(10.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
Celkový objem úložek v České republice tvoří 2 biliony 200 miliard Kč. Vyděleno počtem obyvatel, je zřejmé, že průměrný vklad na jednoho obyvatele činí zhruba 220 tisíc Kč a navrženou garanci v objemu 50 tisíc eur, respektive ekvivalent -
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, promiňte, já vás přeruším. Poprosím kolegyně a kolegy, aby se ztišili, aby se posadili, abyste mohl ve své zpravodajské zprávě pokračovat. Prosím, pokračujte.
Poslanec Michal Doktor: Závazek garantovat vklady pojištění do výše 50 tisíc eur, respektive v přepočtu toho eurového ekvivalentu v korunách až do výše 50 tisíc eur, plně pokrývá optimum toho, jak vypadají úložky obyvatel, jak vypadají úložky fyzických a právnických osob v tomto prostoru. Jakýkoli požadavek výše než 50 tisíc je požadavek, který je sice zajímavý, ale zajímavý pouze pro někoho.
Průměrný vklad - opakuji - je zhruba 220 tisíc Kč na obyvatele. Cokoli nad to, tedy i těch 50 tisíc eur, je dostatečná garance, cokoli nad těch 50 tisíc eur je pojištění pouze pro vybrané osoby. Myslím si, že každý v této Poslanecké sněmovně ví, že na odvody do fondu pojištění přispívají všichni účastníci systému, všichni střadatelé v bankách. Jinými slovy, každé vyšší pojištění bude znamenat, že případné plnění zaplatí ti, kteří peníze do toho systému vůbec nevkládají. Požadavky na vyšší pojištění jsou v jistém slova smyslu i asociální, protože se nekryjí s tím, jak vypadá český finanční trh, nekryjí se s tím, jaká je obvyklá praxe na našem trhu.
Já se jako zpravodaj přimlouvám za to, aby tento návrh byl projednán v režimu zrychleného čtení. Nedovedu si představit, že chce Poslanecká sněmovna riskovat protahování, jakékoli průtahy v projednávání tohoto návrhu. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to pan poslanec Dolejš Jiří, ale musím tady přečíst, že v této rozpravě mohou vystoupit poslanci - takže prosím pana poslance Dolejše Jiřího. Mezitím vyhlásím, že pan poslanec a ministr Řebíček má náhradní kartu č. 42.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, vážená vládo, dnešní krok, který se chystáme učinit, je krokem, kterým chceme hasit případnou krizi důvěry. Je to tedy gesto spíše psychologického charakteru, než že bychom sochali nějaký kvalitnější systém garancí a bankovní regulace. Také je třeba říci, že tento krok, který je logický, protože ho činí všechny vlády kolem nás, tak na druhou stranu reaguje jakýmsi následkem, ale neřeší příčiny současných problémů. A právě proto v zahraničí není těžiště té debaty na tom, zda garance budou na čtyřiceti, padesáti či kolika tisících eur, ale o tom, zda je bankovní sektor dostatečně, či nedostatečně, kvalitně, či nekvalitně regulován, a samozřejmě pak ta politická debata někdy sklouzává až do ideologických klišé, jestli ti, kteří jsou pro regulaci, jsou pro jakýsi nový - v závorce řízený - kapitalismus, anebo zda vlastně se zasazují o jakýsi návrat ke starému, tedy státnímu socialismu. Ale místo ideologických klišé bychom si měli říci, zda zkrátka ona regulace je v pořádku, zamyslet se nikoli nad mírou, rozsahem regulace, ale nad její kvalitou. (Hluk v sále je stále silný.)
