(15.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
Chystá se do konce ledna a v určitých segmentech do konce února propustit veškerý agenturní personál, převést výrobu z třísměnného na dvousměnný provoz a omezuje pohledávky u svých subdodavatelů. Dotýká se to dopravců, dotýká se to malých firem, a případ ze Stříbra je jen jedním korálkem z celé té šňůry řetězovitých reakcí vyvázaných na automobilový průmysl. Výjimkou není ani Tatra Kopřivnice, kde se plánuje rozsáhlé propouštění, přechod z třísměnného na dvousměnný provoz a omezení výroby na tři týdny měsíčně. Chtěl bych tady říci, že krize postihla i papírenský průmysl, krize se dostává i do dřevozpracujícího průmyslu a nábytkářských firem, i do takových výrobců, kteří by měli z pohledu konkurence trhu mít zajištěný odbyt, jako je TON Bystřice pod Hostýnem, největší evropský výrobce ohýbaného nábytku.
Chtěl bych říci, že v této situaci by vláda neměla být lhostejná. Možná se řídí tím, co tady včera řekl ministr financí pan Kalousek, když řekl, že logicky po finanční krizi následuje krize hospodářská. Kdybychom připustili, že trh nemůže být absolutně volný, že musí v zájmu obyvatelstva, zvláště v civilizovaném světě, existovat státní intervence, pak bychom dokázali pochopit snahy levice o zabránění možným dopadům finanční a hospodářské krize na většinu obyvatel v České republice. Možná že je tomu tak, že pravice nechce, možná že si myslí, že intervence velkých ekonomik, které jsou symbolem liberalismu a nestátní intervence, které se ovšem v určitý moment chovají zcela pudově, viz Spojené státy americké, Velká Británie, Belgie, Island, a zestátňují své banky k ochraně před svými podnikateli, a tím i většinou obyvatelstva, a snaží se stabilizovat za každou cenu a lít veřejné prostředky do soukromého sektoru, pak by se česká vláda musela chovat jinak a musela by se snažit přijmout opatření, která oddálí a zmírní dopady, které zcela určitě přijdou a zasáhnou českou ekonomiku v ještě větší míře, než je tomu nyní.
Musím říci, že v této situaci není v zájmu pracujících a není v zájmu ani odborového hnutí, nejen odborů (nesrozumitelné), ale i ostatních odborových svazů, podporovat jakékoli restriktivní reformní snahy pravice a současné vlády, které nereflektují reálnou situaci sociální a ekonomickou v české ekonomice, které se zuby nehty drží svých představ o liberalizaci důchodového systému, nemocenského pojištění a sociálního systému v České republice. Myslím si, že jako Komunistická strana Čech a Moravy i jako odborové hnutí, odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, musíme tyto věci razantně odmítnout a vyzvat vládu, aby nebyla v této situaci nečinná.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji, pane poslanče. Byl jste posledním přihlášeným do rozpravy obecné k tomuto bodu. Než tuto rozpravu ukončím, dovolím si zdvořile požádat pana poslance Jiřího Dolejše, který v nevděčné roli prvního účastníka obecné rozpravy bude následně mnou tedy tímto požádán o to, zdali by byl tak velice laskav a ujal se funkce zpravodaje. Pan poslanec kývá, já mu za to moc děkuji a obecnou rozpravu končím.
Přistoupíme k rozpravě podrobné. Do této rozpravy mám přihlášky tři - pana místopředsedy Kasala, pana Jiřího Dolejše a pana poslance Pavla Suchánka. Pan místopředseda Kasal chce vystoupit jako poslední. Prosím tedy pana poslance Dolejše, aby vystoupil v rozpravě podrobné. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji, paní předsedající, za slovo i za to, že jste na mne uvalila ono břemeno zpravodajské. Ale nejdříve k vystoupení v podrobné rozpravě.
Protože včerejší sáhodlouhá rozprava, která měla ještě dnes dozvuk, byla velmi obsáhlá, a přitom si myslím, že ne zcela analytická, nelze z ní dělat příliš hlubokojdoucí závěry, tak si myslíme - za poslanecký klub KSČM - že bychom mohli přesto dnes udělat dva základní kroky.
Prvním krokem vyjádří Sněmovna svůj názor, zda nám stačí být informováni o obecných úvahách, jak to předvedl pan premiér, nebo zda nám scházejí, opravdu scházejí v této dynamicky se vyvíjející době i konkrétní kroky, které by měly být předjednány jak s politickou opozicí, tak i s klíčovými hráči v české ekonomice.
Čili ten první návrh by zněl: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje nepřipravenost vlády České republiky na dopady světové finanční krize na Českou republiku.
Tady se v jednoduchém klíči rozhodneme, opoziční menšina vyjádří svůj kritický názor, koaliční menšina si zahlasuje podle svého uvážení, a nejspíš nám toto hlasování rozhodne onen dynamicky strukturovaný zbytek.
Druhý krok je, myslím, důležitější pro vaše úvahy a apeluji na vás, abyste to skutečně moudře zvážili, protože po onom dlouhém jednání v parlamentní Sněmovně od nás veřejnost také něco očekává, abychom vyslali signál, že jsme si vědomi své odpovědnosti a že nás v budoucnu toto téma určitě nemine. Nemáme ambici tady smiřovat nesmiřitelné či nedostatečně prodiskutované, takže nejde o to, jestli snížit, či nesnížit daně, či jak silně podpořit koupěschopnou poptávku či firemní sektor. Na to tady zaznívaly tak rozličné názory, že v tuto chvíli si troufnu odhadnout, že by se na tom Sněmovna neshodla.
Ale v čem jistá míra shody je, je následujících pět bodů, které by byly formulovány v tomto smyslu:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby
a) přijala okamžitá opatření proti růstu cen energií a nákladů spojených s bydlením,
b) konzultovala další postup reforem veřejného sektoru s parlamentní opozicí a hledala širší shodu - nepochybně máme zájem na stabilitě,
c) aby zdůraznila problematiku koordinované reakce na hospodářskou politiku v agendě českého předsednictví Evropské unie,
d) koncipovat opatření pro finanční sektor s ohledem na jeho spoluodpovědnost za dopady krize na obyvatelstvo - aby jediným vítězem nebyl tedy pouze tento sektor, ale my všichni,
e) řešit urychleně podmínky pro čerpání prostředků z evropských fondů.
Je to pět bodů. Já si myslím, že by bylo logické, abychom se mohli rozhodnout v rytmu svého srdce či orientace na řešení krize, a mohli tedy hlasovat per partes. Čili dva návrhy, z nichž ten druhý je členěn do pěti odrážek, do pěti bodů, a i o těchto bodech by mělo být hlasováno per partes.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí pan poslanec Pavel Suchánek.
Poslanec Pavel Suchánek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych si dovolil navrhnout jednoduché usnesení k tomuto bodu, a to v následujícím znění: Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci předsedy vlády o dopadech světové finanční krize na Českou republiku.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Nyní prosím pana místopředsedu Jana Kasala.
***