(16.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Zítra nás čeká další jednání o státním rozpočtu. Nevím, jestli předseda vlády vůbec tuší, s jakým růstem tento návrh zákona o státním rozpočtu počítá. Pokud to neví, tak ho chci upozornit, že v zákoně, který zítra chce, abychom schvalovali, je napsáno, že česká ekonomika v příštím roce zrychlí. Ano, zrychlí. Zatímco letos se odhaduje růst české ekonomiky kolem 4,4 %, vláda v návrhu rozpočtu ještě stále počítá s tím, že česká ekonomika v příštím roce zrychlí na meziroční 4,8 %. Jestliže se vláda tváří takovýmto způsobem a rozpočet finanční krizi zcela ignoruje, pak je zřejmé, že v rámci tohoto rozpočtu nejsou žádné nástroje aktivní vládní rozpočtové politiky, kterými by vláda mohla přicházející krizi čelit. V tom je ten hlavní problém.
Pan předseda vlády zde velmi obecně, teoreticky popisoval jakési možné scénáře vládní reakce. Ale tyto scénáře nemají hodnotu ničeho, ani listu papíru. Scénáře jsou zcela virtuální v situaci, kdy návrh rozpočtu nepočítá vůbec s žádnou reakcí vlády na přicházející krizi. V návrhu rozpočtu není rozpočtově zohledněno jediné opatření, kterým by se vláda pokusila zmírnit dopady krize na obyvatele České republiky. Takto to prostě je.
A můžeme tam najít dokonce absurdní části rozpočtu, které ve světle přicházející krize plně ukazují, jak je rozpočet příští rok nepoužitelný. Například v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí se příští rok počítá se snížením prostředků na aktivní i pasivní politiku zaměstnanosti. Myslí si snad někdo v této Poslanecké sněmovně, některý člen vlády, že v příštím roce nás čeká další snižování nezaměstnanosti? Nebo jsme se shodli na tom, že krize zaútočí na pracovní místa, že krize znamená ohrožení desítek tisíc pracovních míst v České republice, že tudíž bude potřeba pro to něco udělat? Jak je možné, že vláda v návrhu rozpočtu počítá s tím, že sníží prostředky pro aktivní, a dokonce i pro pasivní politiku zaměstnanosti? Kam to povede?
Je velmi zajímavé také sledovat, jakým způsobem jednotliví členové vlády - nyní mám na mysli pana premiéra a pana ministra financí - interpretují to, co bude s rozpočtem příští rok zjara. Já si pamatuji výroky pana ministra financí, který jen velmi krátce, několik hodin poté, kdy vláda schválila návrh rozpočtu, přišel s ujištěním, že pokud to bude potřeba, tak se už v lednu zaváže či seškrtá deset až patnáct miliard na výdajové straně. Já bych velmi uvítal informace o tom, kde se ty finanční prostředky škrtnou, to znamená jaké částky výdajů vlády budou omezeny a zda to náhodou nezhorší naši reakci na hospodářskou krizi.
Já jsem velmi pozorně poslouchal vyjádření pana premiéra. Tam nebylo jediné slovo o tom, jak chce příští rok reagovat v oblasti státního rozpočtu. Nebylo jediné slovo o škrtech, nebylo jediné slovo o vztahu k deficitu veřejných rozpočtů v nadcházejícím roce. Já myslím, že to je klíčová otázka, na kterou by si Poslanecká sněmovna zasloužila odpověď. Chce tedy vláda škrtat výdaje a udržet schodek, nebo chce vláda zvýšit schodek a neškrtat výdaje, popř. dokonce použít finanční prostředky státního rozpočtu na aktivní protikrizová opatření? Z čeho vůbec bude předseda vlády financovat návrhy, o kterých zde hovořil, když v rozpočtu není o tom ani čárka?
Myslím, že chyběla také širší reflexe toho, co by vláda měla změnit na svých takzvaných reformách ve světle finanční krize ve Spojených státech. Konkrétně mám na mysli důchodovou reformu, konkrétně mám na mysli zvažované privatizace. Pokud jde o důchodovou reformu, pokládám za absurdní, aby v této situaci vláda navrhovala možnost privatizace části průběžného důchodového systému metodou tzv. opt outu. Myslím, že zkušenost Slovenska, Maďarska, Polska ve světle finanční krize jasně ukazuje, že takovýto systém spoření na stáří může být velmi nevýhodný pro široké skupiny obyvatel a že na to široké skupiny obyvatel v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku v těch příštích letech samozřejmě doplatí. Nechápu, jak ve světle finanční krize může tato vláda trvat na svém návrhu, aby se liberalizovaly podmínky pro investice, investování ze strany důchodových fondů. Vždyť to je přece jasný návod k tomu, aby se do budoucna zvýšilo riziko pro všechny, kdo si dnes v těch důchodových fondech spoří. Vláda by se měla zamyslet nad tím, jak její reformy reflektují reálná ohrožení, která přináší finanční krize pro životy občanů.
