(14.40 hodin)
(pokračuje Topolánek)

Centrální banky se tak snažily nějakým způsobem suplovat funkci mezibankovního trhu s likviditou. Takže po krizi transparentnosti a krizi obezřetnosti došlo ke krizi důvěry a ke krizi likvidity, což samozřejmě má negativní důsledky i na ekonomiku, neboť i zdravé neboli solventní banky se mohou dostat do potíží kvůli ztrátě likvidity. Existuje nebezpečí přelití do firemní sféry, pokud by dlouhodobě solventní firmy nemohly získat úvěry na financování běžné činnosti, resp. standardně přeúvěrovat stávající splatné úvěry. A částečně k tomu dochází i u nás.

To, co bylo původně jen krizí finančního trhu, se postupem času stalo krizí celé ekonomiky Spojených států amerických. S tím spojený pokles spotřeby amerických domácností se projevil i na poptávce po dováženém zboží. V zemích, které jsou hlavními obchodními partnery USA, tak došlo k problémům v exportních odvětvích. Vzhledem k významnosti americké ekonomiky pro vývoj celosvětové ekonomiky se přenesly problémy USA i do dalších zemí a ke zpomalení ekonomického růstu došlo v eurozóně i zbytku Evropy, v Rusku i Číně.

Nervozita, která panovala na trzích od poslední vlny poklesu na začátku tohoto roku, se v nedávné době, kterou jsme zaznamenali samozřejmě i my, změnila v paniku, která začíná vyúsťovat do recese v nejvýznamnějších světových ekonomikách, a původně finanční krize se tak začíná stávat i světovou krizí hospodářskou.

Český finanční systém zatím zůstává od globální finanční krize relativně izolován, i když určité dopady se začaly a začínají postupně dostavovat. Kromě makroekonomických dopadů nastávajícího ochlazení ekonomické aktivity v eurozóně, již dnes viditelných v českém reálném sektoru, se finanční krize postupně začíná projevovat i v napětí na českých finančních trzích. Český bankovní sektor pokračuje v přitvrzování úrokových i neúrokových podmínek v řadě segmentů úvěrového trhu a snižuje se tempo poskytování úvěrů. Dochází fakticky k vytěsňování úvěrů pro privátní firmy.

Pokud chceme mít na potenciální rizika a dopady světové finanční krize na Českou republiku co nejvíce objektivizovaný pohled, potom je nezbytné provést aktualizaci klíčových indikátorů finanční stability v České republice. Na základě centrální bankou provedené aktualizace klíčových indikátorů finanční stability v České republice lze podrobněji o jednotlivých trzích v segmentech a indikátorech říci následující.

V sektoru finančních trhů panuje nervozita na mezibankovním trhu v USA a v Evropě i v posledních měsících. Prémie za kreditní riziko za poslední měsíce výrazně vzrostla. K mírnému zklidnění situace na mezibankovních trzích došlo až po koordinovanější reakci evropských států a zavedením sady opatření FEDu na dodávání likvidity nebankovním institucím, zejména fondům peněžního trhu. Na českém peněžním trhu došlo v průběhu října k významnějšímu omezení obchodování ve splatnostech delších než jeden týden a aktivita se koncentrovala zejména do tzv. overnight segmentu. Zároveň došlo k rozšíření prodejně-nákupního rozpětí z deseti bazických bodů na dvacet až dvacet pět bazických bodů podle splatnosti a nárůstu kreditní prémie, avšak v nižším rozsahu než v případě USA či eurozóny. Kreditní prémie na českých peněžních trzích zatím nevykazuje známky poklesu, což dokládá pokračující nervozitu na českém mezibankovním trhu.

Výnosové rozpětí českých dluhopisů denominovaných v euru vůči výnosům benchmarkových západoevropských vládních dluhopisů se stále udržuje na řádově nižší úrovni než v případě dalších zemí středoevropského regionu, a to i přes výrazný nárůst averze k riziku v posledních týdnech, narůstající problémy Maďarska a významný odliv kapitálu ze zemí střední a východní Evropy.

Ve srovnání rizikovosti se zeměmi eurozóny se Česká republika v průběhu října přechodně dostala na poměrně vysokou úroveň 200 bazických bodů, po stabilizaci koncem října 2008 se však vrátila k obdobným hodnotám, jaké mají Řecko či Itálie.

