(18.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Když mi dovolíte to přirovnání - byl na půdě Evropské unie domluven jakýsi jídelní lístek. A já pokládám za racionální, aby nikdo z toho jídelního lístku nesnědl všechno, aby každý si vybral to menu, které odpovídá jeho konkrétní situaci, v tom objemu, jakou má v tu chvíli skutečnou potřebu a hlad. Ti, kteří by to chápali tak, že je potřeba zkonzumovat ten jídelní lístek celý, těm by se zcela jistě potom udělalo špatně. Taková je dohoda na půdě Evropské unie, nikoliv tedy ve smyslu jakéhosi závazku, že to všechno uděláme a tyhle všechny peníze utratíme. To by bylo mimořádně špatné.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Nyní zde mám další řádnou přihlášku od pana kolegy Františka Laudáta. Informace: po něm jsou zde ještě další tři přihlášky, a to od kolegů Jindřicha Valoucha, Petra Braného a Břetislava Petra.
Poslanec František Laudát: Vážená paní místopředsedkyně, pane premiére, dámy a pánové, já jenom několik poznámek. Nejsem ekonom, nicméně jsem podobně jako předseda Paroubek rád, že Česká televize to nějakým způsobem přenáší, a měla by ještě více, aby občané skutečně viděli, kdo přichází s nějakým konzistentním řešením a kdo nikoliv.
Na úvod bych řekl, že pokud se bavíme o věrohodnosti našich postů, tak zrovna zneužívat hospodářskou krizi, která dneska ve světě je, k drobným politickým potyčkám je neslušné a nepatřičné, protože na konci této ekonomické krize samozřejmě můžou být lidé pod mostem, osobní tragédie, zbankrotované firmy a podobně. Takže se domnívám, že je slušné hledat řešení a podporovat racionální řešení napříč politickým spektrem, ne jak jsem si zde udělal názor, že slabá vláda, už vlastně menšina vládnoucí v Parlamentu, to znamená druhá strana rovnice tedy zřejmě bude, že nic opozice nepodpoří. Nicméně já si dovoluji vyjádřit naději, že přece jenom ano.
Ještě před vypuknutím ekonomické krize jsem se dostal k nějakému článku, který boural řadu mýtů. Jedním z těch mýtů také bylo, nebo se týkal oblasti ekonomiky, a konkrétně velké hospodářské krize ve 20. letech. Řada odborníků, když dělala rozbory, tak dospěla k názoru, že pokud by nebyly státní intervence ve Spojených státech, tak krize by nebyla rozhodně tak dlouhá. Je otázka, zda by byla ještě hlubší, než byla. Já se obávám, že současné naprosto zmatené kroky, ať už je to administrativa stávající nebo budoucí Spojených států, ať už je to administrativa Evropské unie anebo některých konkrétních zemí, se chová obdobně. Zatím neexistuje nějaký konzistentní plán. A skutečně souhlasím s panem kolegou Exnerem, protože nabízet peníze, které nemám, nabízet garance, absolutní bankovní garance, které je jasné, pokud by došlo k jejich čerpání v plném rozsahu, tak že i taková ekonomika jako je Německo musí vyhlásit státní bankrot. Ale možná, že by to bylo i řešení propříště.
Domnívám se, že české banky si prošly krizemi, poskytovat nekryté úvěry, poskytovat úvěry, půjčky a jakékoliv finanční produkty neperspektivním firmám jsme si zažili v polovině 90. let, a proto zaplať pánbůh tato část vlastně první fáze současné ekonomické krize nás nepostihla. Samozřejmě se nás dotkne, a je to otázka míry a obávám se, že to může být poměrně velký problém, krize exportu, krize turistického ruchu, protože k nám přijíždí řada návštěvníků právě z těch zemí, které jsou postiženy velkou hospodářskou krizí. A tam si myslím, že racionální úvahy nad tím, jak operativně rychle a zejména s otočením každé koruny desetkrát efektivně podpořit to, co skutečně se dostane do problémů ne vlastní vinou na to, aby v jakési kondici přežily(-i?) pro období hospodářského růstu, je racionální. Jinak navršit dluhy tím, že budu podporovat neperspektivní obory, neperspektivní výrobu, považuji za katastrofu, jestliže ve Spojených státech je zcela evidentní, že prostě vyrábět automobily, a hovoří se o tom už několik roků, s velikou spotřebou, velkými rozměry je zcela neperspektivní a srandovní, až směšné, a teď do těchto automobilek nalívat desítky miliard dolarů, to prostě považuji skutečně za vyhozené peníze oknem. Nebude to řešení, jenom naroste obrovský státní dluh, který Spojené státy v současné době mají.