Totéž se týká privatizací. Je zřejmé, že jsou zde státní firmy, které se tato vláda rozhodla prodat. Jsou zde také firmy, které jsou v dobrém stavu, vykazují vysoké zisky a není žádná naléhavost, která by vyžadovala jejich okamžitý prodej. Mám na mysli např. Letiště Praha. Myslím, že není žádný důvod, aby vláda v situaci, kdy klesají hodnoty aktiv, kdy nikdo neví, jakým způsobem se ceny budou vyvíjet, kdy nikdo neví, jakým způsobem vůbec budou shromažďovat potenciální investoři potřebné finanční zdroje, jak vůbec dopadnou privatizace podobných letišť v zahraničí, aby vláda pokračovala právě v této privatizací. Myslím, že to je situace, kdy by vláda klasicky měla posečkat na to, jak se situace na trhu vyvine, a přenechat privatizaci následujícímu období, pokud vůbec tato privatizace má smysl.
Můj názor je, že ne. Že by si vláda v tomto podniku měla svůj podíl ponechat. Ale jestliže privatizovat, tak rozhodně ne dnes. Já bych chtěl poukázat na konkrétní příklad z minulosti, kdy se to potvrdilo. V roce 2002 byla rozjednána privatizace státního podílu ve společnosti Český Telecom. Tehdy byla nabídková cena asi 55 miliard korun. Vláda tehdy privatizaci zrušila, počkala tři roky a po třech letech získala v rámci privatizace za stejný podíl 84 miliard korun. Jasně i na tomto příkladě se ukazuje, že počkat je někdy lepší, že to může přinést lepší výnosy pro veřejné rozpočty.
Pokládal bych tedy za užitečné, kdyby pan premiér hovořil také o tom, jakou reflexi provede vláda u svých takzvaných reforem, jakou reflexi provede vláda u svého plánu privatizace, protože tento plán privatizace vznikal za úplně jiných ekonomických podmínek ve světě, než jsou známy v tuto chvíli. Já bohužel musím pokládat vystoupení pana předsedy vlády za příliš obecné a nepodložené. Nepodložené žádnými konkrétními finančními zdroji, které by se předseda vlády chystal uvolnit. Jasně to potvrzuje i návrh rozpočtu, který finanční krizi ignoruje, tváří se, jako by nebyla, na kterém vláda trvá a který zřejmě budeme zítra na této schůzi Poslanecké sněmovny projednávat.
Reakce vlády je nedostatečná. Pane premiére, vy nereagujete. Reagujete pozdě, reagujete chybně. Bohužel to bude mít konkrétní dopady na život obyvatel České republiky v příštím roce. Díky tomu, že vy neděláte vůbec nic, tak možná desítky tisíc lidí přijdou zbytečně v příštím roce o práci, přijdou o své životní jistoty a budou se ptát, kdo to zavinil. Tím, že nereagujete, bude ta odpověď jednoduchá: Zavinila to pasivita vlády Mirka Topolánka. (Potlesk z řad opozice.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Dámy a pánové, nyní je s přednostním právem přihlášen pan ministr financí.
Pane ministře, poprosím vás o trpělivost, protože nejprve vyhlásím, že ve Státních aktech byly nalezeny tyto brýle. Zda jsou někoho z vás tady v jednacím sále - pan kolega Křeček. Ne. Tak ještě prosím, aby věnovali pozornost mému ohlášení ti, kteří jsou v kuloárech. Může to být někoho z návštěvníků. Jsou u mě brýle, které byly nalezeny, kdo je postrádá, nechť si je přijde vyzvednout.
Pane ministře, prosím, nyní je mikrofon váš.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Pokusím se jenom o několik věcných poznámek k diskusi, která zde proběhla.
Pan předseda rozpočtového výboru Sobotka zapochyboval o síle vlády Mirka Topolánka s tím, že řekl, že slabá vláda nemá dost sil, aby ochránila obyvatele České republiky před dopady finanční, možná již hospodářské krize, do které finanční krize logicky přerůstá.
***