(15.30 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Metodicky - a velmi zjednodušeně - bych chtěl podotknout, že při každém scénáři budou aktivovány nástroje fiskální a měnové politiky a strukturálních politik směřujících k obnovení důvěry ve finančním sektoru a směřujících ke stabilizaci a zpružnění ekonomického prostředí a k podpoře exportu. Ty nástroje jsou připraveny a budeme je postupně realizovat. Až - opět je to velmi zjednodušené - ve scénáři pesimistickém, případně krizovém, budou případně teprve také zapojovány nástroje a opatření představující impulsy nabídkové straně v ekonomice. A pokud by měl opravdu nastat scénář krizový, pak teprve budou zapojovány nástroje a opatření představující impulzy poptávkové straně v ekonomice.
Nežijme v iluzi, že existují nějaká jednoduchá a přímočará řešení nebo nástroje, neboť ekonomika, a zvlášť ta otevřená a globalizovaná česká, je poměrně velmi komplikovaným mechanismem, kde velmi účinně funguje zákon akce a reakce nebo reakce trhu. Komplikace je ještě v tom, že ekonomika je interakcí několika trhů současně, a pokud má někdo přímočarou ambici radikálně a jednoduše řešit situaci - většinou pomocí dramatických regulací nebo dotací - na jednom z trhů ekonomiky, vyvolá to dříve nebo později deformace a rozbouření trhů s následnými násobnými náklady, a to většinou pro daňové poplatníky, na jejich zklidnění.
Bude proto nutné vždy po zralé úvaze hledat taková citlivá řešení, kroky a nástroje, které budou mixem výše zmíněného vějíře postupů a nástrojů a které budou reflektovat stupeň ohrožení naší ekonomiky, ale vždy v kontextu nezdeformování přirozených tržních vazeb a mechanismů, neboť taková řešení jsou velmi krátkodobá, ale dlouhodobě velmi nákladná a hlavně neudržitelná.
Co je však zřejmé a co se vyplatí vždy - a jak se jeví z pohledu hrozeb, kterým se světovou hospodářskou a finanční krizí budeme muset čelit - je pokračovat a zintenzivnit naše společné reformní úsilí. To je a musí být podle mě konstanta našeho přístupu ke světové krizi. Ostatní návody k principiálním řešením jsou buď krátkodobé, lobbistické, nebo paniku šířící. A v tomto poznání budiž pro nás pro všechny současná světová krize poučením a inspirací, jak se jí případně vyhnout do budoucna.
Já vám děkuji za pozornost. (Výrazný potlesk pravého spektra.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane premiére.
Otvírám rozpravu, a to nejdříve všeobecnou. Mám zde dvě písemné přihlášky. První je pan poslanec Jiří Dolejš, druhý pan poslanec Sobotka. Takže pan poslanec Dolejší.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená vládo, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych zhodnotil onu informaci, kterou nám pan premiér ústně nyní odpřednášel.
Já samozřejmě respektuji to, že téma reakce na hospodářskou krizi není téma snadné, ale myslím si, že by usnadnilo diskusi, kdyby nám tady nepředváděl onen hypnotizující tanec hada před králíkem, že se vlastně nic neděje, že je vše v dobrých rukou, ale předložil - byť v minimálním časovém předstihu - ony úvahy, které on označuje za řešení krizové situace. I ta debata by nepochybně byla věcnější a mohli bychom se někam posunout. Minimálně k tomu, že vládě, která tak trochu chytá nyní tygra za ocas, bychom mohli dát nějaký domácí úkol, aby předvedla, že je tady kvůli občanům, a ne i sama kvůli sobě.
Ale nyní k tomu, co jsme mohli slyšet. A sám se pokusím být maximálně věcný, protože nemyslím si, že to je téma podružné. Myslím, že by mělo být téma hlavní, protože já nevím jak vás, ale mě už ani nebaví číst v novinách, jak se pitvají různé ty potenciální straničky pro různé eurosabotéry nebo zda se bude v tuto pohnutou dobu rozhodovat o věcech, o kterých vlastně ani pořádně nic nevíme.
