(15.00 hodin)
(pokračuje Schwippel)
A tak jak jsem měl možnost hovořit s některými lidmi působícími v této oblasti, tak oni říkali - stručně - že se jedná o to, aby tento orgán byl nikoli nadbytečně vybaven kompetencemi, ale aby byl kompetentní, tedy aby v něm zejména působili kompetentní lidé, a že oni z toho dosavadního působení tohoto orgánu bohužel tento dojem nemají.
Také podle mého názoru vzniká otázka, zda to, co se vytýká některým poskytovatelům, jejichž zrušení je v tomto návrhu předloženo nebo navrženo, se vyhne této zbytnělé superradě. Já si myslím, že samozřejmě nikoli. Jestliže se říká o některých agenturách, o některých poskytovatelích, že tam vládne klientelismus, že tam vládne protežování vlastních ústavů, že tam vzniká prostor pro korupci a řekněme pozitivní nebo negativní motivaci, tak já se ptám, zda toto se může vyhnout takovémuto zbytnělému superorgánu. Já tvrdím, že nikoli a že naopak to bude právě ten ideální prostor pro korupci, pro klientelismus, pro protežování vlastních ústavů, a není mi vůbec jasné, proč tady je domněnka nebo názor, že by se této radě tyto nešvary mohly a měly vyhnout.
A konečně dovolte poslední poznámku. V předkládací zprávě se také uvádí, že programové prohlášení vlády obsahuje závazek provést audit systému výzkumu a vývoje a že v rámci této reformy vlastně jdeme nad rámec tohoto závazku. Já se nedomnívám, že jdeme nad rámec, my jdeme spíše mimo rámec. Protože tím, že bude provedena tato reforma, nebude samozřejmě ten audit proveden. A já se ptám, proč je navržena takto rozsáhlá reforma systému podpory výzkumu a vývoje, jestliže tento audit nebyl proveden. A my jsme tady slyšeli mnoho slov o světovém srovnání a o tom, že je třeba podstoupit mezinárodní srovnání. A já se ptám, proč ten mezinárodní audit, který byl navržen a který začíná, nelze dokončit předtím, než by takto rozsáhlá změna byla navržena a provedena.
Takže na závěr shrnuji, že se neshoduji plně ani s hodnocením současného stavu, ani s hodnocením příčin, a neshoduji se plně ani s navrženým řešením. A nerozumím tomu, proč takováto rozsáhlá reforma je navrhována předtím, než je dokončen a zveřejněn ten mezinárodní audit. Z těchto důvodů se osobně přikláním - řečí předkládací zprávy - k nulové variantě, to znamená podpořím návrh na vrácení předkladateli k dopracování.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Schwippelovi. Byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli má někdo zájem vystoupit v rozpravě. Nikoho nevidím, rozpravu končím.
Ptám se na závěrečná slova. Pan předseda vlády má zájem. Ano, prosím, pane předsedo vlády, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Takže v diskusi vystoupili někteří vícekrát, celkem vystoupilo sedm lidí. Pikantní na tom bylo, že vystoupili samozřejmě s protisměrnými kritikami, zvlášť pikantní to bylo u Břeti Petra a pana poslance Ohlídala, kteří, ač z jedné strany, vystupovali samozřejmě každý k té materii se zcela protichůdným přístupem. Což mimochodem ukazuje, že ten kompromis, o kterém jsem hovořil - a ke kterému došlo s Akademií věd, pane poslanče Schwippele, ke kterému došlo s celou akademickou veřejností, nebo minimálně s mainstreamem této akademické veřejnosti, došlo ke konsensu samozřejmě s podnikatelskou veřejností, která má eminentní zájem na tom, aby se posílil právě význam a rychlejší inovační proces u specifického výzkumu apod.
