(18.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Mluví o tom, že zvyšování poptávky by bylo populismem a stát by začal vytlačovat soukromé financování. Půjčování státu nemá být, stát nemá půjčovat firmám, ale stát to dá bankám, na to se zadluží a ty potom budou půjčovat firmám. Budou půjčovat firmám tak, aby na tom ještě vydělaly. Takže ten výsledek bude takový, že stát, to znamená daňoví poplatníci, to nakonec zaplatí a banky na tom ještě vydělají.
Já se domnívám, že posoudíme-li ten takzvaný základní - záchranný plán Evropské komise pro hospodářství Evropské unie, pak si můžeme povšimnout v této souvislosti jeho určité struktury, která se mně osobně nejeví příliš příznivá. Tak například hned na první bod, který se nazývá rozsáhlá - a to slovo rozsáhlá prosím zdůrazňuji - evropská iniciativa na podporu zaměstnanosti, chce Evropská unie vyčlenit 1,8 miliardy eur na pomoc lidem, které krize připravila o práci. Já se ptám, tak jako i u dalších položek, o kterých budu mluvit, kolik z toho se týká České republiky a kteří lidé, kteří v důsledku krize přijdou o práci, dostanou tuto podporu a jakou cestou.
Druhý bod se týká vytvoření poptávky po práci a mají se zvážit nižší sociální odvody z nízkých mezd. Já bych pro to byl, vláda ale takové kroky nepřipravuje, zvláště ne vyvážené tím, aby výpadky ze státního rozpočtu, z jeho příjmové složky byly nahrazeny daňovým systémem, který by měl rostoucí trend při vyšších příjmech. Na druhé straně se ale pro posílení přístupu firem k financování má prostřednictvím půjček Evropské investiční banky vyčlenit 30 miliard korun. Porovnejte to s tou 1,8 miliardy na rozsáhlou evropskou iniciativu na podporu zaměstnanosti. Evropská investiční banka navíc také navýší o 1 miliardu ročně částku na půjčky pro střední a velké korporace.
Myslím si, že je potřeba se zabývat i otázkou, proč Komise musí zjednodušovat své rozhodování o státní pomoci pro firmy, když jednotlivé členské země rozhodnout vůbec nemohou, a tím rychle reagovat, protože jaká je zkušenost s rozhodováním Evropské komise, tak to není otázka dnů, a dokonce ani týdnů. Jestliže se chtějí zjednodušit požadavky na účetnictví pro malé podniky a hlavně snížit kapitálové požadavky na firmy, potom nižší kapitálové požadavky, ať už jde o bankovní sektor nebo i o to nejnižší podnikání jednotlivců, také znamenají větší riziko pro partnery, kteří s takovými obchodními firmami spolupracují.
Na zvýšení investic do modernizace evropské struktury se má dát z rozpočtu Evropské unie dalších 5 miliard korun. Zase se ptám - a vláda se nijak nevyjadřuje - kolik by z toho mělo být pro nás a které projekty by z toho případně mohly být posouzeny. Podobně jako dodatečné prostředky na kohezní politiku Evropské unie.
Jestliže se bude také o 6 miliard korun zvyšovat částka, která z Evropské investiční banky půjde na věci týkající se změny klimatu, a dokonce Evropská banka pro obnovu a rozvoj zvýší na tyto účely peníze dvakrát, proč to nedělala dosud a kde ty peníze vezme? To přece není tak, že v určité době se rozhodneme, dosud peníze nebyly a teď prostě házíme miliardami na všechny strany, aniž bychom řekli, kde se ty peníze vezmou a kdo to nakonec zaplatí.
Nebudu dlouho zdržovat. Jenom na takovou věc, jako je urychlené zavádění takzvaných zelených produktů, nám Komise nyní navrhuje sníženou sazbu DPH pro tyto produkty a služby, které by měly zejména zvýšit energetickou účinnost budov. Vzpomeňte si na argumentaci, která není tak stará, jak nás Evropská komise tlačí k tomu, abychom zvýšili sazbu DPH, případně zavedli jednotnou sazbu DPH. Nyní najednou je změna politiky. Já si myslím, že ji v zásadě všichni vítáme, ale přesto bychom si měli všimnout, že najednou také Evropská unie vidí věci těma kritizovanýma levicovýma očima.
Evropská komise také rozhoduje o tom, že by se měly zvýšit investice do inovací, výzkumu a vzdělávání a členské státy by měly tyto investice zvýšit. Ptám se vlády, v jakém souladu s tím je návrh rozpočtu a co se bezprostředně stane po tom 26. listopadu, kdy Evropská komise takovouto politiku - jistě i za souhlasu naší vlády, protože jinak to není možné, přece v Evropské unii u takovýchto programů je právo veta a musí být dohodnuty se všemi - schválila.
Jedna miliarda eur má jít na partnerství soukromého a veřejného sektoru ve stavebnictví. Zase nevíme nic, jestli k nám něco přijde, nebo ne.
Já bych chtěl - i v souvislosti s tím, že Česká republika v období, kdy se toto všechno bude realizovat, bude předsedat Evropské radě, jak se o tom zmínil pan místopředseda Zaorálek - poprosit vládu, aby svoji informaci o tom, jak budeme reagovat na krizi my a jak na ni budeme reagovat v rámci Evropské unie, ještě v tomto směru dovysvětlila. Domnívám se, že je možné jenom podpořit to, co řekl pan předseda Paroubek: vláda a také Parlament by v této souvislosti měly konat. Není příliš mnoho času, protože to, jakým způsobem se u nás likvidují podniky ve sklářství, keramickém průmyslu, jaké obtíže mají lidé ve zbývajícím textilním průmyslu, jak dochází k výlukám v automobilovém průmyslu, naznačuje, že nějaké příliš dlouhé čekání je opravdu věc, která není namístě. Ten záměr vlády, že k rozpočtu chce udělat změny v lednu a únoru, by snad mohl být už teď charakterizován, v jakém duchu to asi bude.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Na toto vystoupení chce řádnou přihláškou reagovat ministr financí Miloslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Jenom opravdu velmi krátce a věcně. Evropská unie ani Evropská komise nás nikdy netlačila k tomu, abychom zvyšovali nebo sbližovali sazby DPH. Jediné, co odpovídá šesté směrnici, platné, je minimální základní sazba DPH 15%, to je samozřejmě směrnice, kterou dodržujeme, a potom výčet položek, které smějí, či nesmějí být ve snížené sazbě, aniž by nám ta snížená sazba byla určována či aby nám bylo určováno, v jaké má být výši, a některé výjimky, které na tu sníženou sazbu máme vyjednány. Nic víc a také nic méně. Diskuse o snížených sazbách DPH se na půdě Evropské unie vede velmi intenzivně a je natolik roztříštěná, že se nedomnívám, že v následujících měsících může dojít k nějaké zásadní dohodě.
Druhá věc, na kterou jsem chtěl upozornit, je, že pan poslanec Exner tady onu politiku nástrojů, kterou schválila Evropská komise 26. listopadu, prezentoval jako něco, na čem jsme se dohodli a co musíme udělat. Dnešní ECOFIN, kde byl můj alternát, protože já jsem musel být zde, a myslím si, že to potvrdí i příští týden rada šéfů evropských vlád, tato opatření schválil jako menu, jako manuál nástrojů, po kterých některé země mohou sáhnout, aniž by snad bylo určeno, že povinně musí vyčerpat všechny tituly v nějakém určeném objemu.
***