Mně také vadí jedna věc - že do rámce úvah, které vláda snad konečně začne vést, nevtáhla pořádně a daleko dříve do hry partnery. Partnery tripartitní. Protože odborové svazy jsou právem znepokojeny a myslím si, že i zaměstnavatelé a Hospodářská komora se právem obávají, že pokud se vláda bude starat pouze o bankovní sektor, tak ta reálná ekonomika bude trpět.
To, že se bavíme dnes o krizovém scénáři, tak to je poněkud nechtěné dítě. Ještě před měsícem jsme mohli slyšet, že vlastně žádná krize nehrozí, že ten, kdo o krizi mluví, je v podstatě panikář. Trochu mi to připomínalo jednoho významného politika, který je stále ještě mezi námi, dokonce sedí tady kousek od nás na Hradě, který se netajil tím, jak nesnáší krizové scénáře. A naposledy se takto vyslovil proti krizovým scénářům těsně předtím, než jeho samotného podobná krize - mám na mysli krizi v roce 1997 a 1998 - zasáhla v podobě tedy sarajevského atentátu. Čili krizové scénáře mají svůj smysl, pokud neslouží k šíření paniky, ale pokud slouží tomu, abychom se na ty krizové problémy dostatečně připravili.
Jestliže hovoříme o krizi, tak základem toho, co k nám přichází, není běžná cyklická krize, kdy se nám po jistém přehřátí ekonomiky začne ekonomika pohybovat v opačném směru, kdy se dočasně dostaneme do určité recese a adaptační mechanismy trhu to v podstatě za nás vyřeší. Tentokrát je to problém daleko hlubší. Dá se hovořit o tom, že se jedná o vleklou strukturální krizi, která bude provázena bolestnou adaptací, kdy především řešení by mělo být opřeno o širší politický konsensus. Jinak samozřejmě ty zasažené sociální skupiny a státy budou nevražit jeden na druhého a zhorší se nejenom politické klima, ale doslova a do písmene může rozpadnout sociální smír.
Dalším faktorem této krize je, že to je krize probíhající napříč kontinentem, napříč světem, a že tedy řešení nemůžeme koncipovat na našem malém českém pětníčku, uklidňovat se tím, že jsme v podstatě izolováni od negativních jevů, a že tedy to, co se diskutuje na evropské nebo mezinárodní úrovni, nás až tolik nemůže zajímat. Já si zkrátka myslím, že koordinovat toto úsilí a ujasňovat si společné postupy je základem úspěšného řešení.
Jestliže nám jde o to, abychom do budoucna založili dlouhodoběji udržitelný rozvoj, tak si samozřejmě musíme uvědomit, že součástí tohoto opatření je určitá restrukturalizace ekonomiky, že k nám přichází něco, co přichází zhruba tak za několik desítek let. Naposledy to bylo v sedmdesátých letech. A že toto dalo by se říct zásadní přezbrojení ekonomiky přinese i určitou změnu výrobního stylu. Přinese i změnu chápání toho, co je to hospodářská politika.
A proto si myslím, že vyříkat si i priority nově a ne jenom konzervovat priority, které jste si nadefinovali třeba vy osobně letos v létě, je velmi důležité. Protože chceme nastartovat nový rozvoj tím, že kývneme na přesuny akumulačních přebytků někam do vojenskoprůmyslových komplexů? Nebo je z hlediska řešení určitých globálních problémů daleko důležitější přesměrovat tyto kapitálové zdroje do oblasti ekologizace ekonomiky? Protože tady se jedná o zásadní přezbrojení ekonomiky a nebude to o pár drobných. To je to, co nás čeká.
Dá se mluvit nejenom o špatném počasí. Možná že světem prolétnou nějaké ty orkány, a vy nabízíte něžný dámský slunečníček, který rozhodně před orkány neochrání. Možná že momentálně většina firem v Čechách je ještě zdravá. Ale to byli pasažéři na Titaniku zdraví také.
***