Když se vrátím k onomu předkladu, tedy zda sjednotit a jakým způsobem nastavit garance: Pan ministr už tady připomněl ECOFIN ze 7. října, kde se dohodli na oněch 50 tisících eur, což v nějakém kursovém přepočtu znamená, že i ti, kteří nemají jenom jeden milion, ale víc peněz, by podléhali této garanci, a že tedy v Evropě vznikl jakýsi, dalo by se říci, podmíněný souhlas. Ta podmíněnost je dána dalšími prvky onoho garančního a regulačního systému. A když se zhruba o týden později pochlapila Evropská komise a předložila návrh na 100 tisíc eur, tak tam už ta podmíněnost těch všech souhlasů po celé Evropské unii začala jaksi povolovat. Zkrátka, jednotlivé země mají ty systémy nastavené různě, s tím je spojené...
Možná, pane předsedo, kdyby ten šum byl trochu menší.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Ano, pane poslanče, já už jsem se snažil několikrát, zkusím to ještě jednou. Poprosím kolegyně a kolegy, aby se ztišili, aby se posadili. Platí jak pro pravou stranu, tak pro levou stranu. A při dalším přerušení už budu jednotlivé poslankyně a poslance vyvolávat, kdo ruší.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji vám za váš milosrdný zásah. Já skutečně - zejména ve vztahu ke kolegyním - nechci demonstrovat, jak dalece velitelský mám hlas. Myslím, že se můžeme slyšet i při menší intenzitě.
Abych se vrátil k tématu. Evropská komise, když přišla s námětem na hranici 100 tisíc eur, tak tam už se ta jednota v Evropě začala trošičku rozvolňovat. Pravdou je, že touto cestou vyrazily zejména země, kde utišení paniky je asi nejnaléhavější. Zejména je to německý model, který samozřejmě asi jako první zachytili kolegové ze sociální demokracie. Faktem také je, že tady není jenom faktor mezinárodního sjednocování, ale že také na jiných polích usilujeme o navýšení oné částky buď ex ante garantované, nebo ex post vyplácené. Připomněl bych, že máme v běhu tisk - tuším - 454, což je problematika kampeliček, kde tito poněkud nesystémově odstavení střadatelé požadují ústy poslanců, kteří se podepsali pod tuto iniciativu, aby výplaty v jejich případě byly větší, tedy případně dvou-, někteří uvažují dokonce až o čtyřmilionové hranici. Touto cestou se možná vydal i kolega Tlustý, který uvažuje o této hranici jako o obecnějším nastavení.
V garančním systému je jedna věc podstatná, má-li být systémová, a to je ona spoluúčast vkladatele. Pokud kryje za banku rizika 100procentně stát, nabízí se otázka, jestli - a protože se bavíme o zhruba 90 a více procentech střadatelů v Čechách - rizika bankovního podnikání v této oblasti má krýt stát. Já si to představit dovedu, ale pak se ptám, jestli to mají být komerční banky. To by rovnou mohly být banky státní, aspoň to bude z jedné kapsy a nemusíme tak složitě manévrovat přes nějaké fondy a jiné způsoby vyplácení. Zvlášť když víme, že v současném fondu je zhruba asi 10 miliard peněz, což je přibližně půl procenta celkové bilanční sumy, tedy všech vkladů. A kdyby k něčemu došlo, tak si myslím, že jak z hlediska objemu, tak i z hlediska řekněme likvidity, to znamená vyplácení peněz ze dne na den, by tento fond měl velké problémy. Takže ono 100procentní krytí je krytí politicky deklaratorní a nesystémové. Pokud bychom se k něčemu takovému odhodlali, tak doufám, že by to byl krok dočasný, protože ani já si nemyslím, že bychom měli likvidovat sektor komerčního bankovnictví.
Pokud jde o regulaci jako takovou, protože otevíráme zákon, který se věnuje bankám, dostáváme se k tématu obecné regulace, tak si myslím, že vyjasnit si, co konkrétně a jak chceme regulovat, není o žádné regulační panice, nebo jak o tom podobně hovoří představitelé bankovního sektoru, kteří samozřejmě se nějaké rigidnější regulace v některých segmentech asi obávají.
***