(15.50 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Copak jste nedostali jasnou vizitku, že vaše zdravotnické reformy stojí na vodě? A to nemluvím ani o tom, že vaše fiskální obezřetnost, která jako princip zní velice krásně, a já bych se k ní hlásil, je spíše o tom, že chcete šetřit na těch, kteří se nemohou bránit, a ne tam, kde utrácíte peníze těmi ne vždy zcela transparentními penězotoky.
Proto si myslím, že jestliže budeme muset, a to budeme muset, přepisovat konvergenční programy v Evropské unii, tak bychom měli zvážit, zda ona flexibilita výkladu Paktu stability a růstu by neměla být interpretována tak, že je namístě přehodnotit jak příjmovou, tak výdajovou stránku státního rozpočtu. A jestliže bude váš balíček postaven na těch nicotných opatřeních a budete trvat na státním rozpočtu, tak jak jste ho založili, tak se obávám, že to riziko hospodářské krize Českou republiku zařadí mezi slabé články evropského řetězu a že v České republice vytvoříte podmínky, ze kterých se nemohu radovat. To znamená levice nejspíš vyhraje volby, ale zanecháte jí tady opravdu velmi, velmi ušlapaný trávník a žádné zelené nadějné perspektivy.
Co bych považoval za souhrnné vyjádření, pokud jde o alternativní řešení krize. Především nezapomínat na občany, především nechtít krizi realizovat na jejich účet, nepokračovat v rozvalu veřejných služeb, podívat se na všechny klíčové cenové položky, které ovlivňují rozpočty domácností, a pak samozřejmě z dlouhodobého hlediska si opravdu vyříkat, že Česká republika a zejména Evropské unie bude chtít přezbrojit ekonomiku, bude chtít jít na levnější, ekologičtější a účinnější technologie, ale tomu musí podřídit samozřejmě nástroje a za strukturální politiku se přestat bát.
Tohle není panika, tohle není lobbismus, to je racionální úvaha. A já bych byl rád, aby po dnešku aspoň část z těchto racionálních úvah dorazila do některých hlav, které sedí tady za mnou. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Sobotka. Připraví se pan poslanec Urban. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, já bych rád na úvod svého vystoupení poblahopřál panu premiérovi Topolánkovi k tomu, že o jeden jediný hlas prosadil konání této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Je to jistě výborný úspěch pro vládu, která nám zde představuje svůj pohled na finanční krizi a některé své recepty.
Já bych se rád zeptal pana premiéra Topolánka, jak si představuje své vládnutí v době, kdy na Českou republiku plně dolehnou dopady světové finanční a ekonomické krize, když tady v Poslanecké sněmovně někdy disponuje většinou hlasů, jednoho hlasu, a někdy nedisponuje většinou jednoho hlasu. Jak se dá vůbec vládnout v takovéto situaci, v době, kdy země bude nejenom předsednickou zemí Evropské unie, ale bude také čelit dopadům finanční krize.
Myslím si, že to dost dobře nebude možné. Slabá vláda nebude schopna ochránit naši zemi a ochránit naše obyvatele od negativních dopadů ekonomického zpomalení. Myslím si, že tato vláda by si měla přiznat, že je ve skutečnosti vládou menšinovou, poměry v Poslanecké sněmovně tomu jasně napovídají, a měla by se začít podle toho také chovat. To se týká také reakce na finanční krizi.
Pan premiér Topolánek by mohl začít při jednání o zákonu o státním rozpočtu, nebo třeba při jednání o novele zákona o dani z příjmu. Ani pokud jde o státní rozpočet, ani pokud jde o novelu zákona o dani z příjmu, se sociální demokracií nikdo nejednal, ačkoliv vláda někdy má, někdy nemá většinu jednoho hlasu v této Poslanecké sněmovně. To dost dobře není možné.
