(15.10 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Na základě těchto pravděpodobných kombinací nebo scénářů byly sestaveny dva rizikové scénáře pro zátěžové testy, které byly označeny za ekonomický propad a dramatický vývoj. Druhý z obou scénářů se lišil proti prvnímu tím, že počítá s ještě výraznějším propadem domácí ekonomické aktivity a zejména s oslabením koruny, které si vyžádá růst domácích úrokových sazeb.
Centrální banka ve své každoroční zprávě o finanční stabilitě zveřejňuje výsledky těchto zátěžových testů jednotlivých částí finančního systému. Cílem provádění těchto testů je identifikace míry odolnosti finančního systému vůči nepříznivým šokům exogenním i vůči tržním šokům pocházejícím z domácího prostředí. V průběhu roku provádějí zátěžové testy klíčové části celého českého finančního sektoru. V říjnu provedené zátěžové testy bankovního sektoru, které byly založeny na dopadech nepříznivého vývoje v zahraničí v důsledku prohlubování finanční krize, potvrdily, že domácí finanční sektor by měl být schopen těmto šokům ve vysoké míře odolávat. Pokud by však byl ekonomický propad výrazně hluboký a dlouhodobý, kapitálová vybavenost bank by se snižovala a některé banky by se dostaly pod tlak z hlediska kapitálové přiměřenosti. Za této situace by byly nuceny zvyšovat svůj kapitál, tak aby dostály pravidlům bankovního dohledu, regulatorním pravidlům a zároveň si zajistily dostatečnou důvěryhodnost z hlediska ostatních tržních účastníků a klientů.
Nutnost disponovat v současné době poměrně vysokým vlastním kapitálem je dána tím, že v situaci, kdy v celém systému existuje vysoká míra nedůvěry, by mohly zprávy o relativně malých ztrátách konkrétních bank mít nemalé dopady. Zároveň je zřejmé, že pro některé soukromé spoluvlastníky bank by mohlo být v současné krizi obtížné alokovat zdroje pro takové zvýšení kapitálu, i když by v příznivějších dobách neměli s takovou injekcí normálně problémy.
Právě tyto faktory jsou v pozadí kapitálových injekcí některých vlád do národních bankovních sektorů, které jsou oproti dosavadním ztrátám zdánlivě velmi vysoké. Do října 2008 vykázaly americké a evropské banky souhrnnou ztrátu kolem 600 miliard dolarů. Oproti tomu byl akcionáři zvýšen kapitál kolem 430 miliard dolarů. V průběhu září a října se pak vlády zavázaly poskytnout až 550 miliard dolarů nového kapitálu. Kromě toho se však vlády a centrální banky zavázaly k rozsáhlé pomoci jinými nástroji, které představují v delším období pro banky nezanedbatelnou podporu.
Předcházející popis, který jsem uvedl, ilustruje, že za určitých okolnosti mohou české národohospodářské politiky, jak měnová, monetární, tak fiskální, čelit v nadcházejícím období celkem nemalým výzvám, a nechci to nijak zlehčovat. Obtížnost rozhodování bude spočívat v tom, že v případě značně nepříznivého vývoje mohou stát národohospodářské politiky před volbou, zda zachovat důraz na dlouhodobé cíle i za cenu výraznějšího ekonomického poklesu, či zda ekonomický pokles zmírnit a dočasně modifikovat strategii a použít nestandardní nástroje.
Tolik tedy jsem považoval za nutné podat aktuální popis klíčových indikátorů, směrů dopadu světové finanční krize na Českou republiku a určitých obrysů a scénářů těch výzev, kterým můžeme čelit v nejbližším období.
Nyní bych se rád věnoval konkrétnějšímu pohledu a úvahám do budoucna, tj. zejména možným reakcím na ony možné výzvy, které nás v souvislostí se světovou finanční krizí mohou ohrožovat.
Úvodem musím zmínit a předeslat, že rok 2008 byl pro Českou republiku rokem, ve kterém se začaly projevovat dopady první sady reforem této vlády, reforem a kroků, které začaly přinášet následující hmatatelné efekty a mimo jiné vedly i k určitému měkkému přistání, které jsme zažili v posledních měsících.
Složená daňová kvóta klesne v roce 2008 na 35,7 %, což je o 2,3 procentního bodu méně než v roce 2005; jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků v této chvíli zůstává na úkor státu dodatečných cca 87 mld. Kč. Daří se měnit strukturu zdanění, a to směrem k vyššímu podílu zdanění spotřeby a nižšímu zdanění příjmů. V oblasti daní z příjmů dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do roku 2010 o cca 42 miliard. V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca 94 mld. do roku 2010. Zlepšily se podmínky pro podnikání, snížili jsme administrativní zátěž na začátku podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady.
Zahájili jsme - s velkými těžkostmi, podotýkám - racionalizaci a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví a zkvalitnění zdravotní péče, které už dnes přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče, omezení nadužívání. To jsou ony zmiňované poplatky, které chceme neustále rušit.
Připravili a prosadili jsme systémové změny v oblasti zaměstnanosti, sociálních dávek a nemocenské směrem k adresnosti a motivaci k pracovní aktivitě. Prosadili jsme první fázi penzijní reformy, která stabilizovala systém na nějakou dobu; ty další dvě fáze nás možná čekají ve Sněmovně. Nezaměstnanost v roce 2008 klesla až na 4,4 % oproti skoro 8 % v roce 2005.
Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice Evropské unie klesl v roce 2008 na 1,2 % HDP oproti předchozím vládou předpokládaným 3,5 % HDP.
Aplikovali jsme a modifikovali konvergenční program, který respektuje naše dlouhodobé závazky vůči EU, a byl přijat jako věrohodný. Akumulované zadlužení České republiky klesne v roce 2008 na 28,8 % HDP, což je o jeden procentní bod méně než v roce 2005.
Nicméně ekonomika - a to jsme předpokládali, myslím, že koalice i opozice - začala narážet na meze svého potenciálního produktu, zejména v důsledku nedostatku pracovních sil. Na nižší tempo růstu bude mít vliv také nižší dynamika spotřeby domácností v kontextu reformního úsilí o preferenci investic před spotřebou. Nicméně i s tímto mírně ochlazovacím efektem reforem jsme počítali a v našich úvahách tak rok 2008 měl být rokem směřujícím ke konsolidaci fundamentu a opětovnému nadechnutí se ekonomiky směrem k větší akceleraci růstu.
Do těchto reformních úvah strategie a fázování v roce 2008 negativně zasahuje zmíněný potenciální vliv světové finanční krize, která postupně, jak už jsem řekl, přerůstá v krizi hospodářskou a která již v roce 2008 naplno začíná postihovat největší evropské ekonomiky.
Jak jsem již zmínil, česká ekonomika doposud světové finanční a hospodářské krizi odolává, neboť jednak náš bankovní sektor nebyl finanční krizí přímo postižen, jednak se ukazuje, že provedené reformy vedly k větší pružnosti a přizpůsobivosti ekonomiky a veřejných financí, ale zejména - a to pokládám za klíčové - nepodlehli jsme bezhlavé panice. Uvědomuji si, že pro naši otevřenou ekonomiku je recese světových ekonomik potenciální vážnou hrozbou, a proto je potřeba vážně přemýšlet o opatřeních směřujících k eliminaci rizik plynoucích ze světové finanční a hospodářské krize. V kontextu hrozeb plynoucích z této krize by bylo ukvapené a neodpovědné propadat další bezhlavé panice na straně jedné, nebo se tvářit, že se nic neděje, nebo pasivně čekat, kde, kdy a jak na nás krize udeří, na straně druhé.
Pokud tedy nepropadneme panice a budeme se na situaci dívat rozumnou optikou a pokud se budeme řídit osvědčeným pravidlem, které říká, že nejlepší je proměnit hrozbu v šanci, potom lze vůči výzvám ze světové finanční a hospodářské krize zformulovat účinnou strategii, kterou bych nazval strategií připravenosti. Pokud totiž budeme systematicky a důkladně přemýšlet o nezbytných krocích, které mohou eliminovat hrozící rizika, potom kromě krátkodobých pasivních či aktivních opatření vždy dojdeme k systémovému závěru, že vůči potenciálním vnějším hrozbám je nejvíce odolná ta země a její ekonomika, která má zdravé veřejné finance a disponuje flexibilními institucemi, trhy a jejich segmenty.
Z tohoto systémového pohledu je třeba přiznat, že máme rezervy, že ne všechny reformní úvahy a koncepty jsou provedeny úspěšně a dotaženy.
***