K důchodovému systému. Většina evropských zemí má nějakým způsobem nastavenou i možnost pro občany spořit v důchodovém systému soukromých společností. Nedomnívám se, že i kdyby v případě nejhoršího scénáře zkrachovala uvažovaná 3 % té části, kterou my uvažujeme, že na základě dobrovolnosti vyvedeme do soukromých penzijních fondů, a to ještě s motivací občanů, že si budou muset další část připlácet, tak že může znamenat životní krach pro občany. Nová indiference v tomto znamená, že skutečně další ročníky našich lidí postupně odcházejících do důchodu můžeme odsoudit k trvalé chudobě, protože naše ekonomika nemusí být a zřejmě nebude schopna vyprodukovat takové hodnoty, které by zajistily skutečně špičkovou životní úroveň. Čím menší bude sociální problém ekonomicky nejslabších důchodců, protože části důchodců se podaří si zajistit soukromými fondy, svým majetkem, svým podnikáním slušnou životní úroveň, tak přece o to lepší to bude pro náš stát. A je skutečně tak špatné už konečně oddělit, aby v těchto penzijních fondech skončila dnešní situace, že není rozlišeno, co jsou peníze spořících občanů a co majetek firmy? To se domnívám, že je dobré, i kdyby nakrásně k opt-outu nedošlo.
Je mi líto, že v tomto prostě řada zemí, i východoevropských zemí, například Bulharsko, a pan předseda Škromach potvrdí, je v tomto podstatně dále a má dramaticky jinak nastavené poměry, kde samozřejmě už bych se jistých rizik bál, ale v případě našeho důchodového systému i zamýšlené reformy toto skutečně nehrozí.
U penzijních fondů, a jsou to slova bývalého ministra Rusnoka, je třeba se dívat na dlouhodobý horizont. Přiznání, že tento směr je neperspektivní, znamená říci, že skutečně elementární tržní mechanismy, elementární finanční instituce, na kterých stojí naše zřízení a vlastně celého demokratického světa, jsou neperspektivní. Já se domnívám, že jestli k tomuto sáhneme, pak už prostě jasně rozhodujeme o tom, na jaké životní úrovni naše budoucí generace budou. A chtěl jsem říci, že u těch penzijních fondů je třeba se koukat na dlouhodobý horizont, a co tak dramatického se děje zatím, ale nemusí být konec, ale podle současných analýz, že penzijní fondy se například dostaly na finanční prostředky nebo majetkové účasti zhruba asi na rok 2005, co znamená, jako by ztratily tři roky, nicméně jestliže tam je povinné spoření 50 roků, tak by mělo dojít ekonomicky k tomu, že prostě pokud budou mít likviditu, tak by neměl být v dlouhodobějším horizontu nadále mít dostatek finančních prostředků na krytí svých závazků vůči pojištěncům.
Skutečně vážně se domníváte, že jestliže vlády možná v panice a bezmyšlenkovitě lijí desítky, stovky miliard dolarů nebo eur do často podle mého pofidérních podniků, protože jestliže někdo navečer oznámí, že mu chybí 45 miliard, ráno se probere, protože zjistí, že politici ztrácejí nervy, tak řekne dvakrát tolik, třikrát tolik, ale přece nikdo nemůže stihnout kvalifikované audity přes noc.
***