A musím říci, že mě velmi mrzí, že si předseda vlády pan Mirek Topolánek bere Českou republiku a její občany za rukojmí svého pokusu udržet vládu většinou jednoho hlasu, jak nejdéle to je možné, každý den je dobrý. Tohle je vládnutí od jednoho hlasování k druhému. Každý den je zřejmě dobrý pro tohoto předsedu vlády, aby se ráno probudil a mohl konstatovat: ano, ještě jsem premiér. Bohužel řada lidí se v příštím roce probudí ráno s konstatováním: ano, právě jsem přišel o práci.
Finanční krize do České republiky už přišla. Sledujeme to na bilanci firem, sledujeme to na objemu zakázek, na jeho naplnění, sledujeme to na prvních lidech, kteří jsou propouštěni v rámci hospodářského zpomalení. Ta první fáze finanční krize na Českou republiku dolehla relativně málo. Je dobré připomenout, že to není rozhodně zásluhou předsedy vlády Topolánka nebo ministra financí Kalouska. Česká republika prostě byla v dobré kondici. Naše veřejné rozpočty byly v dobrém stavu. Deficit veřejných rozpočtů v roce 2007 dosáhl 1 % hrubého domácího produktu. To bylo mnohem lepší číslo, než kterého například dosáhlo Slovensko, které se chystá příští rok přijmout společnou evropskou měnu.
Po řadě let masivního hospodářského růstu byla v dobrém stavu také bilance našeho bankovního sektoru. Vláda sociální demokracie, ačkoliv za to byla často ze strany ODS kritizována, často také kriminalizována, provedla restrukturalizaci bankovního sektoru a provedla jeho privatizaci způsobem, který se po několika letech ukázal jako vhodný. Naše vlády připravily dobře finanční sektor na podobné nestability, které zažíváme dnes a budeme zažívat zřejmě i v příštích letech. To je dobré konstatovat.
To, že Česká republika ustála ten první náraz finanční krize, je v důsledku minulých let hospodářské prosperity a dobré hospodářské politiky minulých vlád vedených sociální demokracií. My jsme také provedli klíčovou reformu v oblasti dozoru nad finančním trhem. O tom se příliš nemluví, ale v letech 2005 až 2006 došlo v České republice ke sjednocení dozoru nad celým finančním trhem do jedné instituce. Je to trend moderní a dnes se ukazuje, že to bude nezbytnost pro to, aby se do budoucna integroval dozor na nadnárodní úrovni. Jestliže dnes jednotliví představitelé zemí, jako jsou Spojené státy, Německo, Francie, hovoří o potřebě integrovat některé dozorové pravomoci na nadnárodní úrovni, je dobré si uvědomit, že by jednotlivé země měly začít samy u sebe a že integrovat lze pouze tam, kde existuje integrace už na národní úrovni. My jsme na to díky vládě sociální demokracie připraveni. Za naší vlády proběhla nejrozsáhlejší reforma bankovního dohledu, dohledu nad finančním trhem od vzniku České republiky v roce 1993.To jsou příčiny toho, proč jsme relativně dobře zvládli první fázi hospodářského zpomalení.
Bohužel teď přichází druhá fáze. Pan premiér zde obsáhle citoval z analytického materiálu, který byl pravděpodobně zpracován Českou národní bankou. Já jsem se jako člen rozpočtového výboru účastnil jednání na půdě České národní banky v minulém týdnu a musím říci, že ty informace byly zcela totožné. Česká národní banka odhaduje, že česká ekonomika v příštím roce zpomalí na 2,9 %. To je aktuální odhad České národní banky.
Mezinárodní měnový fond, OECD pracují s odhady, které jsou o něco pesimističtější. Hovoří o zpomalení až na 2 %. Některé analytické instituce už dnes ovšem avizují, že by toto zpomalení mohlo znamenat až stagnaci české ekonomiky v roce 2009. V každém případě to bude nejhorší hospodářský vývoj za posledních deset let.
To, co je problém, je, že vláda je zoufale pasivní. To, že je vláda pasivní a že nechce přijmout žádné kroky, kterými by zmírnila dopady hospodářské a finanční krize na naši ekonomiku, se ukázalo už tady v Poslanecké sněmovně při debatě o prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu.
***