o 1698 Kč. Ovšem reálně mzdy stouply pouze o 1,2 % a i analytici třeba České obchodní banky tvrdí, že aby si udrželi lidé svůj životní standard, svou životní úroveň srovnatelnou se stejným čtvrtletím v minulém roce, musely by mzdy reálně stoupnout minimálně o 6,6 %.
Podotýkám, že titíž analytici, tytéž průzkumy hovoří o tom, že téměř ze 4 milionů zaměstnanců v České republice více než dvě třetiny, spíš tři čtvrtiny, nedosahují tohoto statisticky vypočítaného průměru mzdy a pohybují se hluboce pod ním. Je tedy otázkou, jaký je reálný příjem těchto zaměstnanců, jaká je jejich životní úroveň, a možná spíš koresponduje s jinými údaji, že z oněch 10 milionů obyvatel České republiky, o kterých jsem tady hovořil, téměř 2 miliony obyvatel přežívají na hranici hmotné nouze, pohybují se ve svých příjmech od výplaty k výplatě a nemohou si dovolit výraznější finanční výdaj, aniž by tím výrazně neomezili svou životní úroveň.
V této situaci bych chtěl říci, že za určující pohled, který může velice zdramatizovat dopady finanční a hospodářské krize do českého prostředí, stojí také údaj týkající se zadlužení domácností. Jednodenní vklady stouply na 697 milionů a dlouhodobé zadlužení s termínovanými vklady na 365 miliard. Zadlužení domácností tedy dosáhlo více než jednoho bilionu, čísla 1 bilionu 602 miliard Kč. Je to více, než je zadlužen soukromý sektor, podnikatelská sféra, kde se pohybuje zadlužení na 1,023 bilionu korun. I to je určitý signál, jak se má zadlužená česká veřejnost vypořádávat s představami finančních, sociálních a zdravotních reforem, s představami o důchodové reformě, o realizaci opt-outu, tak aby nesnížila svou životní úroveň.
Jestliže vláda v současné situaci nebude reálně uvažovat o zmírnění dopadů možné finanční a hospodářské krize do českého prostředí na pracující, pak většina těchto obyvatel, těchto zaměstnanců a na ně vyvázaných lidí užívajících sociálních dávek včetně starobního důchodu, reálně zhorší svou životní situaci, zvedne se poměrné procento lidí tvořící hranici přežívající v hmotné nouzi a polarizuje se sociálně česká společnost.
V této situaci bych chtěl říci, že jsem tady již na podzim interpeloval ve věci podpory sklářského průmyslu, Bohemia Crystalex a Sklo Porcely (?). Hovořil jsem zde při jednání o důvěře vládě o krizi, která zcela určitě zasáhne automobilový průmysl. Dostávalo se mi tehdy ujištění i od předsedy vlády České republiky, že finanční krize a i potažmo její přemítnutí do hospodářské krize není reálné, že Českou republiku a českou ekonomiku a tím i české domácnosti a českého člověka nezasáhne. Ukazuje se však, že realita je mnohem tvrdší a nekompromisnější, že lidé se začínají geometrickou řadou propadat na hranici chudoby a pod ni.
Je také pravda, že i český průmysl se dostává do recese. Od té doby nejen že se nevyřešila situace ve sklárnách, ale ještě více se zdramatizovala. Nejde jen o Světlou nad Sázavou, kde muselo pracovní místa opustit 1200 lidí. Otázky visí i nad sklárnami v Poděbradech, kde to je necelá pětistovka, otázka visí i nad ostatními sklářskými a porcelánskými provozy. Dochází k propouštění ve firmách, které jsou vyvázány na automobilový průmysl, díky restrikci, která zde prochází. Výjimkou není ani vlajková loď českého průmyslu, mladoboleslavská Škodovka, která rapidně omezuje výrobu, snižuje směny, přestává vyrábět v pátek, provádí výluky v práci, chystá se zahájit provoz až od poloviny ledna příštího roku.
***