(16.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Rád bych k tomu podotkl, že na to, aby ochránila své obyvatele před dopady hospodářské krize, nemá dost sil žádná vláda - ani slabá, ani silná. Na to, aby bezezbytku ochránila před všemi dopady hospodářské krize, tedy dopady na hospodářský růst a zaměstnanost, nemá sílu žádná vláda, kdyby měla za sebou dvě stě poslanců v tomto parlamentu. Jsme malá liberální, na export orientovaná velmi otevřená ekonomika a vnější vlivy, tedy vnější ochlazení, vnější poptávka, budou na nás mít vždycky několikanásobně větší dopad než jakákoli, dovolím si říct jakákoli, hospodářská politika vlády. Jako aktivní účastník koalic středopravých a středolevých vlád v minulosti bych při této příležitosti chtěl říct zaplať pánbůh. Zaplať pánbůh ty vnější vlivy vždycky budou mít větší dopad než jakákoli hospodářská politika vlády.
Co vláda může? Vláda samozřejmě při výrazné recesi může zmírnit - nemůže ochránit, ale může zmírnit dopady hospodářské krize, může mírnit některé důsledky. Finanční politikou nelze mírnit příčiny této krize. Tato krize není způsobena neodpovědnými finančními politikami vlád, tato krize je krizí důvěry na mezibankovním a finančním trhu a představa, že ten jediný nástroj, který vláda má, tedy fiskální politika, může být všelékem, že může odstranit příčiny a plně ochránit obyvatelstvo před dopady hospodářské krize, je prostě neodpovědná rétorika. Něco takového neexistuje. Při výrazném hospodářském poklesu, při výrazné recesi je možné zmírnit některé důsledky této krize na hospodářský růst a na zaměstnanost. Otázka je kdy, v jaké fázi a o jaké nástroje by se mělo jednat.
Vláda tuto záležitost nepodceňuje a ve vystoupení pana předsedy vlády jasně zaznělo, že neustále aktualizujeme několik záložních scénářů pro cílené krátkodobé, dočasné impulzy ať už na příjmové nebo výdajové straně rozpočtu, které by měly zmírnit některé důsledky, nicméně má cenu použít je tehdy, pokud si budeme jisti. Byl bych rád, kdybychom si byli jisti nejenom v koalici, ale kdybychom si byli jisti i ve značné části opozice, že tyto nástroje kromě toho, že zvýší státní dluh a budou znamenat čistou rozpočtovou ztrátu, také přinesou skutečně nějaké efekty tomu, čemu chceme čelit, to znamená výraznému hospodářskému poklesu a růstu nezaměstnanosti.
Tady se dostávám k tomu, čemu odpovědná vláda opravdu zabránit může. Znovu opakuji - nemůže stoprocentně zabránit dopadům světové hospodářské krize, nežijeme na pustém ostrově. Ale odpovědná vláda může stoprocentně zabránit neodpovědným veřejným výdajům, které nebudou mít kromě čisté rozpočtové ztráty žádný efekt na reálnou ekonomiku kromě toho, že se budou moct prodat jako akce akceschopné vlády, protože akceschopnost se občas vyžaduje, a kromě toho, že tím uspokojí tu či onu lobby. A tady chci upozornit na velmi vážné riziko, kterému budeme čelit v příštích měsících, možná i letech, riziko lobbistických snah pod pláštěm finanční krize získat veřejné prostředky, na které by nikdy neměly nárok, nicméně pod pláštěm aktivních opatření vůči finanční krizi je získat mohou. Už to tady máme, už jsme slyšeli, už jsme si přečetli v novinách, že Asociace automobilového průmyslu navrhuje dotaci pro každého, kdo si koupí nový vůz a sešrotuje ten starý. Dostane na to od všech ostatních dotaci, my všichni mu na to přidáme. Pokud by tato iniciativa byla úspěšná, co přijde příště? Příště ve jménu rozvoje turistického ruchu bude chtít každý penzion, každé restaurační zařízení v regionu dotaci na poukaz pro svého klienta, aby neubývalo zahraničních zákazníků v regionálních rekreačních zařízeních - a skončí to dotací na každý rohlík? Státní plánovací komisí a Státní komisí cen a přerozdělování bídy? To je konec takovýchto původně jakoby dobře myšlených záměrů, které vždycky jsou motivovány zájmem nějaké lobby, která chce pod pláštíkem finanční krize získat větší finanční prostředky než ty, na které by měla normálně nárok.
Já rád uvádím ten otřepaný příklad, je potřeba vždy si ho připomenout, že veřejné rozpočty a proces přerozdělování obecně není svým způsobem ničím jiným než věčným bojem dobře organizovaných menšin, které chtějí z toho veřejného koláče nás všech ukousnout co nejvíc, pokud možno víc, než na co mají nárok, ukousnout na úkor těch, kteří jsou neorganizovaná většina - té neorganizované většině se říká daňoví poplatníci. Záleží pak na každém politikovi, kam se chce postavit v tom zápasu dobře organizované menšiny a neorganizované většiny, které se říká daňoví poplatníci, na kterou stranu barikády se chce postavit a hájit jejich zájmy. Zdá se to býti logické, výsledky však bývají jiné, neboť neorganizovaná většina se může odměnit pouze důvěrou, zatímco dobře organizované menšiny těch nástrojů mají více, a proto velmi často vítězí. A já bych velmi nerad, aby se tak stalo v této situaci, v situaci, kdy je jakoby obecná vůle více otevřít veřejný měšec a více podpořit oficiálně hospodářský růst a zaměstnanost, ve skutečnosti lobbistické zájmy, které velmi často bez jakéhokoli efektu na hospodářský růst a zaměstnanost spíše oddálí své problémy s restrukturalizací a můžou více přikrýt svá manažerská pochybení z minulých let. To je mimořádné riziko tohoto období a já chci říct, že odpovědná vláda může stoprocentně těmto rizikům čelit a odpovědná vláda nedovolí, aby se tyto lobbistické tlaky staly příčinou zbytečně vysokých deficitů veřejných rozpočtů a zbytečně vysokých nároků na dluhovou službu.
My tady sice na jednu stranu voláme po celé řadě aktivních fiskálních opatření, na druhé straně si musíme být vědomi, že tato fiskální opatření zvýší mandatorní výdaj nároků na dluhovou službu výrazným způsobem. Příští rok, nestane-li se nic nepředvídatelného, budeme muset zaplatit 50 mld. úroků za státní dluh, aniž bychom zaplatili jednu jedinou korunu jistoty - 50 mld. úroků! V okamžiku, kdy většina vlád si bude půjčovat více v souvislosti s krizí, než se předpokládalo, lze předpokládat, že nároky na dluhovou službu rapidně porostou, a pokud budeme ve svých opatřeních na čelení hospodářské krizi fiskálně neodpovědní, pak nám hrozí, že tento výdaj naroste poměrně obludným způsobem a za několik let se zeptáme, jaké efekty naše finanční nástroje přinesly pro hospodářský růst a zaměstnanost vzhledem k tomu, že nebudeme platit 50 mld. úroků, ale třeba 70, 80 nebo 100 mld. úroků, naprosto obludného mandatorního výdaje, který je nerestrukturalizovatelný žádnou reformou, který prostě budeme muset zaplatit a který z vnitřního rozměru rozpočtu bude vytlačovat jakékoli myslitelné bohulibé priority jakékoli vlády, ať už levicové nebo pravicové. Toto jsou rizika, kterým odpovědná vláda musí čelit.
***