(17.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
My zkrátka chceme slyšet, co vláda je připravena udělat ve vztahu ke krizi, k jejímu zmírnění. Vláda podle našeho názoru - a je jedno, jestli je levicová nebo pravicová - musí udělat všechno, co je v jejích silách, musí být pružnější, akčnější. Ale co vy v tom můžete dělat, když máte problémy sami se sebou? Vy nevíte, jestli přežijete do druhého dne. Hovoříte o krizi důvěry. Co může udělat v této věci vláda, která nemá důvěru veřejnosti? Mnoho toho nenadělá.
Pan ministr Kalousek hovořil o tom, že se jedná v případě České republiky o ekonomiku relativně malou, závislou na vývoji ve světě. Ale to je přece spíše důvod pro ingerenci vlády. Ministr financí vyhlásil také boj fiktivním lobbistickým skupinám, jak on řekl, organizovaným menšinám. A samozřejmě z toho odvodil, že vlastně patří k odpovědné vládě. Myslím si, že v tuhle chvíli hovořit o nějakém boji proti těmto lobbistickým skupinám nemá smysl a nemá smysl se strašit nějakými nepřiměřenými nápady nějakých skupin typu výrobců automobilů.
Takže to jenom opravdu v úvodu jako reakce na vystoupení některých členů vlády. Ale jinak skutečně velice oceňuji ten povzbuzující jev, ke kterému dochází ve vašich řadách, že s námi chcete diskutovat a že jste projevili tuto odvahu. Je škoda, že vláda v České republice dlouho dělala, jako kdyby o té krizi, která bují ve světě a zejména ve Spojených státech, ani nevěděla. Já si vzpomínám na svoji debatu s přítomným panem místopředsedou vlády Bursíkem týden před krajskými volbami, kdy jsme hovořili na toto téma v České televizi a pan Bursík hovořil jenom o panice a nedělejte paniku apod. Čili to asi nejsou ty správné recepty, zakrývat lidem před volbami, jaká je pravda. Myslím si, že k lidem je potřeba mluvit otevřeně a říkat jim pravdu a lidé sami velmi dobře poznají, pokud to někdo, pane místopředsedo vlády, nedělá. Zkrátka česká vláda dlouho popírala existenci krize a vzpomněla si na ni teprve po prohraných krajských volbách, aby zdůvodnila svoji další existenci.
Ve světě je to poněkud jiné. Já jsem si nalistoval jedno listopadové číslo Wall Street Journal z jednoho dne, kdy se v jednom článku hovoří o tom, že americká vláda hází nové záchranné lano AIG, tedy pojišťovně tohoto jména, a ruší původní záchrannou dohodu. Proč ji ruší? Článek je o tom, že americká vláda zvyšuje svoji výpomoc této pojišťovně o 27 mld. dolarů, z částky 123 mld. dolarů na 150 mld. Další článek je o amerických výrobcích automobilů, čili podobný příběh, o kterém tady vyprávěl s velkým zaujetím pan ministr financí. Američtí výrobci chtějí také pomoc jako finanční sektor, a to ve výši 50 mld. dolarů. Další článek se zabývá hedgeovými fondy. Ta informace je o tom, že v americkém Kongresu vyšetřují představitele hedgeových fondů, které hrály významnou roli při vzniku současné finanční krize.
Krize ve Spojených státech je velmi hluboká, je to zdaleka nejvýznamnější finanční trh a odtud se krize přelévá do celého světa. Kapitalismus v té své neoliberální formě postavený na washingtonském konsensu, investičních bankách, chamtivosti a naivní víře v autoregulaci skončil. A je dobré si to přiznat. Úloha státu, případně mezistátních organizací, při regulaci kapitálových trhů se ukazuje být nezbytností. Já jsem velmi rád, že vlády sociální demokracie v tomto postoupily velmi daleko, pokud jde o regulaci kapitálových trhů u nás. I George Soros v rozhovoru pro televizi CNN připustil, že při krizi investiční banky Lehman Brothers měl světový finanční systém, nebo chcete-li kapitalismus, namále. Zdá se, že se jej díky vlně znárodňování a výkupu tzv. toxických aktiv podařilo zachránit, ovšem zachránit za vysokou cenu pro daňové poplatníky a spotřebitele všude ve světě. A navíc, stále ještě není zřejmé, jak vysoký ten účet vlastně bude. Odborníci hovoří o mnohem vyšší částce, než je ta uvolněná částka, těch 700 mld. dolarů.
Příčin finanční krize ve Spojených státech je celá řada a některé z nich jistě stojí za pozornost i pro vlastní poučení. Je to především dlouhodobý život na dluh ve Spojených státech. Je třeba se zamyslet, co udělat pro to, aby si český občan uchoval svoji ochotu spořit - ta čísla z té dnešní účetní zprávy jsou velmi povzbudivá - aby český občan, abychom my všichni podporovali stabilitu českých bank a nenechali se ohlupovat reklamou, která říká, jak je skvělý život na dluh.
Pokud jde o hypotéky, ve Spojených státech se z hypoték stala vlastně obdoba spotřebitelského úvěru. Konzervativnější přístup k hypotékám jistě nebude na škodu. U nás jsou zatím, a měly by být, hypotéky pro střední třídu, pro vyšší střední třídu. Lidem s nižšími příjmy pomůže vyřešit bydlení stavební spoření - a je potřeba tady vymýšlet formy podpory stavebního spoření, a ne jeho redukce - anebo obec sociálními či komunálními nájemními byty. Je potřeba se vydat touto cestou, protože není možné stavět jenom pro jeden segment společnosti. Jen tak mimochodem, u nás podíl lidí, kteří jsou na hypotékách, je zhruba 18 %, ve Spojených státech se to číslo blíží téměř 100 %, je to asi 98 %.
Třetím důvodem té krize byly finanční inovace řekl bych přímo perverzního typu, finanční deriváty, které měly pomoci s rozložením rizika; dosáhly jedno: přinesly riziko a přenesly riziko na daňového poplatníka.
Čtvrtým důvodem byla měnová politika FEDu, která byla, jak se ukazuje, zaměřena tak, že spíše prohlubovala cykly, než aby vyrovnávala ty křivky kolísání hospodářství. Měnová politika americké centrální banky tedy prohlubovala cykličnost ekonomiky, než aby ji tlumila.
A za páté, nedostatek regulace je jednou ze základních příčin americké finanční krize. Některé oblasti amerického finančního trhu nebyly téměř vůbec regulovány a nejsou vlastně dodnes regulovány. A je v zájmu nás všech, aby tyto mezery byly co nejdříve odstraněny. A je, myslím, a už jsem to jednou řekl a někteří moji předřečníci, myslím, že to byl Milan Urban, který to zdůraznil, kdy jsme se vyjádřili, že je dobře, že u nás jsme na tom trochu jinak, výrazně jinak.
Současná finanční a hospodářská krize je největší od velké deprese třicátých let. Stále ještě nevíme, zda se jedná o krizi s velkým K, anebo pouze o krizi s malým k. I krize s malým k bude ovšem znamenat menší pokles hrubého domácího produktu ve Spojených státech a v evropské patnáctce. Jen tak mimochodem, minulý týden - a nemohu se s vámi nepodělit o ten zážitek - jsem měl možnost debatovat v Německu se špičkami německé vládní sociální demokracie. Bývalý kancléř Gerhard Schröder, když jsem se ho zeptal, jak se bude v příštím roce vyvíjet německé hospodářství, tak mi řekl, že se bude růst pohybovat kolem 0,5 %.
***