K těm výhradám. Já nesouhlasím s tou výhradou, že je nastavena tak ostrá hranice mezi základním a specifickým výzkumem, že to bude činit problémy. Každý, kdo si jenom otevře návrh té novely, přečte si jenom ty preambule, jak je definován základní výzkum a jak je definován specifický výzkum, tak pochopí, že to není pravda. Ta ostrá hranice je vedena u výstupů tohoto výzkumu, kdy samozřejmě výstupy toho základního výzkumu jsou jiné než výstupy specifického výzkumu, a je to logické. A jenom si vzpomeňme na tu diskusi, jaké impaktované časopisy a jaké impakty byly přípustné pro to, aby byl uznán pozitivní výsledek základního výzkumu a byl dále financován. To znamená, že cesta jde samozřejmě i k diskusi, a tato novela to přináší, a specificky vyhodnocování základního výzkumu je jedním z největších problémů současné praxe. A ta další ostrá hranice je vedena samozřejmě způsobem financování, což je také důležité. Nicméně ten překryv je dán už z definice, je možný a je možné ho realizovat.
Já jsem si vyposlechl celou řadu námitek proti velké byrokracii nebo byrokratizaci, nebo naopak proti malé. Chci říci, že celá ta diskuse se vede řadu let. Závěry nebo výstupy a realizace této novely vychází z minulých vlád. Musím říci, že to byl Martin Jahn, který jako místopředseda vlády pro ekonomiku a jako předseda Rady vlády pro výzkum a vývoj napsal a odsouhlasil v tehdejší Paroubkově, možná ještě Grossově vládě základní teze, s jakými bude přistupováno při této novele podpory výzkumu a vývoje. A tato novela z těchto závěrů vychází, vážení kolegové v lavicích nalevo ode mě.
Břetislav Petr mi připomněl trochu dobu, kdy jsem sám seděl v podniku Výzkum a vývoj OKD, kdy se řešily pouze dva typy úkolů, a to úkoly neřešitelné nebo úkoly dávno již vyřešené. Přece není možné, abychom počítali s tím, že nějakým způsobem můžeme nařídit podnikatelskému sektoru, aby se podílel na výzkumu! Motivace je dána jednoznačně: Podnikatelé se budou podílet na specifickém výzkumu a budou kofinancovat teprve tehdy, až budou zcela evidentně a prokazatelně mít výsledky toho výzkumu v rychlejším inovačním procesu, v aplikačních technologických procesech a budou z toho profitovat. To není možné nařídit. Tato novela jasně ukazuje, kde je ta motivace, a to, že může být přijímatelem grantu jak podnik, tak samozřejmě výzkumná organizace, je ten základní výstup, kdy může specifický výzkum dosáhnout těch hodnot v tom relativním poměru k tomu základnímu, tak jak jste uváděli ve svých připomínkách.
Ty připomínky jsem si všechny poznamenal. Domnívám se, že žádná z nich není natolik zásadní, aby narušila základní kostru, na které je vedena vlastně tato novela, která - opakuji - vychází ze závěrů minulých vlád, nebo aspoň těch v těch vládách, kteří tomu rozuměli, vychází z dlouhé, velmi rozsáhlé diskuse v Akademii věd - pro kolegu Schwippela - s univerzitní akademickou veřejností a hlavně s podniky, kvůli kterým se to mimo jiné - pane poslanče Petře - dělá. Protože pokud by ta praxe pokračovala dál, tak zaostávání bude pokračovat.
Já bych chtěl velmi zdvořile požádat o to, abychom ten typ problémů, který jste naznačili, řešili v rámci projednávání ve výborech a abyste propustili laskavě tuto dlouho očekávanou novelu do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo vlády. Nyní žádám o závěrečné slovo pana zpravodaje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený předsedající, dámy a pánové, já už budu velmi stručný. Chtěl bych se zastavit jen u jedné připomínky, kterou k tomuto zákonu měl pan kolega Ohlídal, a to bylo jakési nepříliš lichotivé hodnocení poskytování institucionální podpory v kontrastu se současným stylem poskytování výzkumných záměrů.
Já si myslím, že tento přechod na poskytování institucionální podpory je naopak velkým pozitivem tohoto zákona. Protože institucionální podpora bude poskytována na základě - ta kritéria budou na základě mezinárodně uznávaných metodik a na základě toho, co skutečně ta výzkumná organizace v posledních pěti letech předvedla, co vyzkoumala. Tvrzení pana kolegy Ohlídala, že tím, že nebudou výzkumné záměry, je možné, že se rozpadnou týmy, které řešily, je nepravdivé. Ani výzkumné záměry samozřejmě neošetří to, aby se některé týmy nerozpadly prostě proto, že nedostaly výzkumný záměr.
***