Konkrétním projevem globální finanční krize na českých finančních trzích bylo vyschnutí likvidity na trhu se státními dluhopisy zhruba v polovině října v situaci nadměrné nabídky těchto cenných papírů, která vedla k rozšíření nákupně-prodejního rozpětí tvůrců trhu z obvyklých cca 20 bazických bodů až k cca 300 bazických bodů v ceně dluhopisu. Centrální banka reagovala zavedením dodávací repooperace, která je konstruována tak, aby umožnila akceptaci státních dluhopisů jako zástavy vedle krátkodobých pokladničních poukázek, a pomohla tak zmírnit obavy tržních účastníků, že tyto cenné papíry není možné rychle směnit za potřebnou likviditu. K dílčímu obnovení tvorby cen na mezibankovním trhu se státními dluhopisy pak došlo s cca týdenním odstupem.

Objem obchodů se státními dluhopisy se pohybuje jen těsně pod úrovní obvyklou před rozšířením nákupně-prodejního rozpětí. Prudké výprodeje na akciových trzích pokračovaly zejména v posledních týdnech. Hlavní akciové indexy ztratily v průběhu krize už téměř polovinu své předkrizové hodnoty. I když se pražská burza propadla relativně vůči západoevropským a americkým indexům v průběhu probíhající krize víc, hodnota indexu PX je nyní na úrovni z roku 2004, kdežto americké a západoevropské indexy klesly až na hodnoty z roku 2003.

Prudší pokles cen akcií bankovních titulů, zejména evropských, je patrný od počátku října, kdy se jejich ceny dostaly na svá pětiletá minima. K propadu vedou zřejmé spekulace o jejich horšícím se hospodaření a o možném navyšování jejich kapitálu. Propadu se nevyhnuly ani akcie domácích bank a mateřských bank českých bankovních institucí, které byly globální finanční krizí zasaženy spíše omezeně a nepřímo. Výrazný pokles cen akcií některých bank může přinášet další rizika ve smyslu poklesu důvěry v bankovní sektor a jeho stabilitu.

Na některých segmentech českého finančního trhu v posledních měsících klesala likvidita. Tento vývoj je patrný především u peněžního a dluhopisového trhu. Naopak devizový trh se jeví jako poměrně likvidní.

V sektoru reálné ekonomiky, o který nám v této chvíli jde asi nejvíc, musely nefinanční podniky čelit v průběhu roku 2008 řadě nepříznivých okolností. V důsledku krize na světových finančních trzích docházelo ke snižování zahraniční a následně i domácí poptávky. Současně mají firmy problémy s financováním, protože banky v souvislosti s globální finanční krizí výrazně přitvrzují úvěrové standardy a v řadě případů zdražují firmám zdroje. K těmto okolnostem se ještě od poloviny roku 2007 připojilo silné posilování měnového kursu. Toto posilování se negativně promítlo do konkurenceschopnosti podniků, což dále přispívalo k jejich rostoucí míře platební neschopnosti až na současných zhruba 6 %, přičemž na začátku roku 2007 se tento indikátor pohyboval pod 3 %.

Mezi hlavní determinanty platební neschopnosti podnikového sektoru patří ekonomický růst, úroveň zadluženosti podniku a měnový kurs. Jeho korelace s mírou platební neschopnosti je více než 50 %. Při dalším negativním vývoji by mohlo dojít ke zvýšení míry platební neschopnosti až na 9 %, v krajním případě dokonce nad 10 %. Obdobných hodnot by s určitým zpožděním dosáhl i podíl nesplacených úvěrů na celkových úvěrech, který se v současné době taktéž mírně zvyšuje a v září 2008 činil 3,8 %. K rychlému přiblížení tohoto ukazatele k hodnotám míry platební neschopnosti bude přispívat hlavně fakt, že úvěrová dynamika úvěrů podniků citelně zpomaluje.

Obdobně jako na nefinanční podniky začíná i na domácnosti dopadat efekt zpomalování ekonomiky a zpřísnění úvěrových standardů bank. Reálné disponibilní příjmy domácností byly navíc negativně ovlivněny vysokou inflací.

Zvyšování dluhové zátěže obyvatelstva naznačuje růst ukazatelů poměru dluhu k hrubým disponibilním příjmům, finančním aktivům, HDP i růst placených úroků v poměru k hrubým disponibilním příjmům. Vývoj v první polovině roku však ukazuje na jistou korekci vysokých temp růstu úvěrů z konce roku 2007. Kromě znatelného zpomalení hypotečních úvěrů došlo v tomto roce dokonce k absolutnímu poklesu úvěrů poskytnutých nebankovními finančními institucemi.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP