(15.00 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Angažovanost domácích bank vůči mateřským společnostem se pohybuje pod úrovní 1 % vkladů bankovního sektoru.
Poslední vývoj naznačuje, že některé velké banky budou mít nižší zisky, a to jednak v důsledku přecenění cenných papírů a jednak v důsledku očekávaného růstu míry defaultu úvěru, který povede k vyšší tvorbě opravných položek. Ztlumení úvěrových a investičních aktivit se může pozitivně projevit v udržení v současné době dostatečné kapitálové přiměřenosti, ale pravděpodobně povede ke snížení vysoké rentability minulých let.
Data o zdraví a výkonnosti bankovního sektoru ze září letošního roku neindikují významnější zhoršení pozice domácích bank. Agregátní index bankovní stability, který v posledních letech mírně klesal, zaznamenal v letošním roce určitou stabilizaci. Odolnost bank vůči šokům signalizují i výsledky zátěžových testů, které byly provedeny v polovině letošního roku.
Globální finanční krize se určitým způsobem promítla také do hospodářských výsledků nebankovních finančních institucí. V sektoru tuzemských pojišťoven se vývoj na finančních trzích spolu s očekávaným ochlazením ekonomického růstu projevil v poklesu hrubého předepsaného pojistného. Zatímco tempo růstu předepsaného pojistného vzrostlo v loňském roce o 7,5 %, za první pololetí letošního roku to bylo pouze o 4,8 %. Finanční krize negativně ovlivnila rovněž celkové hospodaření tuzemských pojišťoven a spolu s růstem inflace způsobila prostřednictvím zvýšené opatrnosti klientů při investování svých finančních prostředků odklon od produktů životního pojištění. Technický účet životního pojištění zaznamenal k 30. 6. letošního roku meziroční propad o 57 % a výrazně se tak podílel na poklesu celkového čistého zisku tuzemských pojišťoven, který poklesl o 52,2 % na 4,3 miliardy korun.
Penzijní fondy. Ty byly zasaženy zejména prostřednictvím poklesu cen aktiv, do kterých penzijní fondy investují. K výraznému navýšení došlo v bilanční položce oceňovacích rozdílů, kam penzijní fondy účtují většinu ztrát vyplývajících z poklesu reálné hodnoty držených aktiv. Zatímco ke konci roku 2007 činily oceňovací rozdíly minus 4,4 miliardy korun, v polovině tohoto roku již to bylo 8,4 miliardy. To výrazným způsobem ovlivnilo jejich kapitálovou základnu, která se tímto dostala do záporných hodnot. V reakci na nepříznivý vývoj cen aktiv změnily penzijní fondy strukturu svých portfolií a navýšily podíl dluhopisů na úkor akcií.
Dalším segmentem nebankovního finančního systému, který pocítil důsledky finanční krize, byly otevřené podílové fondy. Zatímco ke konci roku 2007 dosahovalo vlastní jmění u domácích otevřených podílových fondů 162 miliard, v říjnu letošního roku došlo k poklesu o zhruba 42 miliard na 120,5 miliardy korun. K největšímu poklesu vlastního jmění přitom došlo u akciových a dluhopisových fondů - cca o 52, resp. o 32 %. Vlastní jmění fondů peněžního trhu, které tvoří stále denně 40 % vlastního jmění všech fondů, kleslo o 22 %. U otevřených podílových fondů došlo také k zásadnímu obratu v prodeji podílových listů domácích otevřených podílových fondů, kdy za období letošního roku hodnota fondy odkoupených podílových listů poprvé převýšila hodnotu podílových listů jimi prodaných o 24 miliard korun. Nejnižší zájem o investování do podílových listů či silný zájem se podílových listů zbavit se pak projevil v měsíci říjnu letošního roku, kdy čistý prodej dosáhl hodnoty minus 12 miliard korun.
Rovněž v sektoru nebankovních zprostředkovatelů financování aktiv došlo k určitému ochlazení, a já vás nechci zatěžovat dalšími čísly, zpráva bude k dispozici.
Systém mezibankovního platebního styku CERTIS nezaznamenal v uplynulém období žádný nestandardní vývoj. Co do počtu i objemu transakcí byl zachován stav z minulých měsíců a let. Průměrné denní obraty transakcí za první tři čtvrtletí roku 2008 jsou v porovnání s minulým rokem sice nepatrně nižší, zhruba o 6 %, ale je třeba zohlednit skutečnost, že závěrečné měsíce roku jsou tradičně obdobím, kdy dochází k největším platbám. Stejně tak není pozorován zvýšený zájem o vnitrodenní úvěr, který mohl signalizovat potřebu účastníků systému doplňovat likviditu, naopak v celkovém objemu došlo k porovnání s předchozími roky k jeho snížení na 3 tisíce 11 miliard korun za třetí čtvrtletí oproti 7 tisícům miliard za rok 2007, tedy snížení asi o 44 %.
V systému krátkodobých dluhopisů lze vysledovat od února letošního roku nižší měsíční hodnoty zpracovávaných transakcí v průměru asi o 14 %.
Jaké jsou transmisní kanály, to znamená kanály, které přenášejí světovou finanční krizi do české ekonomiky. Ty jsem rozčlenil do několika hledisek a zvolil jsem základní členění na přímé kanály, které dopadají rovnou do bilancí finančních institucí a teprve následně do reálné ekonomiky, a na nepřímé kanály, kdy k dopadům do finančního sektoru dochází prostřednictvím problémů v reálné ekonomice, resp. prostřednictvím dopadů do sektorů, vůči kterým má finanční sektor největší expozice, to znamená sektor podnikový a sektor domácností.
Těmi přímými kanály je samozřejmě přímý tržní kanál, to jsou dopady do bilancí prostřednictvím tržby cenných papírů, jejichž hodnota samozřejmě poklesla. Kanál přímých expozic vůči postiženým zahraničním finančním institucím. Taky jsme to zažili. Kanál vyvádění likvidity z domácího finančního systému, který není výrazný. Kanál poklesu kapitálové vybavenosti. Kanál poklesu konkurence v českém bankovním sektoru, kanál, který pokládám za zásadní, krize důvěry mezi bankami i celý finanční sektor, a kanál zabrzdění rozvoje kapitálového trhu a nebankovních finančních zprostředkovatelů.
Ty nepřímé kanály jsou celkem logické. Je to kanál krize důvěry v transformující se ekonomiky, který může při poklesu důvěry, např. Maďarsko a jiné země regionu, poznamenat i Českou republiku, kanál zpomalení zahraničně ekonomické aktivity. Pro takovou ekonomiku, jako je Česká republika, otevřenou, exportní, nejzávažnější faktor, kurzový kanál, kanál přímých zahraničních investic a kanál fiskální.
Jednotlivé kanály se od sebe liší jak pravděpodobností, se kterou nastanou, tak v předpokládané velikosti jejich dopadu. Významné je také časování dopadu těchto kanálů, když některé z nich dopadají do bilancí finančních institucí velice rychle, jiné se projevují spíše nepřímo a v delším časovém horizontu, např. zbrzděním rozvoje finančního sektoru.
Je třeba také zmínit, že zmíněné kanály nepůsobí izolovaně, vzájemně se ovlivňují, což může zesílit dopady do finančního sektoru. Posouzení pravděpodobnosti a předpokládaných dopadů jednotlivých kanálů včetně jejich časování je do značné míry subjektivní a já se tím dál explicitně zabývat nebudu.
Při existujícím výchozím stavu české ekonomiky si můžeme definovat několik pravděpodobných kombinací výše uvedených mechanismů.
Za prvé. V naší ekonomice již nějakou dobu působí kurzový kanál, v rámci něhož nadměrné zhodnocení koruny snížilo externí konkurenceschopnost a snížilo poptávku po českých exportech. Při existujícím zpomalení zahraniční ekonomické aktivity se poptávka po českých exportech sníží dále a zároveň lze očekávat pokles přímých zahraničních investic.
Za druhé. Pokud by došlo k výraznému propadu domácí ekonomické aktivity a oslabení makroekonomické rovnováhy, mohl by opět začít působit kurzový kanál, tentokrát opačným, depreciačním směrem. K němu by přispěly především finanční toky jako vyvádění likvidity, další pokles přímých zahraničních investic, pokles kapitálové vybavenosti mateřských bank. Tento scénář by byl v režimu cílování inflace spojen s růstem domácích úrokových sazeb.
A třetí možný scénář. Nelze rovněž vyloučit, že by do výše uvedených procesů zasáhly i další kanály. Zejména by se mohlo jednat o čistou nákazu domácího systému v důsledku krize důvěry v transformující se ekonomiku a další prvky obecné ztráty důvěry - celková nefunkčnost trhu peněz a obligací, potíže některých institucí bankovních, finančních a podobně -, které by mohly vést ke vzniku nadměrně pesimistických očekávání a k určité panice domácích i zahraničních investorů.
***