(16.50 hodin)
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, myslím, že pan ministr Kalousek je opravdu vtipný, ale na druhé straně zapomíná na to, že tady čtyři roky on jako předseda KDU-ČSL byl součástí vládní koalice. Já si velmi dobře pamatuji, jak tady vyřvával, když ještě byl premiérem Gross a kdy po krajských volbách 2004 tady vystupovala opozice vedená ODS, která říkala: odejděte, vládo, prohráli jste volby. To tady prostě zaznívalo, tak to prostě je.
Ale to referendum bylo jednoznačně o ODS, která reprezentovala všechny kraje, která reprezentuje dnes většinu v Senátu, která reprezentuje tuto vládu a kterou, jak je vidět i podle účasti na mítinku, reprezentuje prezident. A tohle se musí změnit a má se změnit.
A pokud jde o to, a myslím, že to souviselo i s těmi krajskými volbami - ano, pane premiére, skončil Stanislav Gross, ale pak přišel Paroubek. A myslím si, že od té chvíle máte problémy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Zdeněk Jičínský, poté pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane profesore, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, jenom stručnou poznámku na adresu pana premiéra, který tu není, ale možná mě slyší. Sociální demokracie je samozřejmě demokratická strana, široce rozkročená. Zaznívají tam různé hlasy, mladší lidé jsou emotivnější, starší lidé, více již životem unavení, jsou méně emotivní.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Jiří Paroubek s faktickou, poté zatím s poslední faktickou pan místopředseda vlády Nečas. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já chápu duševní rozpoložení pana Mirka Topolánka, nicméně já nechci klesnout na jeho úroveň a vyzývám své kolegy, aby nereagovali na podobné invektivy. Není to důstojné sociální demokracie. (Velký hluk a potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda vlády a poslanec Petr Nečas. Ne, vzdává se slova. V tom případě řádně přihlášený pan místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík. Připraví se Václav Exner. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, trochu s rozpaky sleduji bojovná vystoupení v této Poslanecké sněmovně, vystoupení, ve kterých podle všeho vítězí schopnost urazit politického partnera před politickým obsahem. Možná že měl spisovatel Ferdinand Peroutka štěstí, že popisoval dobu budování státu za první republiky a že se nenarodil v této době, a možná že to štěstí máme my, že máme o čem číst, protože kdyby měl popisovat toto období, tak jest velikou otázkou, kdo z nás v těchto vystoupeních by se zapsal do knih natolik, že by si někdo po dvou, pěti či deseti letech vzpomněl.
Vláda vládne a opozice vládu kritizuje. Stejně tak jako je vizitkou vlády výsledek vládnutí, je vizitkou opozice obsah a způsob opoziční práce, to je kritiky vládnutí. Opozice neříká, že ten či onen krok vlády je sporný, nýbrž rovnou zločinný. Opozice neříká, že by tu či onu reformu dělala jinak, nýbrž rovnou konstatuje, že daná reformní koncepce je důkazem absolutní neschopnosti vlády. Opozice necítí odpovědnost za zemi, protože nevládne. Opozice nevede dialog, nýbrž bojuje o moc. Pracuje proto se strachem, mobilizuje masy, hovoří o tom, že drtivá většina občanů je ohrožena. A hysterie se stupňuje a opozice topí pod kotlem. Nulová tolerance, ostrá slova, všechno špatně, a nenávist a netolerance se přenáší z politiky do společnosti.
A tohle je, dámy a pánové, pocit, který mě provází jako ten nejnegativnější doklad současné atmosféry, kterou jako politici spoluvytváříme v naší společnosti - netolerance, napětí, nespokojenost.
