(18.10 hodin)
(pokračuje Exner)
Já jsem už slyšel v jedné naší televizi i velmi krizový vývoj, že by také mohl být tzv. negativní růst zatím ve výši 1 % - negativní růst je pro ty, kdo česky nerozumějí, pokles. Zdá se že odhad toho takzvaného realistického scénáře ve výši mezi třemi až čtyřmi procenty se může bohužel ukázat jako scénář velmi nereálný.
Pokud jde o opatření, která nám tady předseda vlády vypočítal, potom musím říci, že taková opatření jako zlepšení komunikace, zlepšení připravenosti vlády, informace ministrů a České národní banky, další reforma pracovního trhu, impuls růstu ekonomiky týkající se revize výdajů, mobility pracovních sil, snížení vedlejších nákladů práce, zvýšení objemu mezd pro státní zaměstnance nejvýše do výše inflace, že to jsou teda bohužel věci, které ty lidi, o kterých pan Kalousek mluvil, jako ta většina, ta neorganizovaná většina, nemohou nadchnout a moc jim toho opravdu nepřinesou.
Mluví-li se tady o cenách elektrické energie a má-li vláda za to, že je vynikající výsledek, že na přespříští rok pravděpodobně nedojde k růstu cen elektrické energie, tak je potřeba říci, že ve šťastnějším případě to možná už bude po krizi, ale v horším případě, a skoro jistě, to bude tak, že mezitím se lidé také kvůli vysokým cenám energie dostanou do kritické situace.
Když nám nyní někdo říká, že s tím nelze nic udělat, já bych chtěl vidět amerického prezidenta Bushe nebo již zvoleného prezidenta Obamu, který by předstoupil před tedy americký lid v té pro nás vzorové buržoazní demokracii, a řekl by, že jeho vláda s něčím, co je problémem pro mnoho lidí, nemůže nic udělat.
Správně si lidé kladou otázku: Na co máme vládu, když nemá na ty rozhodující věci, které se dotýkají našeho života, vliv? Jestliže vyústění vystoupení předsedy vlády bylo v tom duchu, že zatím vláda se bude snažit přednostně o impulsy na straně nabídky, pak se tedy také ptám, kdy budou impulsy na straně poptávky, které se samozřejmě týkají mnoha a mnoha lidí. Vždyť přece impulsy na straně nabídky vedou nakonec ke krizi z nadvýroby, jak již tady bylo několikrát řečeno, můžeme to zcela jednoznačně pozorovat v současném automobilovém průmyslu.
Pan předseda vlády hovořil o tom, že pravděpodobně dojde k rozpočtovým úpravám v průběhu ledna až února. Musím říci, že ministr financí se k tomuto tvrzení zatím nepřihlásil, a jsem si skoro jist, že Ministerstvo financí na takové změně rozpočtu zatím nepracuje. A to je samozřejmě veliký problém. Pokud je to naopak, pak by bylo třeba tady ten směr prací oznámit asi tak, co budou ty základní změny rozpočtu, před jehož schvalováním stojíme, které v průběhu měsíce až dvou budou navrženy.
O řadě negativních dopadů bylo už hovořeno. Například pan předseda rozpočtového výboru se v současném návrhu rozpočtu na rok 2009 zmínil o snížení peněz na politiku nezaměstnanosti jak v té oblasti aktivní, tak pasivní podpory. Já se v téhle té chvíli nebudu obracet na to, jaké údaje a jaké předpoklady v téhle té věci mají odbory v rámci tripartity i mimo ni, ale obrátím se na již zmiňovaný průzkum, o kterém tady hovořil pan poslanec Urban, který provedla Hospodářská komora České republiky v souvislosti s tím, jak by mohl ten příští rok vypadat.
