(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Paroubkovi za dodržení času. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Lubomír Zaorálek, poté s přednostním právem Pavel Kováčik jako předseda klubu. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jsem jenom chtěl vlastně se obrátit nepřímo na pana místopředsedu Martina Bursíka. On ve svém projevu nás označil za ty, kteří se sápeme po funkcích, a také mluvil o tom, že jsme ti, kteří eskalují napětí v této zemi.
Víte, já se domnívám, že ve vašem projevu jsem zaslechl přesně to, co vyvolalo tu velkou nespokojenost lidí v této zemi, to vaše pohrdání obyčejnými lidmi. To je to, co se skrývá za vašimi řečmi o úzkých zájmech, o tom, že vy víte, že máte odpovědnost, pravděpodobně nějaký shůry daný imperativní mandát, který jste získal ještě jinak než od pouhých demokratických voleb, a vy víte lépe než ti lidé venku, že potřebují například radarovou základnu Spojených států v této zemi, vy víte lépe než oni, že je třeba, aby platili poplatky!
A víte, v čem je problém? Já s vámi souhlasím, že politik má odpovědnost a že dokonce by měl někdy dělat i kroky, které je obtížné lidem vysvětlit. Ale to byste se museli obtěžovat skutečně to lidem vysvětlit! Dokonce byste se měli obtěžovat to vysvětlit aspoň nám! Já jsem vždycky stál o to, vést debatu o Evropě, o Lisabonské smlouvě, o radarové základně. Tady jste mohli začít s tím, že máte odpovědnost!
Ale víte, já si pamatuji, v britském parlamentu jsem několikrát měl možnost vidět Tonyho Blaira. Na mě to udělalo docela dojem ještě v dobách, kdy byl mladší a měl plno síly. On často vystupoval s věcmi, které by byly nepopulární a nepříjemné, a dokázal hodinu a půl vysvětlovat s obrovským nasazením, proč je třeba to udělat. To byl skutečně politik, který ví, že musí nejdřív lidi přesvědčit, že musí obhájit názor, a pak ho může prosazovat.
A to, co způsobilo to napětí, to, co způsobilo tu nevoli lidí, to, co způsobilo jejich nespokojenost, to je to, že oni mají pocit pohrdání, oni mají pocit ponížení! Lidé, které jsem potkával, ti hledali někoho, komu by mohli říct, že takhle se vládnout nedá, že takovýmto panským způsobem s nimi nikdo nemůže zacházet! To je příčina nespokojenosti v této zemi! To jste si nevšiml, protože vy jste na těch náměstích nebyli! Já jsem tam nikoho z vás pořádně neviděl. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. S faktickou poznámkou pan místopředseda vlády Bursík. Potom s přednostním právem pan poslanec Pavel Kováčik. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane předsedající, třetí Newtonův zákon akce a reakce. Velmi krátce při vší úctě zareaguji na vystoupení dvou kolegů, vysoce postavených, ze sociální demokracie.
Pokud jde o první vystoupení, stačí poslouchat. Já jsem zde hovořil o reflexi a o sebereflexi nejen sama sebe a politické strany, kterou řídím, ale také o schopnosti sebereflexe této vlády a naznačil jsem, kterými směry uvažování koaličních partnerů a vládních stran o výsledku v těchto volbách bude směřovat, kterým směrem. Takže shrnout můj projev tím, že nic, že nejsem schopen jako předseda jedné z koaličních stran žádné reflexe, není nic jiného nežli doklad toho, že ten, kdo toto vyřkl, není vůbec schopen vnímat a poslouchat to, co zde říkám, a to je neschopnost vést dialog v této sněmovně. A tím jsem svůj příspěvek s dovolením tady začínal. To je poznámka k první výhradě, kterou jsem zde zaslechl.
A pokud jde o tu druhou. Tohle slyším velmi často, že nedostatečně nasloucháme lidem, že to je arogantní způsob vládnutí. Podívejte, to je právě o hranici mezi nasloucháním lidem, braním si zpětné vazby a populismem. Činit politiku podle toho, co si přeje většina veřejnosti, to umí computer, na to nepotřebujete mít sofistikované aparáty politických stran - primární volby, nominace a zvolení. Ale je to nesmírně nebezpečné. A samozřejmě, že politická strana, která je toho času u vlády, se musí vyznačovat schopností leadershipu, tedy vedení, tedy formulování určité politické koncepce a vize, se kterou jde do voleb, pro kterou dostane politický mandát - a my jsme ten mandát ve volbách v roce 2006, v parlamentních volbách, dostali! A my na základě tohoto mandátu jsme zformulovali programové prohlášení vlády a toto naplňujeme! Takže to je zase druhé nepochopení toho, o čem jsem tady hovořil.
Je mi líto, že tady musíme vést debatu na takové úrovni vysvětlování si elementárních základů demokracie, asi tak na úrovni českého slabikáře: Tele se nají, Ota mu nosí seno. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Upozorňuji na dodržení času k faktické poznámce, pokud se k faktické poznámce chcete přihlásit. Ještě jedna faktická poznámka před vystoupením Pavla Kováčika. Pan poslanec Karel Šplíchal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, mě překvapilo, že Martin Bursík říká, že opozice se sápe po funkcích. Já marně přemýšlím, kdo tady ve Sněmovně měl tolik funkcí a tolik stran za sebou! (Smích a potlesk v řadách ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Řádně přihlášený s přednostním právem předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Mých několik málo slov bude o napětí, nevoli a také o sápání. Vůbec, kolegyně a kolegové, nechci extendovat tuto debatu, protože koneckonců si myslím, že již toho bylo řečeno tolik, že je na čase skutečně otevřít tu chvíli pravdy a začít hlasovat. Ať to dopadne, jak to dopadne, my si přejeme v souladu s přáním většiny občanů, která vyjádřila svou vůli ve volbách a dala politický mandát něco s tím udělat, aby to dopadlo vyslovením nedůvěry. Dosavadní vládní koalice si přirozeně přeje opak a ukáže se, jak to dopadne.
Ale o nevoli a o napětí je třeba také hovořit v souvislostech, že občané čekají, že to, co jim bylo ve volbách slíbeno, program, pod kterým tu či onu politickou stranu, tu či onu politickou reprezentaci volili, také bude dodržen; že poté, co se ukáže, že jsou jisté možnosti, jak při víceméně drobném uhnutí od programu dostanu zajímavé posty, a to už je o tom sápání se, tak najednou na program pozapomenu a už nejsem té či oné barvy, například zelené, aby se to někoho nedotklo, ale už jsem trošku namodralý, tu či více a ještě více. Možná se to, pane ministře, nedá poslouchat, ale lidé si to myslí. Já se s nimi také setkávám. A potom lidé, občané, voliči, ti z těch ulic, kterými možná trošku pohrdáte, i z těch hospod, pak říkají: no, nemá to cenu tam chodit, protože stejně ať zvolíme toho nebo toho, tak se dostane k moci a jako by na nás zapomněl. A mluví se o této vládní koalici, teď! Proto šli k volbám a volili, jak volili! Proto ta neobvykle vysoká účast ve volbách.
Myslím si, že napětí a nevole by byla menší, kdyby politika se dělala průhledněji v tom smyslu, že jestli jsem měl v programu jakékoliv tvrzení, tak to tvrzení tady také budu dodržovat. Jestli jsem občanům ale neslíbil, neprohlásil, že například budu podporovat výstavbu radarové základny, a potom to podporuji a odmítám referendum, odmítám, aby občané rozhodli, pak se nedivme, že jsou naštvaní!
***