Také bych, pane předsedo Paroubku, prostřednictvím pana předsedajícího, uměl a věděl, jak získat přízeň davu: Rozdat pokud možno co největšímu počtu lidí peníze. Samozřejmě ne ze svého, ale z veřejných prostředků a pokud možno na dluh. Dát lidem co nejvíce toho, po čem touží, sledovat průzkumy veřejného mínění a korigovat politiku podle toho, co si lidé přejí, vzbuzovat emoce a strach, aby potom tyto emoce a strach mohly být vyslyšeny. Ale já takovou politiku dělat nechci. Vážím si každého jednotlivého občana tohoto státu, ale současně mám jako zodpovědný politik na paměti zkušenost, že i davy se mohou mýlit. A v minulosti jsme si to se strašnými důsledky nejednou ověřili. Máme znovu zavést trest smrti, protože si to většina společnosti přeje? Máme zrušit daně, protože většina společnosti nechce platit žádné daně a poplatky? Nikoliv. Jednou z podstaty vládnutí je totiž také dohlédnouti dále, nežli kam vidí úzký zájem jednotlivce.
Že nás, Stranu zelených, odmítnutí ve volbách mrzí? No samozřejmě že mrzí. Bilancujeme a zvažujeme, kde jsme udělali chyby. Nebráním se sebereflexi, já sám nejlépe vím, jak moc nad naší politikou přemýšlím, a také vím, co lze a co je možné zlepšit.
I koaliční partneři nepochybně po volbách zasednou a budou jednotlivě i společně analyzovat důvody neúspěchu v krajských volbách. Vláda nepochybně na výsledek krajských voleb zareaguje, provede korekce, změní akcenty, posoudí reálnost prosazení toho či onoho bodu programového prohlášení a aktualizuje vládní priority. Nepochybně provede korekci reformy zdravotnictví a rozhodne o pořadí i obsahu reformních kroků. Vláda je schopna reflexe, ale také je připravena dále vládnout.
Ptáte se proč? Protože potřebujeme modernizaci v zemi, potřebujeme podpořit výzkum a vývoj, potřebujeme důchodovou reformu, potřebujeme reformovat zdravotnictví, potřebujeme dále zvyšovat efektivitu státní správy, potřebujeme modernizovat ekonomiku, aby byla konkurenceschopná a zároveň ohleduplná k životnímu prostředí. Potřebujeme politiku, která nás ochrání před klimatickou hrozbou. Potřebujeme dále zlepšovat stav životního prostředí a kvalitu života. Potřebujeme prohloubit spojenectví v rámci NATO i transatlantickou spolupráci. Potřebujeme sebevědomou politiku vůči vojenským výhrůžkám z Kremlu. A naše ekonomika i občané potřebují zavedení eura. A další a další. Česká republika, dámy a pánové, potřebuje pokračovat v reformách. O tom nepochybuje ani jeden z členů vlády.
Opozice, dámy a pánové, se již po čtvrté sápe po vládních funkcích (smích a hluk v sále), aniž by nabídla vlastní vizi.
Čtvrté hlasování o nedůvěře vládě bohužel také dokládá, dámy a pánové, že opozice se ani po více než dvou letech nesmířila se svojí rolí a doposud nepochopila, v čem jiném než v bezhlavé kritice by mohla být naší zemi přínosná.
Vláda je v poločase a dokáže nejen provést naši zemi úspěšně předsednictvím, ale také dotáhnout realizaci vládního programu ve druhém poločase vládnutí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců Strany zelených.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan místopředseda vlády Martin Bursík. Nyní s faktickou poznámkou Jiří Paroubek, poté s přednostním právem před řádně přihlášeným Václavem Exnerem místopředseda Zaorálek. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Paroubek: Víte, když jsem teď poslouchal vystoupení pana místopředsedy vlády, tak se mi tak vybavilo to, co si často říkám, že s politikou je potřeba skončit tehdy, když člověk ztratí soudnost.
Já si v této souvislosti vždycky připomínám jeden historický příklad, když 14. července 1789 se vrátil z lovu francouzský panovník Ludvík XVI. a do svého deníku si tehdy napsal slovo "nic". Nic se nestalo.
Stejným způsobem reflektuje pan místopředseda vlády výsledek těchto voleb. Nic se nestalo. Přejme mu to.
***