V údajích, které byly zveřejněny 28. listopadu, se hovoří o tom, že polovina zaměstnanců tuzemských firem se v příštím roce zvýšení mzdy ze strany svého zaměstnavatele nedočká. České podniky se obávají dopadu světové hospodářské krize a budou šetřit. 71,3 % firem omezí své plánované investice a nebude rozšiřovat své výrobní kapacity, více než čtvrtina z nich, to je 27,4 %, v rámci úspor sáhne k redukci pracovních míst. K tomu je potřeba ještě přidat dvě pětiny, které zatím nerozhodly, jestli budou pracovní sílu snižovat, nebo ne. Tento průzkum byl učiněn na poměrně reprezentativním vzorku 1161 tuzemských firem. Z té poloviny, větší poloviny, 561 firem říká, že jejich zaměstnanci se tedy zvýšení platů nedočkají. Druhé polovině se snad přidávat bude, ale 29 % hovoří o tom, že pouze o inflaci, a to se počítá inflace 3,5 % - podle vývoje v letošním roce pravděpodobně předpoklad, který rovněž je nadbytečně optimistický. Na otázku, zda v příštím roce hodlá rozšiřovat své výrobní kapacity, odpovědělo z toho vzorku firem kladně jen 330 a to je necelých 29 %. Většina firem potvrdila plánované omezení a učiní tak prostřednictvím snížení výroby. A desetina z nich tvrdí, že uzavřou některé ze svých poboček.
To všechno bude mít samozřejmě vliv na zaměstnanost v České republice a mimochodem vytváří přirozeně také tlak na to, aby mzdy byly udrženy na co nejnižší úrovni. Hospodářská komora jakoby optimisticky píše, že pouze necelých 5 % firem zvažuje přesun své výroby do ciziny. Víte, ono těch 5 % firem není pouze. Jestliže to budou významnější firmy s větší zaměstnaností, může to pro Českou republiku, ale hlavně pro ty lidi, kterých se to týká, znamenat opravdu velmi vážný problém.
Jedna věc, na kterou vláda vůbec nereagovala, to je to, jak na krizi reaguje Evropská komise. S poměrně velkým humbukem bylo 26. listopadu, tedy před necelým týdnem, oznámeno, že Evropská komise se rozhodla na překonání krize a podporu hospodářství členských zemí vynaložit 200 miliard korun. Z toho 30 miliard by mělo jít z vlastního rozpočtu Evropské unie, ale 170 miliard z rozpočtů členských zemí. Já se v téhle té souvislosti ptám a snad by bylo na místě, aby pan předseda vlády se k tomu hned vyjádřil: Kolik z těch 170 miliard, které mají vynaložit členské země, se týká našich peněz, které budou na překonání této krize vynaloženy? Kdy to bude? A odkud se ty peníze vlastně vezmou?
Tady byla taková docela filipika na to, jak by se stát zadlužoval a bral si peníze od bank. Ty peníze se zase vlastně dávají do bank k tomu, aby banky dále půjčovaly. Ten, kdo nakonec vydělá, jsou banky. Ten, kdo nakonec prodělá, jsou daňoví poplatníci opravdu ve všech zemích Evropské unie v tomto konkrétním případě. My se někdy tady hrdlíme, a budeme-li rozhodovat o rozpočtu, budeme možná hlasovat i o desítkách tisíc korun, zda se mají, nebo nemají poskytnout. A najednou z ničeho nic ve Spojených státech amerických mají k dispozici 700 miliard dolarů, v Evropské unii to jednotlivé země nasčítaly už na dva biliony eur a v tom se bude dál pokračovat. Odkud se ty peníze vezmou? A v případě, že se půjčí, kdo je tedy nakonec bude splácet?
Já se domnívám, že je potřeba si povšimnout toho, že když pan ministr Říman hovořil těmi slovy "deficit, deficit, deficit", kde máme vlastně vzor k tomuto jednání. Byla to opravdu levice, která při řešení krize zahájila tento přístup? Anebo to byly vlády Spojených států amerických a velmi rychle po nich vlády Francie, Velké Británie a Spolkové republiky Německo a po nich hned také souhrnně Evropská unie jako celek, které právě nacházejí řešení té finanční krize v tom, co pan ministr Říman tak kritizuje?
***