(10.40 hodin)
(pokračuje Petr)
Za to církev poskytovala státu některé služby - vedení matrik a další činnosti, které byly do jisté míry jako protihodnota. Tento stav se udržel v podstatě až do roku 1948. V té době církev zajišťovala celou řadu činností, které souvisely s tímto majetkem, a mám dojem, a nejen já, že církev v mnoha případech tyto činnosti, ať už to byly charitativní nebo jiné, dělala lépe, než kdyby je zajišťoval stát.
Pochopitelně je zde jistá nevyváženost. Stát na sebe převzal v případě schválení tohoto zákona celou řadu sociálních ústavů, škol a dalších činností, které dříve plnily církve, kterým vracíme majetek, a státu na druhé straně mají zůstat úkoly. Součástí zákona by měla být nějaká dohoda, k jakým účelům bude předávaný majetek využit. V zákoně není řešena ani otázka, kdo bude zajišťovat plnění úkolů, které byly doposud financovány z předávaného majetku.
Je výrazný nepoměr mezi odčiněním restituentů dle zákona a vyhlášek z roku 1991 a návrhem, jak mají být odčiněny církve. Je třeba říci, že fyzičtí restituenti, jejichž majetek nebyl vázán ničím, jsou ohodnocováni, pokud se týká půdy, za její bonitní cenu, pokud se týká stavebních pozemků, je to 150 Kč/m2. Je třeba podotknout, že zhruba 15 až 20 % těchto restitučních nároků dosud leží u soudů, a to v podstatě šestnáct let od vydání tohoto zákona. Nemáte dojem, že ti, kteří doposud nebyli jako fyzičtí restituenti odčiněni, by mohli vznést stejné požadavky, jako chceme odčinit majetek církví? Vždyť tady bude celá řada případů, kdy na jednom katastrálním území vykoupíme nebo zaplatíme za církevní pole 40 Kč a restituentovi z roku 1991 pak 8 Kč. Je třeba říci, že majetek církví je nadhodnocen zhruba čtyřikrát proti tomu, jak je vyrovnáváno odčinění majetkových křivd fyzickým restituentům z roku 1991.
Stát se zbavuje produktivního majetku. Měl by pochopitelně s jeho předáním přenést také část dosavadních úkolů. Církev a náboženské společnosti mohou plnit z podstaty věci celou řadu činností možná lépe než stát. Dohodněme se, že například s předáním majetku převedeme také plnění některých úkolů. Pokud už se odvolávám na Občanský institut, tak ten také vydal publikaci Církve a majetek II, kde vyjmenovává 80 objektů, které by církev teoreticky, když jí budou předány tyto objekty, mohla spravovat a vykonávat v nich charitativní činnost. Pokud to církev navrhovala, a to není tak dávno, proč by to nemohlo být vtěleno i do tohoto zákona. Jistě by to na veřejnosti zanechalo výrazně lepší dojem než prohlášení jednoho vysokého církevního hodnostáře, který na otázku, co s majetkem, řekl: No, třeba nakoupíme akcie. Bylo to pochopitelně řečeno asi před půl rokem.
I přes tyto nemalé částky není v návrhu zákona dořešena otázka, v jakém rozsahu se bude stát podílet na údržbě význačných kulturních památek v případě národních kulturních památek, které budou převedeny církvím. Soudím, že řešení tohoto problému je natolik závažné, že by se tímto aspektem měl zákon zabývat.
A teď k poslednímu bodu, to je k závěru. Předpokládá se, že uvedená novela bude schválena tím, když premiér podepíše se všemi devatenácti vyjmenovanými církvemi nějakou smlouvu, která by řešila převod nebo majetkové vyrovnání. Co když některá z církví, zejména těch menších, s tím nebude souhlasit! Pochopitelně bude muset rozhodnout soud. Takže převedení majetku třeba na tomto zádrhelu může být několik let.
Na závěr svého vystoupení bych se chtěl vrátit k zamyšlení nad koncepcí zákona, který je připravován pouze jako předání majetku mezi církvemi a státem. Očekáváme snad, že zbytek problému se asi vyřeší sám? Já se tak nedomnívám. Z ohlasů veřejnosti, které návrh zákona vyvolal, soudím že ne. Tento princip zákona je naprosto zavádějící, neboť degraduje jak stát, tak církev na subjekty, které jsou pouze řešiteli majetkových a finančních aspektů. Nemáte dojem, že vám to připadá něco jako tržiště? Já si myslím, že pro řešení tak závažného problému aspoň v úvodní preambuli mělo být řečeno něco o poslání církví a poslání státu.
O vztahu státu a církví nerozhodují jen politické strany zastoupené v Parlamentu, jak nás chtěli někteří z kolegů přesvědčit, ale také postoje církví a v neposlední řadě i vztah veřejnosti k církvím. Je třeba jednoznačně říci, že v české veřejnosti se nepodařilo ve většině národa udržet k církvím kladný vztah. Je tedy na církvích, aby vyvrátily některé názory ve společnosti, že snahy o návrat majetku jsou jejich prioritním zájmem a poněkud stranou jsou jejich činnosti a poslání, které v historii a snad i dnes k církvím patří. Že jsou nositeli, šiřiteli morálních, mravních a kulturních zásad, které při dnešním konzumním způsobu života české společnosti jsou výrazně opomíjeny.
Jsem pro vyrovnání, ale na stejných principech, jak bylo provedeno vyrovnání restituentům čili fyzickým osobám z roku 1991.
Nenavrhuji žádné usnesení, neboť posléze byl tento zákon dán komisi, která má do konce roku dát nějakou zprávu, než zákon bude postoupen do druhého čtení. Šlo mi o zdůraznění některých aspektů a myšlenek, které by asi v novém znění, nebo doplněním znění zákona měly být akceptovány.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, pane poslanče. Přeje si někdo další vystoupit v této rozpravě? Je tomu tak. Pan ministr zemědělství Petr Gandalovič. Vážený pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Vážená paní předsedající, vážená Sněmovno, pokusím s ebýt skutečně velmi stručný, protože tak jak jsem slyšel pana poslance a jeho interpelaci, mám spíš za to, že byla napsána před nějakou dobou. Ono to přece jenom je tak, že princip zařazování písemných interpelací pracuje trošku těžkopádně, a pan poslanec zde prostě přečetl něco, co si možná připravil do diskuse ještě mnoho týdnů předtím, než proběhla jednání na půdě poslanecké komise.
Je potřeba jasně říci, že do těch věcí, do kterých se pan poslanec strefuje, samozřejmě se strefuje špatně, protože to jsou všechno oblasti, o kterých právě Sněmovnou jmenovaná komise jedná, jednala, a celou řadu těchto věcí již uzavřela.
***