(10.30 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Asi je zřejmé, že na větší ingerenci státu a přísnější regulaci by přijímali různá opatření a mezi těmi opatřeními by mohlo být například navýšení bankovních poplatků, zvýšení bankovních marží. Oni to možná udělají stejně. Já jsem nedávno z úst předsedy bankovní asociace slyšel výrok, kdy hovořil o tom, že mezibankovní konkurence vedla k nepřiměřenému snížení bankovních marží, a protože momentálně je bankovnictví velice rizikovým podnikáním, tak že marže půjdou nahoru děj se co děj, i kdyby centrální banka snižovala úrokové sazby; zkrátka peníze budou dražší.
No, jestli toto je pravda, tak samozřejmě výtka z regulační paniky asi neobstojí, a měli bychom si tedy říci, v jakých prvcích by regulace měla být dopracována. Kromě již zmíněného sjednocování, či alespoň koordinace postupu v Evropské unii - a já si myslím, že ta koordinace je minimum, na které bychom měli slyšet, a dokonce se nabízí otázka, jestli by dohled a regulace neměly být do jisté míry integrovány, a tedy do jisté míry sjednocovány, ale to je na delší debatu - tak si myslím, že v oblasti takových rizikových produktů, jako jsou strukturované investiční produkty, tak tam ta regulace zkrátka jasnější být musí.
On celý ten problém možná vznikl v Americe už v roce 1999, kdy byl zrušen zákon, který zakazoval souběh retailového a investičního bankovnictví, což bylo dítě velké deprese ze třicátých let. Tehdy proto, aby se mohlo volněji investovat, byl tento zákon zrušen, ale jak se ukázalo, ono volné investování vedlo také k určité nezodpovědnosti a došlo k fenoménu, který je nazýván informační asymetrií. Zkrátka individuální investor, který si chce zhodnotit své nastřádané penízky, dolárky či korunky, nemá informace jako manažer, který uplácává ony příslušné strukturované balíčky, kde se už ztrácí ona vazba na reálné závazky a reálnou ekonomii. Sem napřít pozornost a regulační úsilí je nepochybně namístě.
Dalším takovým strašákem dnešní doby je, do jaké míry ono ingerování státu má mít i podobu řekněme skupování podílů. V České republice to zatím není aktuální, to je pravda, ale přece se vstupem veřejného sektoru nezačal až právě dosluhující prezident Bush a jeho ministr financí. To vzniklo už dávno předtím, protože ony známé finanční instituce, jako Fannie Mae nebo Freddie Mac, už byly jakýmsi soukromě-státním kočkopsem a soustřeďovaly se na to, že politická podpora pro ony investiční - zejména hypoteční - produkty tady byla a politická podpora v podstatě usnadňovala tento druh polosoukromého podnikání, tedy zisk za každou cenu, i kdyby ona míra reálných garancí byla už naprosto virtuální.
Takže z tohoto v podstatě vyplývá, že téma garancí je téma povinné, protože i my musíme ono psychologické gesto učinit. V jakém nastavení oněch parametrů, tedy zda se to bude i u nás týkat milionářů, nebo zůstaneme pouze na úrovni těch střadatelů, kterých nás je asi možná většina, to je samozřejmě věcí debaty. Já si myslím, že stát by bankovní podnikání garantovat neměl. Tedy v podstatě vyčkejme, jestli v podrobné rozpravě ve druhém čtení budou avizovány takové zásahy, které by spíše srovnávaly krok, než že by onen systém rozvolňovaly a činily vnitřně rozporným. Pak samozřejmě pro takový návrh je lépe urychleně hlasovat, abychom tuto pasáž měli urychleně z krku a věnovali se daleko více té debatě, která je možná daleko systémovější, a to je regulace v bankovním sektoru jako taková, protože nejenom rizikové oblasti, které u nás jsou relativně slabé ve finančním sektoru, ale takové oblasti, které by měly být perspektivní, které mají významnou vazbu například na reformu penzijního systému, tak tyto oblasti diskutovány nejsou, a přitom diskutovány by být měly, protože samozřejmě i ti, kteří se rozhodli pro penzijní připojištění a jiné formy životního spoření, asi tuší, nebo vědí - já nevím, jak studovali příslušné smlouvy - že sice tyto instituce mají garantovány tzv. nulu, tedy že nemohou jít do záporných čísel, ale na druhou stranu ona státní garance tam prostě neexistuje, a kdybychom náhodou uvolnili investování těchto kapitálových fondů do zahraničí, tak ta nákaza by už dávno byla větší a hrozilo by našim českým penzijním fondům a pojišťovnám, že se s nimi bude odehrávat to, co se odehrávalo ve Spojených státech.
A pak se samozřejmě otevírá otázka, zda celé dosavadní jednání o nastavení penzijní reformy, o tom, jak máme být odvážní při uvolňování druhého a tzv. třetího pilíře penzijní reformy, tak všechno je zkrátka jinak. Daleko více se budeme muset věnovat silnému prvnímu, tedy státem garantovanému pilíři, který garantuje každému jeho důchod za našetřené peníze, a to, jestli se někdo chce věnovat kapitálovému spoření na stáří, buď ponechme jenom těm, kteří si tu ruletu mohou zahrát, nebo až do doby, než si ujasníme, jaká jasná garance a regulace v tomto sektoru pro budoucnost je ta nejlepší.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Dolejšovi. O slovo se hlásí pan kolega Urban. Prosím.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já bych vám sdělil stanovisko za poslanecký klub sociální demokracie k této předkládané novele.
Posílení důvěry v bankovní trh, v banky v České republice, to je určitě krok, se kterým lze souhlasit, a to i přesto, že vláda předkládá tento návrh pozdě, protože nejdříve tvrdila, že žádná krize v České republice není, a to i přesto, že parametry tohoto zákona vidíme trochu jinak, tedy pro nás je zajištění vkladů na úrovni 50 tisíc eur málo. Naše představa je, že bychom zajišťovali vklady v České republice částkou 100 tisíc eur, a to hlavně z důvodu, aby nedocházelo k přelivu bankovních účtu z České republiky do zemí, kde se takové garance již rýsují nebo jsou schváleny.
Protože ale změna z 25 tisíc na 50 tisíc eur je změna správným směrem, nebudeme v této chvíli předkládat veto na projednávání ve zrychleném čtení, a to proto, aby pro občany dnešním dnem symbolicky i fakticky platila garance za jejich vklady ve výši 100 %, a to ve výši 50 tisíc eur. To neznamená, že na příštím jednání Poslanecké sněmovny nebo v nějaké krátké budoucnosti nepředložíme pozměňovací návrh, který budeme konzultovat a koordinovat i v rámci Evropské unie. Souhlasíme s tím, aby v rámci členských zemí Evropské unie neprobíhala konkurence v tom, kdo více bude zajišťovat vklady svých občanů. Souhlasíme s tím, že v budoucnu by měla být tato částka v rámci EU jednotná, aby to nevyvolávalo ani emoce, ani nápady typu převodu vkladů do jiných zemí.
Tedy v této chvíli platí, že sociální demokracie podpoří vládní návrh ve výši 50 tisíc eur jako garanci za vklady z důvodu zajištění garance důvěry pro celý bankovní systém v České republice, tedy abychom přispěli k tomu, že občané mají důvěru ke vkladům v rámci bank v České republice. Nebudeme požadovat veto, tedy projednávání ve standardním režimu, a to proto, aby tento návrh byl schválen na dnešním jednání Poslanecké sněmovny.
Dovolte ještě poznámku, která souvisí nepřímo s předkládanou novelou.
***